AKTUALIZOVÁNO: „NEMYSLÍM SI, ŽE BYCH SE CHOVAL JAKO BLÁZEN...“ Matěj Ošťádal se coby král Jelimán stal vladařem prostějovského Majáles

 Hraje řadu let na kytaru, zvítězil spolu s ostatními v celostátní soutěži Concerto Bohamia, ovšem nyní žije hlavně florbalem a mezi spolužáky má pověst člověka, na kterého je spoleh. Osmnáctiletý Matěj Ošťádal (na snímku) se v masce krále Jelimána stal vladařem letošního studentského svátku Majáles v Prostějově. Zatímco na pódiu působil dosti pohotově a uvolněně, na otázky Večerníáku odpovídal student septimy Gymnázia Jiřího Wolkera většinou krátce až stroze. Ač tedy není žádný velký řečník, který by byl zvyklý za všech okolností bavit lidi kolem sebe, díky jeho vstřícnosti se nám nakonec podařilo dát dohromady následující rozhovor.

* Coby král Jelimán jste po Majáles získal již druhé království. Pokud byste si mohl vybrat, chtěl byste vládnout spíše Prostějovu, nebo na Madagaskaru?
„Zřejmě bych si kvůli lepšímu klimatu vybral Madagaskar. Ne, že bych Prostějov neměl rád, ale ostrov si spojuji s představou letní, sluncem prozářené dovolené. A kdo by raději chodil do školy, než byl na prázdninách?“
* Tato postava z animovaného filmu Madagaskar na některé z diváků působí jako přerostlé dítě, které ještě nedosáhlo puberty a chová se trošku jako blázen. Cítíte se někdy také tak?
„Nemyslím si, že bych se někdy choval jako blázen, ale jsem pro každou srandu. Možná to pak někomu může takto připadat.“ (pousměje se)
* Král Jelimán je až přehnaně sebevědomý. Platí to i pro vás?
„Určitě nejsem ‚přehnaně sebevědomý'. Myslím si, že mám takové to zdravé sebevědomí, které je u každého rozhodně potřeba. Jinak ovšem s touto postavou nemám příliš mnoho společného. To, co jsem předvedl v rámci vystoupení, byl asi můj strop. Víc se do něj převtělit by už bylo určitě nad moje možnosti.“
* Mezi oblíbené písně vládce lemurů patří skladba „Já tak rád trsám, trsám“. Pokud byste si vy mohl vybrat nějakou písničku, jaká by to byla?
„Tahle skladba je podle mě jednou z nejznámějších písniček, které se kdy objevily v animovaném filmu. Takže bych ji určitě neměnil. Pokud bych si měl vybrat sám za sebe, tak určitě vím, že by to nebyla nějaká, na kterou se dá tancovat. Nemám oblíbenou písničku, poslouchám všechno snad s výjimkou tvrdého metalu. Asi nejvíce mě baví folk.“
* Jak vnímáte fenomén zvaný prostějovský Majáles?
„Na prostějovském Majáles jsem byl letos poprvé a příjemně mě překvapil. Musím se však přiznat, že jsem to zpočátku nijak zvlášť neprožíval, na podobné akce po pravdě řečeno moc nejsem. Naše škola se však Majáles účastní každý rok a tak by bylo divné, pokud bychom letos chyběli. Za sebe jsem měl přibližnou představu, jak to tam bude probíhat, ale že bych si o tom něco dopředu zjišťoval nebo se ptal ostatních, tak to jsem tedy nedělal.“
* Jak jste společně s ostatními prožívali přípravy na tento studentský svátek?
„Přípravy spočívaly hlavně v nacvičování vystoupení. Čtyřikrát jsme se sešli v aule naší školy, vždy nám to zabralo zhruba tak hodinu času. Choreografii nám připravily holky, které tancují ve Free dance a dalších prostějovských skupinách. Nejvíce aktivní v tomto ohledu byla Alča Flajsarová. Ona byla tahoun, ale zapojili se všichni, takže jsme si to společně užili.“
* Říká se, že dnešní mladí jsou čím dál větší individuality, které se však čím dál hůře podřizují jakýmkoliv autoritám, zároveň i kvůli tomu poněkud ztrácí schopnost vzájemné spolupráce. Přípravy na Majáles se ovšem bez takové spolupráce neobejdou. S jakými problémy jste se v jejich průběhu museli potýkat?
„Problémy byly pouze ze začátku, když jsme se domlouvali na tématu. Ve třídě máme ale dobrou partu, a nakonec jsme se dohodli. Ne pokaždé jsme se sice na zkouškách sešli všichni, ale jinak nám to klapalo. Chodíme spolu totiž do třídy už sedm let a za tu dobu jsme se dokázali celkem stmelit, což jsme i v tomto případě dokázali využít ve prospěch věci. “
* Prozradil jste, že vás třída vybrala jednohlasně. Jste tedy zřejmě showman. Je nějaké z vašich vystoupení, na které vaše okolí vzpomíná obzvláště často?
