AKTUALIZOVÁNO: „JE ZÁZRAK, JAKÝ FOTBAL DĚLÁME...“ Fotbalová legenda Pavel Kuka navštívila Prostějov, aktivně kope i v padesáti

 Vícemistr Evropy z roku 1996, mistr Německa s Kaiserslauternem i 87násobný reprezentant. A také jeden z nejrespektovanějších a nejúspěšnějších slávistů moderní historie klubu. Tím vším se dá charakterizovat bývalý fotbalový útočník Pavel Kuka (na snímku). A i když se narodil již v roce 1968, kopačky na hřebík doposud úplně nepověsil. Dodnes totiž válí okresní přebor. Počátkem června byl pozván jako čestný host na vernisáž výstavy Fotbal to je hra, které byl rovnou ambasadorem. V prostějovském muzeu byl pochopitelně středem pozornosti a neunikl ani našim zvídavým dotazům.

* Jak jste se objevil v Prostějově a na výstavě Fotbal to je hra? Bylo dlouhé rozmýšlení, zda se stát ambasadorem?
„Vůbec ne. Podpořit každou takovou akci je čest. Přijal jsem svoji roli jednoduše a rychle, s Frantou Jurou jsme dobří kamarádi a to už dlouho. Účast tak pro mě byla jasnou věcí. Je to tady moc krásné a doporučil bych všem, nejen fotbalovým příznivcům, aby se přišli podívat.“
* Máte za sebou působení v pražské Slavii, německé Bundeslize i české reprezentaci. Na kterou část kariéry vzpomínáte nejraději?
„Určitě na účinkování v Bundeslize. A samozřejmě taky na všechny zápasy v národním týmu. To je, nebo by měl být, vrchol pro všechny sportovce. Hodně ale taky vzpomínám na mé začátky v žácích ve Slavii. A tím pádem i na cestu, která pak u mě vedla k velkému fotbalu.“
* Vy jste ale původně nebyl pasován do role snajpra, zastával jste jiný post. Stává se vám, že přemýšlíte o tom, jak by se věci vyvíjely, kdybyste hrál jinou pozici?
„Láďa Vízek prohlásil, že český fotbal přišel o nejlepší defenzivní štít. (úsměv) Nebo i libero. Ale to je určitě nadsázka. Je pravda, že do osmnácti jsem hrál stopera. Byl to můj vysněný post, zhlédl jsem se v tomhle po otci. Sám hrál na zmíněném postu, chtěl jsem být jako on. Souhrou náhod to ale padlo. Tedy spíše kvůli tomu, jaká byla ve Slavii konkurence. Tehdy se v ‚béčku' rozehrávala řada výborných ligových hráčů jako například Kubík a mě dali dopředu.“
* Při pohledu zpět, nemrzí vás, že vám několikrát o chloupek utekl titul pro nejlepšího střelce soutěže?
„Ani ne. Mnohem více mě mrzí, že nám tehdy utekl titul. Dvakrát jsme k němu byli docela blízko. Jednou jsme si to pak prohráli docela sami. To mě samozřejmě velmi mrzí. Naštěstí ale nastal čas, kdy se zase člověk může radovat. Na Slavii je hodně důvodů k radosti. Máme teď za sebou několik titulů. Je jen škoda, že jsem je nezažil na hřišti.“
* Už jsme zmínili, že velkou část kariéry jste trávil v Německu. Jak jste byl na angažmá jazykově vybaven?
„Přiznám, že nic moc. Uměl jsem napočítat do deseti a pozdravit. (úsměv) A to bylo asi vše. Jazyková bariéra u mě trvala zhruba rok, rok a půl. A ukázalo se, že to je důležitá věc, ve sportovní branži určitě. Nebýt v týmu Míra Kadlec, nevím, co bych dělal. Zpětně si musím přiznat, že kdyby tam nebyl, mohlo se vše vyvíjet jinak. A kdo ví, třeba bych z toho prostředí utekl.“
* Čím to, že se nyní Slavii tak daří? Zejména v porovnání se Spartou, která v současnosti spíše paběrkuje?
