AKTUALIZOVÁNO: „CHCI NÁRODNÍ DŮM PŘIBLÍŽIT I OBYČEJNÝM LIDEM“

Pro někoho zvítězil ve výběrovém řízení na post ředitele Národního domu v Prostějově překvapivě, určitě však nečekaně. V konkurenci šesti uchazečů o toto prestižní místo to byl ovšem on, kdo jednoznačně nejvíce zaujal komisi svými názory a hlavně plány, jak oživit současný provoz tohoto zařízení, které se honosí v secesním skvostu Prostějova. „Národní dům je významná kulturní památka a toužil jsem stát se součástí tak obrovského kolosu. Kdybych to neudělal, bral bych to jako zahozenou šanci, která se může naskytnout pouze jednou za život,“ uvedl devětadvacetiletý Jiří Hloch (na snímku), který v exkluzivním rozhovoru dále potvrdil, že hodlá realizovat významné změny a restauraci s kavárnou dostat do většího povědomí běžných návštěvníků.

* Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásil do výběrového řízení na ředitele Národního domu v Prostějově?
„Mám pro to naprosto jednoduché vysvětlení. Chtěl jsem se v tomto oboru posunout dál na vyšší úroveň.“ (pousměje se)
* Mnozí ale mohou namítnout, že jste příliš mladý a nezkušený a kousl si až do příliš velkého krajíce...
„Do onoho velkého krajíce jsem se zakousl už ve chvíli, kdy jsem vlastnil zastavárnu a pořádal diskotéky, přičemž jsem se zároveň vrhl na provoz restaurace, vinárny a penzionu! Bylo to před pěti lety pro mě hodně velké sousto, ale zvládl jsem ho a takto chci postupovat ve svém životě i dál. Prostě hodlám zvládat větší a větší sousta. Národní dům je obrovsky významná kulturní památka a toužil jsem stát se součástí tak obrovského kolosu. Kdybych to neudělal, bral bych to jako zahozenou šanci, která se může naskytnout pouze jednou za život.“
* Konkurz na ředitele jste vyhrál, Jaký byl váš první dojem ve chvíli, kdy vám to z radnice oznámili?
„Cítil jsem uspokojení a pomyslel si, že se přiklonilo pověstné štěstíčko! Ale zároveň jsem intenzivně přemýšlel, jak ukončit stávající etapu podnikání a začít druhou. A samozřejmě se mi v hlavě začaly hned rodit myšlenky na to, jak to má v Národním domě fungovat dle mých představ.
* Rozumím tomu dobře, že jako ředitel Národního domu už nebudete zároveň provozovat Penzion a Restauraci U Koníčka?
„Přesně tak! Restaurační zařízení ukončilo svůj provoz prvním červnem, penzion bude fungovat ještě během června a července, protože máme na tyto měsíce nasmlouvány klienty na ubytování a nechci se loučit neseriózně. Já už se ale budu naplno věnovat Národnímu domu.“
* Zmínil jste své podnikatelské začátky. Jak jste se vůbec do toho pustil?
„Moje podnikání začalo vlastně pořádáním diskoték. Po ukončení školy jsem se spojil s Václavem Kopkou a dalšími lidmi, kteří diskotéky v prostějovském regionu pořádali. Poté jsem nějaký čas působil v zahraničí, kde jsem se zabýval obchodní činností. Díky žádostem mých známých, kteří potřebovali pomoci s marketingem v zastavárenské činnosti, jsem si po návratu otevřel vlastní zastavárnu. A protože ta sídlila hned vedle současné Restaurace U Koníčka, kam jsem chodil na obědy, byl už pak jen krok k tomu, abych toto ubytovací a restaurační zařízení začal sám provozovat. Než se tak stalo, tak mě tady doslova rozzuřila úroveň obsluhy a kvalita jídel...“ (zamračí se)
* Takže vlastně zlost vás dovedla k tomu, že jste se pustil do gastronomie sám?
„Zlost to přímo nebyla, ale uvědomil jsem si, že do té doby jsem jako zákazník navštívil velké množství restaurací po celé Evropě, a když jsem spatřil to, co se U Koníčka dělo tenkrát, nedávalo mi to žádné souvislosti. Prostě nedosahovalo kvality, kterou jsem si představoval. A když se mi naskytla možnost pronajmout si v roce 2014 ‚Koníčka‘, neváhal jsem ani okamžik. Chtěl jsem prostě dokázat, že to jde i jinak a mnohem líp.“
* Jak na svůj start vzpomínáte?
