AKTUALIZOVÁNO: Soňa Provazová:„TENTO ROK BUDE NEJHORŠÍM ROKEM MUZEA“

 Práce v informačním centru, sociálních službách i kulturní komisi při radě města. Soňa Provazová (na snímku) má za sebou rozmanitou kariéru. Nyní už je ale skoro tři čtvrtě roku ředitelkou Muzea a galerie v Prostějově. Před sebou má přitom nelehký úkol. Předchozí vedení za sebou nechalo kontroverzní kroky jako například spory ohledně muzejní kavárny a ne právě dobré vztahy v kolektivu. Ředitelka se však musí vypořádávat i s celou řadou dalších výzev, včetně nového vedení hvězdárny. Na konci prvního pololetí zhodnotila své dosavadní působení a zkušenosti, popsala i důvody konce Karla Trutnovského na hvězdárně. A mimo jiné naznačila, kam by podle ní mělo muzeum v budoucnu směřovat.

* Ředitelkou Muzea a galerie v Prostějově byla jmenovaná loni v listopadu. Čím jste se v uplynulém půlroce zabývala nejvíce? A co se v této oblasti změnilo?
„Můj nástup byl skok rovnýma nohama. Jsem ve funkci osmý měsíc, ale mám pocit, jako by to bylo včera. Věci jdou pomaleji, než jsem chtěla, ale spěch ničemu nepomůže. Oba ředitelé přede mnou měli diametrálně odlišný způsob vedení, a to je pro obě strany někdy šok. Musíme najít průnik mezi potřebami, povinnostmi a možnostmi.“
* Jak dlouho jste si na pozici ředitelky zvykala?
„Myslím, že jsem se do role vžila velmi rychle. Jsem ráda, že mohu uplatňovat své přirozené vlastnosti, cítím se jako ryba ve vodě.“ (úsměv)
* Jakým způsobem jste muzeum za svého působení proměnila?
„* Jak dlouho jste si na pozici ředitelky zvykala?
„Myslím, že jsem se do role vžila velmi rychle. Jsem ráda, že mohu uplatňovat své přirozené vlastnosti, cítím se jako ryba ve vodě.“ (úsměv)
* Jakým způsobem jste muzeum za svého působení proměnila?
„Mluvit o proměnách je v tuto chvíli předčasné. Osobně si myslím, že bude trvat zhruba dva roky, než bude něco opravdu vidět.“
* Co si myslíte, že lidi do muzea táhne, a co byste jim chtěla nabídnout především?
„Muzejní činnost je velmi specifická, mnoho lidí navštíví muzeum jednou za život a nemají potřebu se do něj vracet. Je to škoda, protože nabízíme řadu nových výstav, expozice se obměňují a pořádáme tematické přednášky. Vedle toho jsou důležité edukační programy, které bychom chtěli od nového školního roku trochu obměnit. Co je určitě příznivé, je cena za vstupné.“
* Setkala jste se po nástupu do funkce s něčím, co vás příjemně nebo naopak nepříjemně překvapilo?
„Začátky byly o denních překvapeních, a to ať milých, či nemilých, ale musím říci, a hlavně poděkovat, že mě zaměstnanci velmi mile přijali.“
* Na co byste v muzeu ráda navázala a co by se mělo naopak změnit?
„Popravdě bych nechtěla navazovat raději na nic. Chci muzeum vést jinak a nově. Žijeme teď a tady. Co bylo, je pryč.“
* Vše jistě vyžaduje hodně času i energie. Jak se potkala realita s vašimi představami?
„Já si nic nepředstavovala. Hodně lidí mi říká: ‚Však jsi věděla, do čeho jdeš.' A já říkám, že nevěděla. (pousměje se) Přijímám každou výzvu a situaci a řeším ji tak, jak cítím. A jak si myslím, že je to správné. Ne pro mě, ale pro lidi, kteří tam pracují, pro muzeum a návštěvníky.“
* Pracovala jste na informačním centru prostějovské radnice a později v sociální oblasti. Jaké jsou vaše zkušenosti z kulturní sféry?