„Všechno je v lidech... Slavia natrefila při své těžké cestě na správné lidi. Ať už to byl trenér Šilhavý, který přišel ke zdecimovanému týmu, místo středu tabulky se mu šňůrou výher nebo remíz podařilo dostat až ke skvělému titulu. Nebo teď jsou to lidé okolo dua Nezmar - Trpišovský a zázemí klubu. Na dění ve Slavii se moc hezky kouká. Navíc klub poprvé během své historie hodně vzpomíná na své bývalé hráče. Je to velmi příjemné.“
* Povídejte...
„Aktivní hráčská kariéra je velmi krátká. Hráčům pak ten zájem chybí, stejně tak popularita. Když hráč skončí, v krátké době o něj veřejnost ztratí zájem. Mnozí pak nejsou poté schopni zapadnout do života, leckdy nemají vzdělání, praxi. Jsou pak jen výjimky, kterým se podaří být úspěšnými v jiném oboru. Jsou tu také kluci, kteří toho dokázali víc než my. Vícemistři z Chile nebo mistři Evropy z Bělehradu. Na tyto i jiné kluky se velice rychle zapomnělo. A to bolí. Proto čím více lidí se bude zajímat, číst o fotbalu, tím lepší pak je i jeho smaotný obraz. A samozřejmě také platí, že čím víc pozitivního toho bude ve fotbale, tím více se o tom bude psát, a tím víc se o tom bude číst.“
* I o vás se ale ještě občas lidé i nyní dočtou. Pokud vím, s kariérou jste po konci v nejvyšší lize neskončil…
„To ne, přes krajský přebor jsem skončil v okresním. Doteď hraji, baví mě to. To nejhorší, co se mi teď může stát, je hrát o soutěž níž. To už by byl fakt prales. (úsměv) A minimálně si vždycky na hřišti udělám žízeň a chuť na pivo.“
* Setkáváte se u spoluhráčů nebo soupeřů s přemírou respektu vzhledem k vašemu jménu?
„Ne, vůbec. Třeba co se stalo Lafatovi, to byla obrovská smůla. Osobně jsem se ale ani jednou na sebe nedočkal negativních reakcí. Je tam pozitivní respekt. Ostatní vidí, že už mi to tolik neběhá, nesnaží se mě tak třeba připravit o míč nějakým záludným způsobem. Spíše se tomu zasmějeme. Občas je zvláštní, jak se ta soutěž píská. Ale rozhodčí to asi jen pískají tak, jak to my hrajeme.“ (smích)
* Za jaký tým tedy nyní nastupujete?
„Rapid Psáry. Je to okresní přebor, hráli jsme do posledního kola o záchranu, nebyl to úplně příjemný pocit.“
* Často se hovoří o tom, že chybí lidi. Hlavně v nejnižších soutěžích. Máte ve Psárech podobnou zkušenost?
„Mladí kluci často hrát nechtějí, mají spoustu jiných aktivit. Je to pak vidět na kvalitě. Do budoucna je možné, že se budou muset osekat soutěže. Nebudou tedy čtvrté třídy. Těžko zvyšovat kvalitu soutěže když vám ubývá lidí, co ji hrají. Na druhou stranu to beru i tak, že díky tomu se my padesátníci máme větší šanci dostat do sestavy. Je ale vidět i v nižších soutěžích, že některé věci se pohnuly. Není to jak dřív, aby některá hřiště byla škvára nebo pískoviště.“
* Na řadě hřišť byste ale určitě hrát nechtěl...
(úsměv) „Vždycky jsou výjimky, které potvrzují pravidlo.“
* Jak na tom je z vašeho pohledu obecně český fotbal? Co je dobře a co špatně?
