AKTUALIZOVÁNO: Venkrbec:„ŠEL JSEM ZA NOVOU VÝZVOU A MOTIVACÍ“

Šest let je v životě člověka poměrně dlouhá doba, zvlášť v současném enormně uspěchaném světě. A pokud vydrží sportovec v týmovém odvětví půltucet roků v jednom klubu, stojí to při jinak častém mezioddílovém přestupování za pozornost. Přesně tolik sezón strávil hokejista Matouš Venkrbec (na snímku) v LHK Jestřábi Prostějov, než se teď na jaře rozhodl odejít do Českých Budějovic. Pro Večerník ideální příležitost k vyzpovídání končícího kapitána ptačí letky, který na místní ledové ploše zanechal opravdu hlubokou rýhu svého herního i lidského přínosu.

* Proč jste se vlastně rozhodl u Jestřábů skončit?
„Už nějakou dobu jsem trochu postrádal vnitřní motivaci k tomu, abych hokeji dával víc než sto procent. Prostě jsem cítil, že potřebuju novou výzvu, nějaký vnější impuls s větším motivačním dopadem. Jednou z možností samozřejmě bylo zkusit to někde jinde, ideálně v cizině. Na druhou stranu jsem byl připravený i pokračovat v Prostějově. Záleželo na nabídkách a všech dalších okolnostech, nakonec zvítězila varianta nastartovat se na jiné štaci.“
* Netajil jste se zmíněnou možností jít do zahraničí. Proč to nevyšlo?
„Měl jsem nabídky z Francie a Německa, konkrétní kluby prozrazovat nechci. Každopádně mne možnost vyzkoušet cizinu, dokud ještě s manželkou máme malé děti školou nepovinné, hodně lákala. Jenže venku na přestupy zdaleka nespěchají tolik jako v ČR, na všechno tam mají víc času a jednání se dost táhla s tím, že jasno by bylo třeba až v srpnu. Což pro mě znamenalo i s ohledem na rodinu nepříjemnou nejistotu, kterou jsem nechtěl podstupovat. Zvlášť když mi opakovaně volali z Českých Budějovic, ať jdu k nim, dali mi hodně lákavou nabídku. Tím pádem jsem se rozhodl na zahraničí už nečekat.“
* A důvod vašeho výběru právě Českých Budějovic tedy byl, že vás tolik chtěli?
„Ano, nejvíc mě přesvědčil ten velký zájem Motoru, který trvá už roky a nezeslábl ani po uplynulé sezóně. Právě zájem tamních trenérů i vedení o mou osobu sehrál velkou roli. K tomu sama organizace ČEZ Motor, její extraligové ambice. Hokejově i osobnostně vnímám svůj odchod do Českých Budějovic jako jasný krok vpřed.“
* Jaké máte představy o působení na jihu Čech?
„V první řadě očekávám velkou konkurenci v týmu, boj o místo. A musím říct, že se na to těším. Půjde o novou zkušenost, i když to zároveň bude velká dřina. Ale také výzva, abych na sobě ještě víc makal a opět se někam dál posunul. Jak hokejově, tak životně. Každopádně chci být pevnou součástí fungujícího budějovického mužstva, žádná konkrétní čísla ohledně mé osobní produktivity v hlavě rozhodně nemám. Podstatné bude, aby se dařilo mančaftu a splnili jsme dlouhodobý cíl postoupit do extraligy.“
* Rodina půjde do Českých Budějovic s vámi?
„Ano, tahle podmínka pro mě byla strašně důležitá a naprosto klíčová. Máme dvě malé děti, rozhodně jsem nechtěl je i manželku skoro celý rok vídat jen několikrát za měsíc v případě, že bych v Budějicích bydlel sám bez nich. Se svými nejbližšími chci všechno sdílet každý den, opačný případ je hrozně náročný. Což jsem viděl třeba u Nouzika (Tomáš Nouza) nebo Divocha (Tomáš Divíšek), kteří to takhle mají v Prostějově.“
* Máte nějaký jeden nejkrásnější zážitek z prostějovského angažmá?
„Nejvýš asi stavím sezónu 2013/2014, kdy jsme postoupili ze druhé ligy do první. Byla tam mladická lehkost, nadšení, entuziasmus a euforie, celý ten ročník jsme si s klukama maximálně užívali. Nazval bych to takovou druholigovou lehkostí bytí. (smích) Zatímco ta další léta sice byla už prvoligová - tedy na vyšší sportovní úrovni - ale každým novým rokem o něco vydřenější. Obrovskou postupovou radost, nádherné momenty sdíleného sportovního štěstí proto beru jako to úplně top s Jestřáby.“
* Na co ještě budete nejraději vzpomínat?
„Osobně to vnímám tak, že nejsilnější ze všeho jsou mezilidské vztahy, co sdílíte s ostatními. Tudíž nejvíc ve mně zůstane přátelství a kamarádství se spoustou parťáků, které jsem v Prostějově za celých šest let měl. Přáteli či kamarády v mnoha případech zůstáváme dál, věřím, že napořád. A byť se teď už nebudeme vídat tak často, čas na aspoň občasná společná setkání u kávy nebo pivka si určitě najdeme. Nemluvě o komunikaci na dálku, vždyť žijeme v moderní době mobilů, mailů, internetu a sociálních sítí.“ (s úsměvem)
* Na co naopak rád zapomenete?
„Za šest roků se pochopitelně stane i hodně nepříjemných věcí, což ke sportu obecně a hokeji konkrétně patří stejně jako k celému životu. Negativní zážitky však teď určitě nechci pitvat ani zbytečně vytahovat, navíc nikdy nedošlo k ničemu vyloženě hroznému. Je to v uvozovkách jenom sport. Navíc věřím, že všechno špatné je zároveň i k něčemu dobré. V tom smyslu, že se člověk může z nedobrých zážitků poučit a snažit se vzít si z nich do svého dalšího života něco pozitivního.“
* Čím to, že jste v Prostějově vydržel dlouhých šest let?
„Vždycky jsem říkal, že dokud bude vzájemná spolupráce dávat smysl oběma stranám, nemám já důvod nikam odcházet. Do Prostějova mě vlastně přivedl kamarád Lukáš Luňák, společně s jeho tátou a majitelem týmu panem Luňákem. K jejich rodině jsem měl vztah, Jestřáby z tohoto pohledu od začátku bral právě jako rodinnou firmu a trvale se tady cítil velice dobře. I tím, že jsme v kabině pořád měli skvělou partu, bylo to kousek do rodné Olomouce a hráli jsme většinou pěkný hokej. Až do současnosti jsem prostě necítil potřebu něco měnit.“
* Nepřepadá vás kvůli odchodu po tolika sezónách trochu nostalgie?
„Zatím mě vůbec nechytila. Spíš cítím adrenalin ze změny klubu, z nové výzvy i prostředí, veškerého zařizování a celkově z nového angažmá. Až tohle trochu opadne, možná nějaká nostalgie přijde později. Takové emoce ale nejvíc očekávám ve chvíli, kdy se do Prostějova vrátím ke vzájemnému utkání. To na mě vzpomínky asi trochu dopadnou.“ (směje se)
* Vzhledem k vašemu životnímu přesvědčení ovšem nejste člověkem, který by něčeho zpětně litoval. Je to tak?
„Velkých rozhodnutí týkajících se mého života opravdu nelituju, všechno mi v tu dobu dávalo jasný smysl a zapadalo do sebe. Včetně tehdejšího ukončení kariéry i pozdějšímu návratu k hokeji. Na druhou stranu člověk určitě zalituje některých každodenních věcí, jako že neudělá něco úplně naplno, nezachová se vždy zcela správně nebo si uvědomí, že mohl leccos vyřešit líp, dát tomu víc. Což je však ve všedním životě naprosto normální, nikdo totiž není dokonalý. Za svými důležitými životními kroky si však v každém případě stojím.“
* Co na závěr vzkážete Prostějovu?
„Děkuju všem fanouškům Jestřábů i zdejším spoluhráčům za spoustu sdílených emocí, a ne nutně vždy pozitivních. Těším se s vámi na další setkání, přestože v jiném dresu.“

