AKTUALIZOVÁNO: Nadymáčková: „ZÁKAZ JEDNORÁZOVÝCH PLASTŮ ROZHODNĚ VÍTÁM“

Nezdolná energie, zájem o životní prostředí. A také úsměvy a optimismus. To vše patří k ženě, která kromě rodiny věnuje veškerý svůj elán životu šetrnějšímu k přírodě. Jitka Nadymáčková (na snímku) byla v minulosti známá jako úspěšná manažerka, nyní se věnuje ekologii, odpadovému hospodářství a zdravému životnímu stylu. Provozuje také první a jedinou prodejnu bez obalů v Prostějově a celém regionu, ve které zdaleka už neprodává jen potraviny. Své prezentační schopnosti z dob manažerských pak nyní věnuje informování o ekologických problémech. Nedávno například ve spolupráci s prostějovskou knihovnou uváděla dokument The Plastic ocean upozorňující na znečištění světových oceánů.

* Na veřejnosti jste známá například bezobalovým obchodem. Jak se myšlenka na něj zrodila?
„S manželem jsme se k tomu dopracovali v roce 2017. Všímali jsme si stále více, jak jsou přeplněné kontejnery s odpadem a kolik ho jedna domácnost vyprodukuje. Ono se to nezdá, ale když si koupíte něco, je to v jednom, často ve dvou plastových obalech. Navíc se obaly platí. Podíl na konečné ceně se pohybuje mezi pětí až čtyřiceti procenty.“
* Jaký průběh mělo a v současnosti má bezobalové nakupování v Prostějově?
„Na začátku to bylo velké, ve městě novinka. Lidé se postupně opatrně chodili dívat a v prvním roce jsme získali věrné zákazníky. Pochopila jsem však taky, že nakupování bez obalu není pro všechny. V Prostějově je třeba řada obchodů se zdravou výživou, sortiment je tam podobný jako u nás. Nemůžu tak bezobalovou nabídkou oslovit všechny zákazníky zdravějších potravin, ale aspoň ty, co mají trochu zájem o ekologii. Navíc se ukázalo, že jsem měla zbytečné obavy z odlivu lidí, že si nás po přestěhování nenajdou.“
* Původně byly sortimentem bezobalového obchodu jen potraviny. Co se na tom změnilo v průběhu času?
„Sortiment postupně doplňujeme. Už máme přes čtyři stovky druhů zboží. Nemůžu ani říct jenom potravin, prodáváme totiž i stáčenou drogerii či potřeby do domácnosti. Přidali jsme také mléčné výrobky a žitné i bezlepkové pečivo. Došli jsme tam, kam jsem chtěla jít.“ (úsměv)

* Vraťme se teď k šetření na odpadech. Jak jste sama zmínila, ne všichni jsou připravení na to nakupovat a žít bez obalů. Měla byste proto i vychytávky pro ty, kteří alespoň množství odpadu chtějí snižovat?
„Snažím se o nich i přednášet po republice. Naše rodina už je nyní na dvou kilogramech odpadu za měsíc. Základní věcí je však třídění odpadu. Mělo by jít o něco automatického. Je to základní projev ohleduplnosti k sobě, k okolí, k přírodě. Dále doporučuji dát na schránku označení, že nechci letáky a taky zbytečný odpad. Věřím, že v budoucnu je řetězce přestanou produkovat a nabídka bude pouze na internetu.“
* Jak se stavíte třeba k igelitovým sáčkům volně dostupným v supermarketech?
„Tam by to chtělo více informovat lidi. Jak se říká: Je to jen sáček…, řeklo si sedm miliard lidí. Navíc je důležité zmínit, že mikrotenové sáčky ucpávají třídicí linky.“
* Nedávno jste ve spolupráci s prostějovskou knihovnou měla úvodní slovo k dokumentu The Plastic ocean o znečištění světových oceánů. Je tohle cesta, jak lidi před produkcí zbytečných odpadů varovat?