„Vzhledem k tomu, že vystoupení jsem měl v životě jen jedno, tak je odpověď, myslím, zcela jasná... (úsměv) Nehraji v žádném divadle, ani se nikde podobným způsobem neprezentuji. Spíš jde o to, že jsem týmový hráč, který nemá problém si ze sebe udělat srandu. Když se pak ode mě něco požaduje, tak se do toho rád zapojím a ostatní se na mě mohou spolehnout.“
* Která z jiných prostějovských škol a jejích kandidátů na krále Majáles zaujala právě vás?
„Zřejmě ´reálka´ díky skvělým kostýmům. Zejména maska Aragorna byla propracována do nejmenšího detailu. V hlavě mi utkvěli i oba Glumové, kteří byli opravdu originální.“
* K vašim koníčkům patří kytara. Jak jste se k muzice dostal?
„Díky rodičům. Od první třídy jsem chodil do ZUŠ, od začátku na klasickou kytaru, takže jsme hráli hlavně různé etudy. Později jsme až na výjimky přešli na interpretaci klasické barokní hudby. To mě postupně přivedlo k tomu, že si nyní raději sám zahraji různé táborovky, které si mohu zazpívat i s kamarády.“
* Hrajete převzaté písničky, nebo se pokoušíte i o vlastní tvorbu?
„Hraji spíše převzaté písničky. Baví mě například hudba anglického písničkáře Eda Sheerana či kanadského zpěváka Shawna Mendese. O vlastní tvorbu jsem se sice pokoušel, ale nebylo to ono.“
* Vystupujete i veřejně?
„Ano. Naposledy to bylo v pražském paláci na Žofíně s kytarovým souborem prostějovské ZUŠ Non Mesure. Tam jsme se dostali díky našemu vítězství v celostátní soutěži Českého rozhlasu Concerto Bohemia. Shodou okolností to bylo moje zatím poslední veřejné vystoupení. Od té doby si už zahraji pouze na oslavách narozenin nebo při podobných příležitostech s kamarády. Řekl jsem si totiž, že si od klasické kytary dám minimálně na nějaký čas pauzu a nebylo špatné skončit v nejlepším.“
* Nyní se vaše pozornost zaměřila hlavně na florbal. Proč jste si vybral právě tento sport?
„Obecně mě baví spíš kolektivní sporty. Zkoušel jsem i jiné, ale při florbalu jsem se sešel se skvělou partou. Tímto zdravím Pařu a všechny z junáků a mužského ‚A' týmu.“
* Jsou pro tento sport v Prostějově dobré podmínky?
„Určitě ne. V porovnání se sporty, jakými jsou tenis nebo basketbal, jsou podmínky horší. Jediná vyhovující tělocvična je na reálce, což je na Prostějov opravdu málo. Tréninky mládeže a mužů musí proto být na více místech. Dvakrát týdně jezdíme trénovat i do Kostelce na Hané.“
* Je něco, co vám jako studentovi v Prostějově skutečně chybí a musíte to hledat v jiných městech?
„Padesátimetrový krytý bazén s rekreační zónou. Sice nijak často plavat nechodím, ale mám spoustu kamarádů, kteří by něco takového ocenili. Jinak si myslím, že Prostějov má až na ty podmínky pro florbal a některé další sporty, vzhledem ke své velikosti, celkem dobré zázemí.“
* Je naopak něco, co by vám chybělo, pokud byste se už nyní musel navždy přestěhovat?
„Určitě rodina a kamarádi, a to tak moc, že se rozhodně nikam stěhovat nechci!“
* Jako gymnazistu vás ale s největší pravděpodobností čeká studium na vysoké škole. Kam zamíříte?
„Ještě nejsem zcela rozhodnut, ale nejspíš budu směřovat na Masarykovu univerzitu do Brna. Obor je zatím velká neznámá. Vím, že určitě nepůjdu na medicínu. Přírodním vědám, jako je biologie či chemie, právě neholduji. Možná by to mohlo být něco s matematikou jako například ekonomický management. Ale zatím je to ve hvězdách.“
* Čemu byste se poté chtěl věnovat?
„Určitě něčemu prospěšnému, co bude pomáhat spoustě lidí a inspirovat ostatní.“
* Dokážete si představit, že budete v Prostějově žít i poté, co vystudujete vysokou školu, nebo plánujete pracovat v jiném městě?
„Ano, dokážu. Dokonce bych to tak i chtěl. Jak jsem říkal, jinde by mi chyběla rodina a kamarádi. I v Brně bych chtěl studovat hlavně kvůli tomu, abych to do Prostějova neměl daleko a mohl sem bez problémů dojíždět. Praha už je pro mě moc daleko, navíc mám raději menší města a Brno je pro mě z pohledu velikosti asi maximum.“
* Půjdete se za takových deset let podívat na majálesový průvod do Prostějova?
„Těžko říct, co bude za deset let. Možná ze zvědavosti bych se na něj ale podívat zašel.“