„Čtyři roky jsem působila v kulturní komisi rady města Prostějova, z toho dva jako její předsedkyně. Měla jsem díky tomu možnost seznámit se se všemi kulturními institucemi ve městě. Dodnes těžím z pozice vedoucí informační služby, kdy jsem měla možnost navštívit hodně institucí po celé republice a seznámila jsem se s řadou osobností působících v oblasti kultury a turismu.“
* Co vás vedlo k tomu, že jste se ucházela o post ředitelky Muzea a galerie v Prostějově?
„Velká touha po změně, ctižádost a potřeba uplatnění mých přirozených vlastností, které jsem bohužel nemohla na stávající pozici využívat. Když jsem pochopila, že tam, kde jsem, už nemám příležitost jít dál, musela jsem o dům dál. Jsem však velmi ráda, že je to právě muzeum. Již po pár týdnech jsem věděla, že to byla správná volba, našla jsem se zde a jsem velmi spokojená. I když někdy také hodně unavená.“
* Při této příležitosti jste jistě musela předložit koncepci rozvoje této instituce. Co patřilo mezi její hlavní body?
„Při tvorbě koncepce jsem čerpala z veřejně dostupných informací a zaměřila se na silné a slabé stránky instituce. Stěžejní byla personální otázka, tvorba nových programů pro školy a v neposlední řadě ekonomická stránka. Některé záležitosti však byly vyřešeny ještě před mým nástupem jako třeba provozování kavárny.“
* Jakým směrem by se muzeum mělo v následujících pěti letech posunout?
„Potřebujeme se posunout dál, zapomenout na to, co bylo. Je třeba přestat pořád říkat, že se to dělalo tak a onak. Je nová doba, věci jsou potřeba dělat jinak, vše jde velmi rychle kupředu a my musíme zrychlit, abychom udrželi krok. Potřebujeme přilákat více návštěvníků, hlavně z řad studentů. Tam máme ještě rezervy.“
* Při nástupu do funkce jste hovořila o tom, že chcete změnit atmosféru v pracovním kolektivu. Daří se to?
„V muzeu pracuje parta skvělých lidí, jejich pracovní zaměření je ovšem individuální, nezastupitelné a mnohdy velmi solitérní. Pořád ještě pracujeme na získání vzájemné důvěry, spolupráci a týmové práci. Máme společné velké porady, uspořádala jsem workshop pro všechny zaměstnance a plánuji další aktivity, abychom byli víc spolu. Víte, hrajeme ve stejné hře, každý má svou roli, ale děj je společný. Musíme si to uvědomit.“
* Váš předchůdce se nechal slyšet, že v minulosti se v muzeu tolerovala dosti rozvolněná pracovní morálka a on od zaměstnanců pouze vyžadoval vyšší nasazení, což vedlo ke konfliktům. Jak tuto sféru vnímáte vy sama?
„V tu dobu jsem tady nepracovala, nebylo by správné se k tomu vyjadřovat. Jak jsem řekla, mám jiný styl vedení, jiný přístup k práci. Chci si věci dělat po svém.“
* Prostějovské muzeum každoročně na přelomu roku připravovalo stěžejní výstavu. Sklidilo ocenění například za expozici obrazů Josefa Čapka a koláží Jiřího Koláře. Naposledy to měla být expozice obrazů Bohumila Kubišty, kterou se kvůli chybějícím financím nepodařilo dotáhnout do předpokládané podoby. Na tento rok je v plánu výstava Václava Brožíka. Věříte, že se tato výstava v plánovaném rozsahu uskuteční?
„Výstava Václava Brožíka zcela jistě bude. Již jsme oslovili mnoho galerií ohledně výpůjčky a většina nám to potvrdila. Věřím, že tomu nic nebrání, dokonce plánujeme i vydání katalogu. Výstava začne už v září.“
* Bude se něco měnit na stálých expozicích? V polovině května jste opět zmínila, že expozice Jiřího Wolkera, o které se nevybíravě vyjadřoval třeba sochař Miloš Karásek, dostane novou tvář. Kdy se tak stane? A jaké úpravy to budou?
