AKTUALIZOVÁNO: Maleček: „SE ZEMĚDĚLCI SE VZÁJEMNĚ RESPEKTUJEME“

Práce se pro něj stala koníčkem, kterým už deset let pomáhá životnímu prostředí v Kralicích na Hané. Radim Maleček (na snímku) pracující v zahradnictví tam totiž už jedno desetiletí ve svém volném čase sází ve velkém stromy a keře, tvoří z nich uprostřed polí remízky a snaží se tak pomoci krajině ke vzkříšení. Do polí se díky němu vrací život, je zde k vidění řada živočichů, jeho zásluhou se část okolí Kralic, ale také okolních obcí stala oázami a vítaným útočištěm pro ptáky, hmyz, plazy i savce. Monotónní krajina plná polí se jeho prostřednictvím na mnoha místech zazelenala, například hlavní remízek U Andílka nyní lidé využívají i jako místo k procházkám či zkratku do nedalekých Kraliček. Chce ale zajít ještě dál: rád by inspiroval širší okolí k tomu, aby začalo více uvažovat o tom, jak by hospodaření s půdou mělo vypadat. A aby zeleň společnost neměla až na posledním místě.

* Jak jste se k vysazování dostal? Co vás k němu vedlo?
„Pocházím z Myslejovic, odmala jsem vyrůstal obklopený přírodou. A získal jsem k ní vztah. I díky tátovi a tetě. Místo fotbalu jsem se tak spíše chodil projít do lesa. Když jsem pak jezdil krajinou, pořád jsem si představoval sázení stromů. Až jsem si o sobě začal myslet, že nejsem normální. (pousměje se) Poté jsem se přestěhoval do Kralic na Hané a zhrozil se. Stromů zde bylo pomálu a já si říkal, že to tak nemůže být...“
* Jaké tedy byly vaše začátky?
„Sázel jsem na pozemcích obce, sám za sebe. Bez domluvy. Byly to takové partyzánské akce. (směje se) Snažil jsem se zkrátka všemožně ten stav změnit.“
* Lidé mají různý přístup k věcem. Jaký měli postoj k vašemu sázení?
„Byli tehdy zčásti nadšení, někteří ale k tomu alespoň zpočátku měli nedůvěru. Až když viděli mou výdrž, tak změnili názor. A začali to oceňovat. Snažil jsem se a snažím se takto předávat jiným lidem lásku k přírodě. Nakonec mě většina obyvatel v tomhle úsilí podporuje a občas přijde i nějaký sponzorský dar.
* Jaký?
„Například jsem při kosení zlomil kosu. Dostal jsem náhradní od pána. Získal jsem pak třeba také oskeruše, které tu jinak prakticky nerostou. Taky tahle lavička, na které sedíme, je také dar. Musím ji ale ještě natřít.“
* Vzpomenete si na vůbec první stromy, které jste zde u Kralic vysadil?
„Byly to duby, tady u křížku. A potom také tři ovocné stromy kousek odsud, směrem na Kraličky. Té lokalitě se říká Jožinova zahrada. Postupně se zmenšovala a zmenšovala. Některé stromy byly pokácené a zaorané, ještě dlouho poté jsem objevoval v půdě zbytky stromů. Snažím se už nějakou dobu ji zase zvětšovat.“
* Teď jsme v místě zvaném U Andílka, srdci této zelené oázy. Jsou tady ale ještě další části, že?
„Ano, jsou tu i další remízky, tamhle směrem k železnici je například kruhový. U Čechůvek je jeden například, u Kraliček taky alej. Hlavní část výsadeb tvoří původní druhy doplněné ještě o ovocné stromy a také keře. Stromy jsou také směrem na Biskupice a Bedihošť. U Andílka pak je také arboretum. Hodně mě pak zaujala myšlenka biokoridorů a biocenter. Částečně proto, že aleje nejsou tak dokonalé jako třeba aleje s křovinami. Chybí zde zákryt pro živočichy.“
* V minulosti jste sázel sám, vše za své peníze. Nyní vám tedy už pomáhají i zemědělci? A jak vás podporuje městys Kralice na Hané?
„Pomocí obce jsou aleje zaměřené. Pomáhá mi také se sečením cest. Většinu stromků si platím sám. Mám také lesní školku ve Ptenském Dvorku, kde si pěstuji stromy pro sázení v Kralicích a okolí. Většinou v okolí obce, sázení v obci mě nebaví – všude inženýrské sítě a při stavebních pracích často dřeviny trpí. Hodně mi pak pomohlo a pomáhá i firma Arbo Eco, kde pracuji. Podporují mě například svými přebytky. A zemědělci mi pak sami občas poskytují peníze na dřeviny. Třeba v případě pásů zeleně směrem na Biskupice či Bedihošť.“
* Jaké máte vůbec vztahy se zemědělci? Asi ne každý oceňuje úbytek orné půdy na úkor zeleně...
(zamyslí se) „Považuji jej teď za dobrý. Je tam vzájemný respekt, pomáhají mi. Mají ale také obavy z toho, že když používají velké stroje, budou rozšiřováním zelených pásů limitovaní. Snaží se mít samozřejmě co nejmenší náklady na výrobu.“