„Byl těžký, velmi těžký... Do té doby jsem pořádal diskotéky, takže jsem rovnýma nohama skočil do úplně jiného oboru. Gastronomie byla o něčem jiném i z organizačního hlediska. Znal jsem plno lidí na obsluhu, ale vůbec ne žádného kuchaře. A sehnat dnes kvalitního kuchaře je milionkrát těžší než kdykoliv v minulosti. Tento obor je totiž i pro mnohé studenty nezajímavý, a navíc nemají potřebu a snahu se odborně posouvat dál. To je prostě můj názor. Nakonec mi jedna mistrová doporučila studenta třetího ročníku, který se mnou v provozu U Koníčka začínal...“
* Přejděme k přítomnosti. Jaké jsou vaše první kroky či změny, které jako ředitel v Národním domě zavedete?
„Nejprve bych chtěl při této příležitosti poděkovat současnému řediteli Janu Páleníkovi, celé správní a dozorčí radě za dosavadní dobře odvedenou práci. Mým prvním krokem bude vytvoření nového motivačního programu pro výchovu a vzdělání v rámci odborného výcviku pro studenty s cílem jejich použití pro potřeby restaurační části Národního domu. Další změny, které již připravuji se svým týmem, budou zaměřeny na přiblížení všech restauračních částí provozu obyvatelům a návštěvníkům města Prostějova víc než doposud.“
* Zmíněná výchova a kvalita jsou podle vás nedostatečné?
„Studenti jsou poměrně dobře připraveni po teoretické stránce, ale v praxi je potřeba věnovat jim více času a náležitou péči. Když se na tyto mladé lidi přímo v provozu podívám, cítím, že o tuto práci nemají příliš velký zájem a berou to jako nutné zlo. Musím tady změnit motivační program pro všechny učně. Chci v nich zvýšit zájem, aby se oni sami chtěli zdokonalovat. Přál bych si taky, aby učni po ukončení školy projevili zájem v Národním domě pracovat na plný úvazek, a mým cílem je vybrat si z těchto studentů ty nejlepší.“
* Proč podle vás není zájem třeba o práci číšníka nebo číšnice?
„Protože je to práce nevděčná! Číšník stojí denně mnoho hodin na nohou a ne vždy a všude je dostatečně finančně ohodnocen. Nemá žádné zázemí, žádné školení a dostatečný motivační program k tomu, aby se chtěl sám zdokonalovat v tomto oboru. Jsem proto nyní pro naše studenty připraven zajistit zajímavá školení, která se jim dostanou od renomovaných kuchařů či barmanů.“
* Národní dům ale není jenom o kuchyni a restauraci. Je to centrum společenského dění v Prostějově. I v tomto ohledu chcete zavést některé změny?
„Při společenských a kulturních akcích budu dbát na profesionalitu i kvalitu jak celé gastronomie, tak obsluhy. Hodlám také navázat daleko užší spolupráci s vedením divadla ohledně zajišťování různých akcí, které by mohly zvýšit atraktivitu tohoto zařízení. Nechci, aby Národní dům byl pouze jakousi památkou, do které se běžní lidé ‚bojí' chodit, protože mají pocit, že není pro ně. Chci jej přiblížit i obyčejným lidem, kteří ho dosud míjeli obloukem.“
* Jsou mezi současným stavem a vašimi představami velké rozdíly?
„Myslím, že ano. Víc bych to ale v tuto chvíli nerozváděl...“
* Vy sám chodíte do „Národa“ třeba na jídlo?
„Přiznám se, že na obědy jsem sem nechodil.“ (úsměv)
* Dosavadní ředitel Jan Páleník rezignoval z toho důvodu, že jde o práci velice časově náročnou, čímž trpí jeho rodina. Neobáváte se něčeho podobného?
„Jsem zvyklý dlouhodobě a tvrdě pracovat. Myslím, že teď i v budoucnu jsem schopen najít rozumný kompromis mezi prací a rodinnou.“
* Řídit Národní dům bude znamenat i úzkou spolupráci s prostějovským magistrátem. Jste připraven i na kritiku ať už ze strany členů správní rady, nebo zastupitelů?
„V demokratické společnosti má každý právo na svůj názor, který může svobodně vyjádřit. Myslím si, že jsem člověk, co je schopen vnímat kritické postřehy, dokážu se z názoru jiných i poučit. Samozřejmě počítám s tím, že budu pod drobnohledem jak vedení města, tak obyvatel a všech návštěvníků této secesní památky.“
* Je tedy práce v Národním domě prestižní záležitostí?
„Rozhodně ano! A jsem přesvědčen, že bude i nadále.“