- 30. červen 2019
- 483x
S pochodní a notnou řádkou kilometrů v nohách dorazila uplynulou sobotu do Prostějova skupina běžců Peace runu. S nimi i Apaguha Veselý, koordinátor české části této mezinárodní akce. Za sebou má sám už nemálo zkušeností, proběhl velkou část světa. A podobně jako ostatní závodníci zdůrazňuje, že mírem nemyslí jen ten, co je opakem války. Ale také respekt jednoho člověka ke druhému.
* Jak dlouho se účastníte Peace run?
„Běhám od roku 1995. A od té doby se účastním každý rok.“
* Kolik států už jste díky Peace run navštívil?
„Přes sto zemí. Je to vždy velký zážitek. Místo toho, abych ležel na pláži, tak využívám svou dovolenou takto.“
* Jak jste se k této akci původně dostal?
„Zažil jsem to v roce 1995 v Praze, kde tehdy končila evropská část Peace run. Mně se hrozně líbila samotná myšlenka a tak jsem se o to začal zajímat. Běžel jsem nejdřív po České republice, pak jsem se dostal do Ameriky a oběhl tam všechny země. Byl jsem také v Asii, Austrálii, na Novém Zélandě.“
* Vzpomenete si na nějaký extrémní zážitek spojený s Peace run?
„Tak co se týká počasí, tak to bylo extrémní, když jsme běželi v Grónsku, taky ve Skotsku, kde nám hodinu a půl pršelo a foukal studený vítr. Pak jsem zažil i opačné extrémy v Etiopii či Keni, běhalo se tam po bahnitých cestách, bylo tam hrozně vlhko, člověk se strašně potí, je to náročné. Všude, kudy probíháme, potkáváme báječné lidi. V každé zemi žijí dobří lidé.“
* Máte nějaký vtipný moment spojený s odlišnostmi v různých částech světa?
„Nevím, jestli si vzpomenu na nějaký zážitek, ale když jsme běželi v Turecku, tak tam měli lokální specialitu. Byl to takový bonbon. Nabídli nám ho, vzali jsme si. A zalepili jsme si všichni pusu. Chtěli po nás rozhovor a my tam byli schopni jen vydávat zvuky, nemohli jsme nic říct. Často se nám taky stává, že ten běžec někde zabloudí, protože běháme na etapy, tak ho pak hledáme. Třeba i hodinu. I to se stává. Vždycky jsme ho ale zatím naštěstí našli.“
* Jaké bylo běhání po dálnici? Také jste ho absolvoval?
„Někde je to náročnější, v některých zemích vážně jiná cesta není. Třeba když jsme běželi do Moskvy z Běloruska, tak tam je skutečně jen jedna hlavní silnice. Naštěstí je tam ale hodně široká krajnice. Třeba jsme běželi deset kilometrů po té dálnici a dělali maximum pro to, aby se nic nestalo.“
* V posledních dnech proběhla v českých médiích zpráva o tom, že svět nebyl daleko od války mezi USA a Íránem. Jak tohle napětí hodnotíte vzhledem k mírovému poslání běhu?
„Jak jsem říkal, pro ně mír znamená ještě víc než to, že se tady neválčí. Ale je smutné, když se lidé snaží vyvolávat a vyhledávat konflikty. Naopak bychom se měli snažit sjednocovat, protože skutečně všichni lidé na zemi jsou jedna velká rodina. Samozřejmě jsou horší lidi, lepší lidi, ale v každé zemi žijí lidi s dobrým srdcem. Měli bychom se tak snažit konflikty, ať už je to v rodině, nebo mezi zeměmi, řešit mírumilovně.“
Další chyba na Vápenici.