„Je těžké, když vás trenér střídá s úkolem dej gól,“ říká David Píchal

 Do utkání s Vlašimí už mohl zasáhnout také útočník David Píchal, který se vrátil z mládežnického evropského šampionátu. Už jeho účast na takovém klání je obrovský úspěch prostějovské kopané, vždyť se stačí podívat na soupisku, kde Prostějov figuruje mezi takovými kluby jako Manchester United, Atalanta Bergamo, ale i Plzeň, Slavia či Sparta. A zástupce prostějovského fotbalu se na šampionátu určitě neztratil, byť své šance neproměnil.

* Na úvod se ještě musíme vrátit k evropskému šampionátu U19. Vaše účinkování mělo sestupnou tendenci, základní sestava, střídání a stopka za karty. S Francií jste odehrál celé utkání, jaká to byla zkušenost?
„Na šampionát jsme jeli hodně namotivovaní. Tím, že to pro většinu z nás byla první zkušenost s fotbalem na takové úrovni, se nám jevilo vše hodně hektické, včetně zápasů samých. Do zápasu s Francií jsme šli s čistou hlavou, byli jsme outsideři, neměli jsme co ztratit. Ve dvacáté minutě jsme měli první šanci, tu kdybychom proměnili, vývoj zápasu by se určitě ubíral jiným směrem, jenže jsme nakonec prohráli.“
* Nad Norskem to ovšem chtělo vyhrát...
„S Norskem jsme hráli první půli vyrovnaně, prvních dvacet minut druhé půle nás soupeř úplně zatlačil. Vystřídali jsme, s Tomášem Zlatohlávkem jsme to trochu oživili, měl jsem gólovou šanci, jenže mi to nesedlo tak, jak jsem chtěl, stejně jako dnes s Vlašimí. V poslední minutě byla ještě jedna šance, jenže v ofsajdu. Měl jsem bohužel trochu zatmění a za odkopnutý balón jsem dostal druhou žlutou, takže jsem proti Irsku už nemohl nastoupit.“
* S Irskem žila chviličku naděje, bylo to hodně těžké sledovat bez možnosti do zápasu zasáhnout?
„Přesně minutu. Byla to určitá daň z nezkušenosti, jsme všichni hodně mladí, což soupeři samozřejmě taky, ale přišlo mi, že jsme tam hráli spíše typický dorostenecký fotbal. Přece jen hráči z těch nejlepších týmů mají zkušenosti z Ligy mistrů, mají vysokou tržní cenu a ukazují na hřišti, jak se na takovéto úrovni hraje. Jsem přesvědčen, že s odstupem bude i tak naše účast ve finálovém turnaji brána jako velký úspěch, už jen fakt, že jsme přešli přes Řecko nebo Chorvatsko. Na turnaji chybělo třeba Německo nebo Nizozemí.“
* Arménie je přece jen poněkud exotická země, jaké tam byly podmínky pro fotbal?
„První zápas s Francií jsme hráli na Národním stadionu s kapacitou deset tisíc lidí, opravdu nádherný fotbalový stánek, další dva v mládežnické akademii, tam byla jedna tribuna pro tisíc lidí. Nebylo to ono, ale tráva byla výborná.“
* Teď jste se vrátil do poklidnější domácí ligy, jenže střídat v zápase, kdy se příliš nedaří, asi také není jednoduché?
„Je to těžké vstupovat do takového zápasu, když se rozcvičuješ, pak tě pošle trenér na hřiště s úkolem dej gól, a ty ho nedáš. Jedna příležitost tam byla, jenže ke konci to už je samý souboj, samý nákop, je to hlavně o štěstí. Je to škoda, musíme to zvládnout v Ústí.“