„VRCHOL BYL PROBOJOVAT SE NA OLYMPIÁDU“ Přemysl Kubala a Petr Beneš předvedli v Prostějově špičkový beachvolejbal a mluvili nejen o Londýně 2012

 Osud v podobě nejprve špatného a pak zlepšeného počasí tomu chtěl, že Hanácké beach 2019 na pískovém hřišti v centru Prostějova slavnostně otevřel předminulý pátek právě jejich exhibiční duel. Přemysl Kubala a Petr Beneš. Tahle dvě jména znamenala (nejen) v českém plážovém volejbalu řadu let mnoho, oba ve společné dvojici dobyli mnoho významných úspěchů. Na náměstí T. G. Masaryka pobavili fanoušky i ve svém trochu pokročilejším věku stále vysoce kvalitní hrou a následně se ochotně rozpovídali.

* Jaké dojmy jste si odnesli z této exhibice?
Přemysl Kubala (P. K.): „Bylo to perfektní. Už aktivně nehráváme tolik jako dřív, pohybu máme kvůli pracovním povinnostem méně a každá podobná příležitost je pro nás hodně vítaná. Zvlášť pokud jde o natolik slavnostní záležitost s otevřením nového kurtu přímo na krásném náměstí Prostějova. Když je o nás ještě zájem a jsme pro lidi lákaví, tak to samozřejmě potěší.“
Petr Beneš (P. B.): „Po deštích v předchozích dnech bylo nakonec supr počasí, lidi přišli, tleskali a povzbuzovali. Takže jsme si s Přemkem vzpomněli na ty krásné společné chvíle, kdy jsme hrávali na vrcholové úrovni. A dnešní odpoledne jsme si určitě užili. Diváci snad taky.“
* Kdy naposledy jste spolu vlastně absolvovali nějaký oficiální turnaj?
P. B.: „Loni, myslím, ne, ale pamatuju si, že v roce 2016 jsme byli druzí na mistrovství republiky a rok nato čtvrtí na Super Cupu v Praze na Palackého náměstí.“
* Teď už tedy vyhrála nad aktivním hraním povolejbalová pracovní kariéra?
P. K.: „Petr i já máme povinnosti u Českého volejbalového svazu, pro který oba pracujeme. Peťa jako hlavní šéf beache, já na pozici manažera mládeže. Ale myslím, že aspoň občas si spolu ještě nějaký turnaj dáme. Budeme mít díky tomu současné nejlepší hráče Česka líp pod dohledem. Teď jsme mladé kluky ještě porazili a tím pádem víme, že musíme na jejich zlepšování zamakat.“ (smích)
* Myslíte, že soupeři Radovan Makovský a Vít Beneš hráli proti vám naplno?
P. B.: „Myslím, že snad jo, předem domluvené nic nebylo. Každopádně jsem panu primátorovi slíbil před zápasem, že bude tiebreak, a proto jsme první set takticky prohráli. Abychom to pak mohli pořádně rozbalit, hrát naplno.“ (směje se)
P. K.: „A co se toho tiebreaku týče, dostal Petrův syn Víťa před jeho začátkem jasně na vybranou: když ho vyhrají oni, jedou domů vlakem, a pokud vyhrajeme my, tak se můžou i zpátky svézt s náma autem. Nakonec to, myslím, dopadlo, jak mělo.“ (opět se smíchem)
* Víte přesně, kolik let jste společně nastupovali během vrcholné kariéry?
P. B.: „Dohromady jsme se dali v roce 2008 a od té doby spolu hráváme turnaje v podstatě až dosud. S tím, že víc vážně jsme to brali do toho předloňska. Momentálně už je to spíš takové zpestření, abychom se trochu pohnuli a prohnali mladé.“
* Co máte v plánu letos?
P. K.: „Asi nějaké turnaje Super Cupu a nejspíš i mistrovství republiky. Plus některé menší akce v rámci Českého poháru a podobně si možná dáme každý se svým synem. Záleží, jak na tom budeme fyzicky a co stihneme pracovně.“
* Své hraní tedy už berete na pohodu, pro zábavu?
P. B.: „V zásadě ano, ale jsme pořád sportovci, proto chceme vítězit nejvíc, co to půjde. Já osobně jakmile jsem na kurtu, neznám bratra ani syna a toužím vyhrát.“ (usmívá se)
P. K.: „Akorát je problém, že už to člověku nevychází tolik jako dřív a musí se smířit s častějšími porážkami.“ (smích)
* Můžete prozradit nejkrásnější zážitek ze společné kariéry?
P. B.: „Za sebe můžu říct, že jsem si nejvíc užil náš postup na olympiádu, který jsme vybojovali na turnaji v Moskvě. Tenkrát to pro mě osobně byla asi největší euforie.“
P. K.: „Já jsem to měl trochu jinak. Pamatuju si, že po té Moskvě nebyl náš postup na olympiádu ještě stoprocentně jistý, kvalifikace končila až dalším turnajem v Římě. A tam se nám povedlo vybojovat historicky jeden z nejlepších výsledků, když jsme na grandslamu skončili pátí, čímž byla postupová radost definitivně stvrzená. I oslavnými doutníky, které jsme si tenkrát zapálili. Pro mě byla ale neskutečným zážitkem celá ta dvouletá kvalifikační pouť, kterou jsme museli v boji o olympijské hry projít.“
* A co sám start na LOH 2012 v Londýně, jaké jste si odnesli pocity?
P. K.: „Dá se říct, že to byl takový splněný sen. Na který jsme si teda museli hodně dlouho počkat, až do devětatřiceti.“ (směje se)
P. B.: „Už to, že jsme se na olympiádu mezi omezený počet nejlepších dvojic světa vůbec dostali, jsem vždycky bral jako náš nejhodnotnější úspěch za celou kariéru. Člověk po hrozně velkém úsilí dosáhne toho, po čem dlouho touží. A absolvovat největší sportovní akci planety byl samozřejmě ohromný zážitek.“
P. K.: „Na olympiádu postupovalo jen šestnáct nejlepších dvojic ve světovém žebříčku, kde my jsme po tom Římě byli dvanáctí a chvíli dokonce drželi desáté místo. Čehož si oba hodně ceníme, v součtu výsledků za celé dva roky nešlo o žádnou náhodu. A Londýn pak znamenal logický vrchol celé téhle cesty, která byla pro nás opravdu strašně těžká.“
* V jaké kondici podle vás je současný český beachvolejbal?
P. B.: „Myslím si, že v lepší než teď nikdy nebyl. Naše holky Markéta Nausch Sluková s Bárou Hermannovou jsou bez nadsázky jedny z nejlepších na světě a pokud jim vydrží zdraví, mají naprosto reálnou šanci bojovat na olympiádě o medaili. Navíc všichni věříme, že se do Tokia probojují i další naše dvojice. Jak druhý ženský pár, tak kluci Ondra Perušič s Davidem Schweinerem. Podle mě zažívá český beach momentálně své vrcholné období.“
P. K.: „Souhlasím s Petrem. Samozřejmě z toho máme radost a tím víc se snažíme pracovat i s mladými, abychom úspěchy do budoucna udrželi nebo ještě vylepšili. A každá taková akce, jako například tohle otevření beach kurtu pro veřejnost na prostějovském náměstí, je moc fajn, českému volejbalu pomáhá. Díky za to!“