„Člověk má být vděčný, že po něm zůstane něco dobrého,“ váží si ocenění Miroslav Pišťák

Hodně lidí má tendenci jej stále oslovovat „pane primátore“, přestože doby, kdy stál v čele města, jsou dávno pryč. Jenže Miroslav Pišťák si toto oslovení jaksi přirozeně vydobyl nejen tím, že byl v uvedené funkci prvním v pořadí, ale především jakýmsi přirozeným kreditem za dlouhodobé působení ve vedení města. Tento zanedlouho osmdesátník zkrátka nasadil laťku hodně vysoko. Jaké byly jeho dojmy po převzetí prestižního ocenění a čím se baví na odpočinku, zjišťoval Večerník v následujícím rozhovoru.

* Seděl jste v obřadní síni se svým portrétem, který je navždy vepsán v paměti města. Jak jste prožíval celou atmosféru předání cen?
„Přiznám se, že jsem byl, jak se říká, naměkko, protože každé ocenění, které se vám dostane, je, aspoň doufám, oprávněné. Člověk za ně má být náležitě vděčný. Nemusí být vděčný těm lidem, kteří jej navrhli, kteří pak pro něj v zastupitelstvu hlasovali, ale má být vděčný za to, že po něm zůstane aspoň něco dobrého. Těžko se hovoří o tom, jestli ocenění bylo zasloužené, nebo ne. Já věřím tomu, že jsem se pokoušel celý život být městu prospěšný, a jsem rád, že aspoň někteří to dokáží ocenit.“
* Zmínil jste podporu v zastupitelstvu, asi nemá cenu nějak komentovat některé nedůstojné výpady...
„Ne, znovu bych se opakoval. Použil bych spíše slova z Bible. Nesuďte, abyste nebyli souzeni, nezavrhujte, abyste nebyli zavrženi, a zejména odpouštějte, aby vám bylo odpuštěno. Těmi se snažím řídit. Mám někdy trochu problém milovat své nepřátele. Ale nebudu jim oplácet stejným.“
* Když se ohlédnete těch pětadvacet let zpátky, čeho si nejvíce ceníte?
„Já si nejvíc cením toho, že se ve městě udělala velká spousta práce, ale zejména, a to byla do určité míry moje doména, protože celou tu dobu jsem odpovídal za hospodaření města, že se dařilo, aby město skutečně dosahovalo dobrých ekonomických výsledků. Jen se smutně pousměju, když někteří dokázali tvrdit, že jsme si taková ocenění koupili.“
* Jak se žije primátorovi poté, co už není v každodenním hektickém kolotoči? Nechybí vám to?
„Do určité míry ano, ale na druhé straně si uvědomuji, že osmdesát let je osmdesát let. Neslouží mi sice příliš zdraví, ale slouží mně pořád ještě dobře hlava, takže snad dokáži některé věci posoudit. Neodešel jsem úplně z komunální politiky, jsem členem finančního výboru, takže aspoň trošičku přehled o tom, co se ve městě děje, mám, ale už do konkrétních věcí příliš nezasahuji.“
* Čím se bavíte, co vás těší?
„Já mám doma možná až příliš velkou knihovnu. Konečně se dostávám k tomu, abych si některé knížky nejen prolistoval, ale abych si je přečetl.“ (úsměv)