„Určitě ano, expozici Jiřího Wolkera je třeba obnovit. Koncem prázdnin budou vráceny modely letadýlek a pracujeme na návrhu nové expozice, která musí být jiná, než byla. Určitě ji budeme muset na určitou dobu uzavřít, ale snad nám to návštěvník promine. Samozřejmě je to otázka financí, které v současné době nemáme ještě zajištěny. Pracuje se na tom. Bylo by příjemné, kdyby se to vše stihlo k jeho sto dvacátému výročí, ale myslím si, že není třeba tlačit na pilu. Hlavně aby to bylo kvalitní, zajímavé a lákavé pro návštěvníky. Ale mluvit o konečné podobě je ještě předčasné.“
* Jaký druh výstav by se měl objevovat ve Špalíčku?
„Galerie Špalíček je umístěna v místě bývalých židovských domů, respektive se jedná o dva propojené domy, kde bychom chtěli návštěvníkům nabídnout právě výstavy s židovskou tematikou. Stálé expozice chceme doplnit o další osobnosti, Prostějov jich nemá málo.“
* Aktuálně se pracuje na Bezručově domku v Kostelci na Hané. Kdy budou práce dokončené? A čím bude tamní expozice lákat návštěvníky?
„Stavba by měla být koncem října dokončena a my v současné době pracujeme na návrhu expozice jak v interiéru, tak v přilehlé zahradě. Pravděpodobně bude otevřen pouze sezónně, ale v případě zájmu samozřejmě budeme připraveni poskytnout návštěvníkům prohlídku po celý rok.“
* Připravujete i nějaké akce mimo budovy muzea?
„Muzeum a galerie v Prostějově má nevýhodu, nedisponuje žádným atriem, zahradou nebo něčím podobným. Musíme tedy využívat pouze prostor před muzeem, který je poslední dobou často zabrán jinými akcemi, jako jsou Prostějovské léto, hřiště na plážový volejbal a podobně. Rádi bychom s programem samozřejmě vyšli i ven, třeba muzejní noc jsme plánovali právě před budovu, ale nepřálo nám počasí. Uvidíme, jak se nám bude dařit v budoucnu. Teď v červnu byla před muzeem Věda v ulicích. Pokud jde o externí pořady, jezdí se do škol s edukačními programy nebo s programy hvězdárny.“
* Počty návštěvníků muzea se v posledních letech zvyšovaly. Jaká cesta vede k tomu, aby se tento trend dařilo minimálně udržet?
„Rozhodně je to kvalita nabízených výstav, programů a přednášek. Velkou výhodou nám je přijatelné vstupné pro všechny skupiny návštěvníků, kdy za velmi nízký peníz mohou zhlédnout výstavu, která by v soukromé galerii nebo ve větším městě stála mnohem více.“
* Jaké větší výstavy nyní muzeum připravuje?
„Není malých a větších výstav. Každá výstava je něčím jiná, zajímavá, zvláštní. Právě probíhá výstava Fotbal to je hra, která je doplněna o hernu a mnoho hracích prvků pro děti i dospělé. Od září bude k vidění již zmíněná výstava Václava Brožíka a na závěr roku je v plánu výstava k výročí sametové revoluce.“
* Jak chcete muzeum přiblížit mladým lidem? Plánujete v některých expozicích interaktivní prvky?
„Interaktivní prvky jsou již pravidelnou součástí výstav. Je žádoucí, aby návštěvník vedle zraku zaměstnal i jiný smysl a vyvinul také fyzickou aktivitu.“
* Plánujete nějakým způsobem prohloubit spolupráci s dalšími kulturními organizacemi ve městě? Například s Kulturním klubem Duha nebo kinem Metro 70?
„Spolupráce s městem se nám podařila navázat velmi rychle a skvěle. Přestože naším zřizovatelem je Olomoucký kraj, vidím jako velmi přínosné a žádoucí, aby kulturní instituce ve městě spolu spolupracovaly. Oslovila jsem v této věci náměstkyni Sokolovou a požádala ji o takzvané zastřešení. Na druhou stranu si říkám, že to asi nebude úplně snadné.“
* Vraťme se ke změně na pozici vedoucího hvězdárny. Z jakého důvodu k ní došlo a co si slibujete od nástupce Karla Trutnovského?