„Takové snímky by se měly pouštět už ve škole. Podobné kampaně jsou důležité, chválím všechny spolky i jednotlivce, co se do toho pouští. Pokud člověku na přírodě záleží, měl by udělat aspoň maličkost, aby jí pomohl. Nicméně když třeba jdu a nesu si do potravin vlastní pytlíky, abych jimi neplýtvala, tak jsem za exota... Podobní lidé jsou zatím jednotlivci. Prodavači na mě hledí jak vyjevení, nesetkávají se s tím. Přitom stačí tak málo a odpadu je hned méně.“
* Evropská unie nyní chce omezovat plasty. A zakázala do budoucna například kelímky, příbory i tyčky na nafukovací balónky. Je to krok správným směrem nebo spíše zatím takový alibismus?
„Takovou aktivitu vítám. Vidím v tom podstatu boje proti zbytečnému odpadu. Vždyť všechno se dá nahradit. Vidím za tím hlavně snahu omezit jednorázové plasty, což je jen dobře. A v tomhle případě je mi jedno, zda to někdo nazve populismem nebo prolobovanou věcí, která se někomu bude hodit. Jsem za tohle omezení ráda. Koneckonců už dříve se ukazovalo, že to jde. Setkala jsem se v Česku s novinářem, který na prosbu o moderování festivalu řekl, že když na akci nebudou jednorázové plasty, například kelímky, udělá to zadarmo. A organizátor podmínku skutečně splnil.“ (úsměv)
* Nenajdou se přeci jen nějaké druhy plastových výrobků, které by po zákazu mohly chybět?
(dlouze se zamyslí) „Jediné, co mě napadá, je, že se někteří lidé obrátí k bioplastům. Je to přitom cesta špatným směrem, což už potvrdilo i české Ministerstvo zemědělství. Částečně proto, že stačí jen pětinový podíl biosložky v obalu a už je z toho bioplast. Vytváří se tak nová skupina odpadů, se kterou si pak řada lidí neví rady. Stačí hodit bioodpad mezi normální odpady – biosložka se pak nedá pořádně recyklovat a výsledný výrobek nebude sloužit svému účelu. Normální plast pak zase logicky nepatří do druhé skupiny. Říkám tedy, že když už musíte použít plast, tak normální. A ne bio.“
* V současnosti však jsou jedněmi z největších producentů plastového odpadu asijské země. Často se pak například z Číny, Indonésie či Thajska dostává právě do oceánů největší část plastů. Jak přimět tuto část světa, aby se chovala k přírodě ohleduplněji?
„První, co mě napadlo, je vzdělávání. Už dětem je třeba vysvětlit, jak a proč se k přírodě chovat. I v Česku je tento typ vzdělávání zanedbaný. Na základních školách si umím představit environmentální výchovu. Ta se sice už někde učí, ale vesměs v rámci jiných předmětů. A to je málo. Úžasný zážitek proto pro mě byl na Dni Země. Potěšilo mě, že se děti zajímaly, když měly možnost, tak samy od sebe malovaly přírodu, třeba i v kresbách odsuzovaly lidi, co nechávají v lese odpadky. Bylo to úžasné a ukázalo to jednu věc – začít už s malými dětmi ochranu přírody řešit není marné.“
* Přesto se lze setkat i s opačnými postoji. Například jedna z neparlamentních stran uvedla, že nevidí důvod, proč by se měla Česká republika přidávat k ochraně oceánů a snažit se o snížení množství odpadu v souvislosti s tím, když není přímořskou zemí. Co byste takovým lidem či organizacím s podobným postojem vzkázala?