* Kolem nás co chvíli proběhne nebo proletí nějaký živočich. Co všechno tady člověk může potkat?
„Vzpomínám si, že v začátcích jsem tu neviděl pomalu žádné zpěvné ptáky. Jejich počet zde ale teď postupně roste. Vidět jsou zde hodně ježci, také ještěrky, šneci, čmeláci. Kousek na sloupu pak mám také příbytek, kde se uhnízdily poštolky, jsou tu i podstavce pro dravé ptáky. Také si ty remízky nachází hodně srnčí zvěře. Sem k Andílku ale chodí hlavně večer a v noci. Nejspíš kvůli pachu ze psů, vyráží sem poměrně dost pejskařů. Bylo by ideální, kdyby zde lidé nepouštěli vždy psy na volno. To je takové menší úskalí, zatím. Na druhou stranu jsem rád za jejich přístup. Často jsou vděční, říkají, že konečně mají kam chodit. Mě osobně pak nejvíc baví ta druhová pestrost, která tu díky stromům je.“
* Jsou také lidé, kteří si tady u vás sami něco vysazují? Umožňujete to?
„Párkrát to tu bylo. Mám třeba stromek, který si vysadili lidé k narozeninám. Také je tu další, i s pomníčkem, za zemřelou dceru. Úplně často to ale nedělám.“
* Vrátil bych se ještě zpátky k zemědělcům. Dneska se poměrně často mluví o tom, že jsou u nás příliš velké výměry polí, že chybí zeleň a ve výsledku jsou na vymření některé druhy živočichů. Jak tento stav změnit?
„Několik let například platí možnost získat dotaci na plochu remízků. Zemědělec, který by tuto dotaci získal a remízky vysadil, si rozhodně zlepší své PR. A to má pro ně velký význam. Také ale pak jejich pole vypadá jinak. Mohou k němu přijít, spokojeně se po něm rozhlédnout a říct si ano, tohle je moje. Je důležité, aby majitelé získali zpět k půdě vztah. A některé věci si uvědomili. Například to, že dřeviny na okrajích polí brání vysušovacím větrům a mají navíc schopnost zadržet vodu v půdě.“
* Práce na remízcích vám asi zabere hodně času. Jak k tomuto vašemu koníčku přistupuje vaše okolí?
„Na jednu stranu je pravda, že to, co se mi zde povedlo, bych nedokázal nebýt mých blízkých, kteří mi poskytují zázemí. Na stranu druhou ale jim je někdy líto, kolik tu trávím času. Třeba manželka je někdy nadšená z toho, když sem přijede a může se tu projít. Jindy ale ne.“
* Máte tady taky arboretum, další je v nedalekých Vrahovicích. Znáte se s jeho zakladatelem Tomášem Pekou?
„Ano, i když už tady dlouho nebyl. Když to tu ale viděl, tak trošku záviděl. Je přeci jenom víc omezený prostorem než já.“
* Jaké máte další plány s remízky?
„Mám plány udržet kvantitu a zvýšit kvalitu. A dál pokračovat také v nabízení výsadby remízků dalším obcím. Už s několika obcemi na Prostějovsku vedu jednání o tom, jak zušlechtit okolí obcí. A vypadá to, že některé do toho půjdou. Dále sním o remízku s mokřadem. Musím ale nejprve zjistit, zda by to vůbec bylo proveditelné. A to kvůli zdroji vody. Doufám také do budoucna ve spolupráci s kralickou základní školou a školkou. Rád bych tak působil na děti, aby získaly co nejlepší vztah k přírodě.“







“ RADIM MALEČEK
* narodil se 22. září 1972 v Prostějově
* zahradník, botanik, aktivista v oblasti životního prostředí a majitel remízků v okolí Kralic na Hané
* dětství a mládí strávil v Myslejovicích na Prostějovsku
* okolní příroda pak ovlivnila jeho koníčky i povolání
* základní školu vychodil v Určicích, vystudoval Střední školu lesnickou v Trutnově a následně Mendelovu zemědělskou a lesnickou školu v Brně
* má titul ing. v oboru zemědělství a lesnictví
* po škole trávil čtyři roky v USA
* pracoval jako lesník, pracovník Flory Olomouc
* nyní je zástupcem vedoucího oddělení v zahradnické firmě Arbo Eco
* před dvanácti lety se začal věnovat zkrášlování a zvelebování zemědělské krajiny v okolí Kralic na Hané
* výsadbou remízků se snaží postupně držet vodu v krajině, podporovat zvěř a poskytovat útočiště všem druhům živočichů
* mezi jeho zájmy patří příroda, historie, jazyky
* je ženatý, s manželkou čekají první dítě
zajímavost: pracuje trvale na svém vzdělávání ohledně hospodaření a ekologie, účastní se řady přednášek, navíc se věnuje i entomologii.