„Tohle téma je pro mě stále velmi živé a emotivní... Když jsem nastoupila do funkce, myslela jsem si, že díky tomu, že hvězdárna je velmi specifická, a jak jsem měla informaci, funguje samostatně a dobře, že s ní nebude žádná starost. Bohužel se velmi brzy ukázalo, že i přesto, že je od roku 2013 součástí muzea, jako jedno z oddělení, tak dosud k opravdovému ‚spojení' nedošlo. Moje snaha o včlenění a přijetí stejných pravidel se nesetkala s pochopením, a hlavně s jejich dodržováním. Pan Trutnovský se rozhodl u nás skončit i přesto, že jsem jej nesčetněkrát přemlouvala, aby tak nečinil. Ale on tomu vztahu nedal šanci a od počátku roku si hledal nové místo. Byla jsem velmi překvapená, když mi na můj svátek dal na stůl výpověď. Jeho rozhodnutí jsem však respektovala. Vím, že pro hvězdárnu žil a veřejností je vnímán jako velký nadšenec i odborník. Ale věřím, že jeho odchodem hvězdárna neutrpí. Z výběrového řízení vzešel nový pracovník. Pan Novák je erudovaný, zkušený a v koncepci rozvoje hvězdárny jsme našli společnou řeč. Máme s hvězdárnou velké plány a věřím, že i zřizovatel, protože by si zasloužila kompletní rekonstrukci. Astronomické oddělení v současné době vedoucího nemá. Pracují zde dva zaměstnanci a spadají přímo pod ředitele.“
* Předpokládáte v dohledné době nějaké další personální změny?
„Když jsem do muzea nastoupila, byl pro mě každý zaměstnanec ‚tabula rasa'. Každého hodnotím podle jeho práce a výsledků. Co bude dál, ukáže čas.“
* Jakou část muzea máte nejraději aneb kde se při trošce volného času zastavíte?
„Možná to bude znít divně, ale já se občas zastavím i ve své kanceláři. (pousměje se) Okno z ní je přímo na náměstí a výhled na kolemjdoucí občas velmi zábavný. Když zahlédnu někoho známého a stihnu otevřít dvojité okno, cítím se jako Julie. A pak ráda trávím čas na lodžii. Nechala jsem ji podle starých fotografií opět osadit květinami, aby bylo vidět, že to v muzeu žije. Přidali jsme i dva stolky a židle, takže má návštěvník možnost se ještě po návštěvě posadit a kochat se krásou náměstí. Posezení tam je velmi příjemné, což jsem si osobně vyzkoušela na poslední vernisáži.“
* Jak byste chtěla, aby muzeum vypadalo za pět let? A co k tomu bude potřeba?
„V tuto chvíli do budoucnosti nekoukám, stále jsme na začátku a je třeba se ustálit, pak můžeme plánovat. Přála bych si však, aby se vše stabilizovalo, aby se věci hnuly dopředu, aby se nám podařilo dát do pořádku provozní záležitosti. Čeká nás v letošním roce hodně oprav, investic a nebude to snadné. Dokonce si troufám říci, že tento rok bude nejhorším rokem muzea. Ale zvládneme to, a pak budeme vzhlížet do budoucnosti. Mám na hvězdárně sice astronomy, ale třeba by zvládli i něco z astrologie, tak se zeptejte jich.“ (směje se)


SOŇA PROVAZOVÁ
* narodila se 14. února 1978 v Prostějově
* od listopadu 2018 je ředitelkou Muzea a galerie v Prostějově
* vychodila ZŠ Dr. Horáka, dětství prožila v Prostějově a okolí
* dále vystudovala Moravské reálné gymnázium v Olomouci
* v roce 2013 zakončila studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, v oboru Pedagogika – sociální práce získala titul Mgr.
* pracovala jako sociální pracovnice v domově pro seniory
* pět let působila v prostějovském informačním centru
* od roku 2017 byla v čele Kulturní komise rady města Prostějova
* mezi její záliby patří jízda na kole, motorka, zpěv, ruční práce, psychologie
zajímavost: za sebou už má doslova odpískání začátku jedné z výstav, netradiční začátek zvolila na současné expozici Fotbal to je hra