„Předně to, že planetu musíme chránit už jen proto, že tu není žádná Země II. Problémy této planety se proto týkají všech. Existují studie, které tvrdí, prokazují, že já i vy, každý člověk má v sobě částečky mikroplastu. Smutným faktem je, že dosavadní technologie čistíren odpadních vod neumí tyto mikročástice zachytit. Navíc uvědomme si, kdo si poslední dobou nedal rybu, řada lidí si také ráda pochutná na plodech moře. Svět je díky globalizaci tak propojený, že problémy se týkají všech.“
* Posuňme se nyní k vaší další aktivitě a tou je spolek Zdraví odmalička. Čím se zabývá a odkdy vlastně funguje?
„Fungujeme už od roku 2014, takže už máme nějakou tradici. Spolek je tady pro rodiny, které chtějí žít a vychovávat své děti zdravějším způsobem. Takže se zaměřujeme na zdravé jídlo, pobyty v přírodě. I ekologii jako takovou. Loni se nám pak podařilo spolek hodně zviditelnit.“ (pousměje se)
* Jak?
„Získali jsme velký grant od Ministerstva práce a sociálních věcí. Je určený pro školy, jejichž kapacity družiny nestačí poptávce rodičů. S pomocí finanční podpory z MPSV se dá vytvořit dětský klub, který družinu tak trochu zastupuje. Zatím to není moc známá věc, klubů je po republice asi jen čtyřicet.“
* Jaký ohlas měla vaše snaha?
„Oslovili jsme všechny školy v Prostějově a také většinu na Prostějovsku. A hádejte, kolik jich projevilo zájem nebo alespoň nějak odpovědělo? Jediná! Nápad zaujal pouze v Kostelci na Hané. Pan ředitel Bezdomnikov si se mnou domluvil schůzku s tím, že jej zajímaly podrobnosti. Nakonec došlo k založení klubu, kdy se nám pak podařilo získat grant na ‚družinu' pro jedenáct až dvanáct dětí. Klub funguje od prvního září a chodí do něj sedmnáct dětí. Nemá být ani tak o vzdělávání, ale spíše o volném času. Takže děti prvního stupně s Janou Krejčí a Petrou Minářovou, které to Dětský klub Zdravíci vedou, chodí do kina, na bowling, do přírody na výlety. Také společně tvoří, sportují, vzájemně nesoutěží. Na Prostějov jsme ale také nezapomněli. Pořádáme besedy o zdravé výživě či semináře o zdravém životním stylu.“
*Jaké jsou vaše nejnovější aktivity?
„Hospodářka spolku Petra Minářová rozjela takzvané swap bazary, tedy v podstatě výměnný obchod, známý a oblíbený hlavně v Praze či Brně. Jde především o výměnu oblečení. Takže o čem vím, že jsem z toho vyrostla, co neunosím nebo jsem dostala a nepotřebuji, tak to vyměním za něco jiného. Týká se i věcí do domácnosti, knih, hraček. Co pak zbude, putuje na charitu. Tahle aktivita je podle mě skvělá – věci dostávají další využití. A právě o to jde.“ (úsměv)

JITKA NADYMÁČKOVÁ
* narodila se 26. února 1967 v Prostějově
* velkou část života strávila v Brodku u Prostějova
* ekoložka, propagátorka zdravého životního stylu a stravy, majitelka obchodu bez obalů, zakladatelka spolku Zdraví odmalička
* vystudovala volnou střední ekonomickou školu v Prostějově, dále andragogiku a personální management
* většinu kariéry věnovala vedení malých a středních firem, pracovala ale také pro podniky LG Philips a Agel
* po mateřství se už nechtěla vrátit do managementu
* začala působit ve spolcích, přednášet o zdravém životním stylu, prosazovat snižování produkce odpadů, spoluorganizuje i Den Země
* v roce 2018 založila v Prostějově první bezobalový obchod
* o ekologickém chování přednáší po celé České republice
* je vdaná, má tři děti
zajímavost: ve svém bezobalovém obchodě vlastní unikátní stáčírnu drogerie, například pracích a čisticích prostředků