„Léta v Prostějově jsem si moc užil,“ bilancuje univerzál Josef Pančochář

 Všechno hezké jednou končí, zpívá se v jedné písničce. A to je právě případ prostějovského angažmá Josefa Pančocháře (na snímku). Ten je sice odkojený olomouckou Sigmou, ale v Prostějově se za téměř sedm let působení stal tak trochu inventářem. Logicky i díky tomu, že se s klubem maximálně identifikoval a kopal za něj i srdcem. Došel ovšem do bodu, kdy na této úrovni už fotbal se svými dalšími aktivitami nezvládne. Rozhovor je proto svým způsobem hráčovo vyznání.

* Můžete připomenout, jak a kdy jste se vlastně ze Sigmy dostal do Prostějova?
„Moje první štace s nynějším předsedou klubu Františkem Jurou byla ještě v Kralicích. Vrátil jsem se sice ještě do Sigmy, ale mezitím Prostějov postoupil z divize do třetí ligy. V zimě 2012 odešel Papoušek a trenér Jura mě oslovil s tím, jestli bych nechtěl hrát v Prostějově. Původně jsme uvažovali o hostování, počítal jsem tak na půl roku, ale vznikl z toho přestup. Místo zamýšleného půl roku jsem nakonec strávil v Prostějově téměř sedm let.“ (úsměv)
* Jste vyloženě univerzální hráč, vystřídal jste za svého působení množství pozic, kde vám to pasovalo nejlépe?
„V Sigmě jsem hrával podhrotového hráče, jenže v Prostějově byl ve středu zálohy tvůrce hry Zelenka. Šel jsem tedy na kraj zálohy, byl jsem tam spokojen, akorát jsem čekal, že budu dávat víc branek. Na začátku druhé ligy jsem hrál jeden čas i beka. Zahrál jsem tam jednou dobře a už jsem tam zůstal. Bavilo mě to, ale nebylo to tak, jako když jsem vposledku konečně hrál středního halva, kde jsem si našel tu svou pozici, to bylo z mého pohledu nejlepší. Sice jsem se musel více věnovat defenzivě a já byl původně, jak jsem říkal, ofenzivně laděný, ale na druhou stranu taková ta moje poctivost se na ten post hodila a myslím, že tam mi to sedlo nejlíp.“
* Máte právo na určité bilancování, co vám fotbal v životě přinesl?
„Oba moji rodiče fotbal hrávali, takže jsem byl pro něj jaksi předurčen. (směje se) Každopádně v mém životě zaujímal významné místo. V Prostějově se právě odehrála stěžejní část mého fotbalového života. Bylo to moc krásné období a jsem za to vděčný. Moc jsem si ta léta užil. Zažili jsme dva postupy, zažili jsme i sestup, takže jsem si toho prošel docela dost. Jsem moc rád, že jsem v Prostějově zůstal, naplnilo to moje očekávání.“
* Byť jste z Olomouce, byl jste nikoli nadarmo označován za takového prostějovského srdcaře. Čím to?
„Při příchodu jsem byl mladý kluk, který si myslel, že se zdrží půl roku, možná rok, a půjde pryč. Nejvíc na mě zapůsobila asi ta rodinná atmosféra v klubu. Ke všem hráčům, mladším, starším, se přistupovalo jak k jedné rodině. Proto se do Prostějova vždycky rád vrátím a budu tam mít nadále dobré vztahy. Dostal jsem do budoucna nabídku na trenéra mládeže, čehož si vážím. Někteří mladí kluci tento přístup možná dostatečně neocení, ale já si toho s pohledem zpět moc vážím. Navíc jsem byl přímo u vzestupu klubu, který se za ta léta neskutečně proměnil.“
* I v profesionálním klubu jste si ponechal své civilní zaměstnání, v jakém oboru vlastně působíte?
„Pracuji v rodinné firmě s průmyslovými výrobky. Vše se postupem času dostalo na hranu, Prostějov je teď profesionální klub a některé věci spolu dohromady skloubit prostě nejde. Myslím, že bych pořád ještě měl týmu co dát, jenže v posledním roce mi trenér maximálně vycházel vstříc a už to nešlo takto táhnout dál. Sedli jsme si a domluvili se na ukončení spolupráce, samozřejmě v dobrém. Na jednu stranu mě moc mrzí, že končí jedna etapa, v níž jsem toho strašně moc zažil, na druhou stranu zase začíná něco nového.“
* Měla na vaše rozhodnutí vliv také rodina?
„Když jsem se stal otcem, má samozřejmě člověk pohledy na svět kolem sebe trochu jiné. Jde o plánování budoucnosti, může přijít nějaké zranění a práce je v tomto smyslu určitě větší jistota. Neuvažoval jsem ale o tom, že bych chtěl s fotbalem úplně skončit, rád bych ještě pokračoval.“
* A když už jsme u toho, máte už nějakou představu o nejbližší budoucnosti?
„Je to samozřejmě ve fázi řešení, teprve nedávno se kluby dozvěděly, že jsem k mání, nějaké nabídky mám. Chtěl bych ale stále hrát fotbal na určité úrovni, nechtěl bych jít třeba o dvě soutěže níž. To znamená, že bych rád působil v MSFL. Jsem typ, co má rád vítězství a nové výzvy. Nehodlám jít do fotbalového důchodu, ba naopak to bude pro mě nový impulz, abych mohl makat.“