„Pozitivních věcí je spousta věcí. V naší ekonomické situaci už jen to, že je zde jen pár silných klubů jako Slavia, Sparta a Plzeň. Se současným zázemím je zázrak, jaký fotbal děláme a jaké hráče jsme schopni vychovávat pro evropský fotbal. Navíc je třeba si uvědomit, co se tady vybudovalo za stadiony a areály. Je to sice padesát let pozadu za evropskými trendy, i tak je to ale úspěch. Podstatné je, že je tu pár silných klubů, které táhnou zbytek, i finančně. Liga je vlastně jedno velké s.r.o.“ (úsměv)
* Jak to máte s volným časem?
„Popravdě ho moc není. Mám full-time-job pro agenturu ISN. Je to skvělá práce, kdy se potkávám s mladými lidmi a jsem blízko fotbalu. Mám možnost se potkat s hráči, jako jsou Schick, Souček nebo Hložek. Ještě radši se pak pohybuji s mladšími hráči, za všechny dám příklad Adama Karabce ze Sparty. Kdoví... Třeba se za deset let stane, že budu na tribuně Dortmundu a uvidím tam dnešní kluky, jak běhají po hřišti. To by byla taková moje odměna za všechny ty roky s fotbalem.“
* Na začátku září pořádáte v Prostějově fotbalový zápas legend. Je už nějaká představa o tom, kdo se zúčastní?
„Dopředu komentovat kdo přijede a kdo ne za dva měsíce, je strašně těžké. Nicméně termín je to dobrý, zrovna probíhá reprezentační pauza. Myslím tedy, že by se i díky tomu v Prostějově mohla objevit zajímavá jména.“
* Bude výběr hráčů na tento zápas nějak jasně omezený, třeba účastí na ME 1996?
„Nejsme ničím ohraničení. Sdružení se původně týkalo hráčů, kteří v roce 1996 nastupovali. Otevřelo se však i dalším lidem, takže jsou v něm už například i Jan Koller, Tomáš Ujfaluši, Tomáš Rosický či Marek Jankulovski. Zbývá jen otázka, kdo zrovna bude mít čas.“ (úsměv)


PAVEL KUKA

* narodil se 19. července 1968 v Praze
* bývalý profesionální fotbalista a československý i český reprezentant
* kopané se věnoval už od dětství, v šesti letech začal hrát za Slavii Praha
* své první ligové zápasy odehrál na vojně v dresu RH Cheb, v sezoně 1987/1988
* o rok později se vrátil do pražské Slavie, za kterou odehrál 125 zápasů a vstřelil 62 branek
* v roce 1993 vyzkoušel své první zahraniční angažmá,když začal hrát za německý 1. FC Kaiserslatern, se kterým se o pět let později rozloučil mistrovským titulem
* v německé Bundeslize hrál také za Norimberk a Stuttgart, celkem v prestižní soutěži nastřílel 50 branek
* po návratu do Česka odehrál za Slavii dalších 109 zápasů a zaznamenal 33 branek
* kariéru zakončil po sezóně 2004/2005 v necelých sedmatřiceti letech
* největším úspěchem je titul vicemistra Evropy z roku 1996, na turnaji se dostal také do all-star týmu
* v roce 1994 byl vyhlášen Fotbalistou roku, v pořadí nejlepších střelců samostatné české reprezentace je s 22 góly na pátém místě, dalších 7 přidal v dresu Československa
* se všemi góly je členem Klubu ligových kanonýrů, za národní ým odehrál 87 zápasů
* po skončení aktivní kariéry se stal generálním manažerem klubu Marila Příbram, po půl roce ale na vlastní žádost odešel, funkcionářem byl také ve Viktorii Plzeň
* nyní pracuje pro agenturu ISN, aktivně hraje za SK Rapid Psáry, kde také trénuje mláde
zajímavost: na 6. září shání fotbalisty pro velký vzpomínkový zápas na ME 1996, který se má uskutečnit v Prostějově!