MATOUŠ VENKRBEC
* profesionální hokejista, útočník
* narodil se 11. května 1989 v Olomouci
* měří 193 centimetrů, váží 90 kilogramů a hůl drží vlevo
* lednímu hokeji se věnoval už od dětství, prošel všemi mládežnickými výběry mateřského klubu HC Olomouc
* nakoukl rovněž do reprezentačních týmů České republiky U18 (1 zápas) a U20 (4 utkání) s jedním získaným bodem za asistenci
* v době, kdy se začal zabydlovat v mužském áčku Olomouce a naskakoval i za druholigový Přerov, se rozhodl předčasně ukončit hráčskou kariéru
* po tříleté pauze se na led vrátil, a to ve službách LHK Jestřábi Prostějov, jemuž pomohl k postupu ze druhé ligy i úspěšnému působení v první lize
* za prostějovský oddíl nastupoval celkem šest sezón až do letošního jara, kdy se rozhodl odejít do ČEZ Motor České Budějovice
* statistická bilance je následující: extraliga mužů (Olomouc) 16 utkání – 4 kanadské body (2 + 2), Tipsport Cup mužů (Olomouc) 4 – 0, 1. liga mužů (Prostějov, Přerov) 295 – 179 (70 + 109), baráž o 1. ligu mužů (Prostějov) 8 – 9 (4 + 5), 2. liga mužů (Prostějov, Přerov) 67 – 77 (25 + 52), extraliga juniorů (Olomouc) 152 – 169 (76 + 93), extraliga dorostenců (Olomouc) 68 – 34 (10 + 24)
* je ženatý, má dvě malé děti
zajímavost: je silně věřícím křesťanem, vystudoval teologii a pravidelně chodí do kostela