- 13. květen 2019
- 1445x
V létě loňského roku před ním stál nesnadný úkol. Znovu v Prostějově postavit na nohy hokejové výběry juniorů a dorostenců. Začalo to náročnou přípravou, pokračovalo složitou sezónou na ledě. Prvně jmenovanou mládežnickou kategorii pak Jaroslav Beck (na snímku) vedl i jako hlavní trenér v mistrovské sezóně. Jeho mise nestála na výsledcích, ale na vývoji týmu, získání jeho sportovních návyků a vytvoření herního projevu. „Kluci se posunuli dál a uplynulá sezóna jim podle mě hodně dala. Teď bude záležet především na nich samotných. Všechno mají před sebou a myslím si, že tuto sezónu si budou pamatovat. Při dobrém vedení ji v budoucnu určitě zúročí,“ ohlíží se zkušený kouč. Ten však v klubu končí, vedení SK Prostějov 1913 se rohodlo jít jinou cestou a končící kontrakt Beckovi neprodloužilo.
* Dalo by se říct, že prostějovské juniorka a dorost loni vstaly jako Fénix z popela?
„Nechci to dramatizovat. Faktem je, že jsem se vrátil domů, abych to tu pomohl znovu vybudovat. Že to bude těžké, jsme věděli. Stejně jako že bude do dorostu i juniorky málo hráčů. S Michalem Janečkem jsme si ale věřili, že to dáme dohromady. Zkušenosti a schopnosti nám nechyběly. Celé léto bylo nicméně po pracovní stránce hektické. Rovnaly se vztahy s jinými kluby – začínalo se Vítkovicemi, pokračovalo to Olomoucí a končilo se na Kometě. Chtěl bych poděkovat Milanu Sedlovi, že se postaral o úspěšné obnovení vztahů právě s Olomoucí. Spolupráce s trenérem olomoucké juniorky a reprezentační sedmnáctky Karlem Beranem byla výborná. To samé platí i o spolupráci s Přerovem. Vyplatilo se to všem – klubům, trenérům i hráčům.“
* Na hráčích Prostějova tedy stavět nešlo?
„Nešlo, dostatečný počet Prostějovanů a hráčů z nejbližšího okolí typu Vyškova nebyl. Z Prostějova byli k dispozici – a to až po návratu odjinud – obránci Černý a Pokorný, případně brankář Křupka. Poslední jmenovaný to v Kroměříži neměl vůbec jednoduché. Dovolím si říct, že trénink byl bůhvíjaký. Dalších kluků z Prostějova, Vyškova, Boskovic, Blanska se dohromady příliš mnoho nedalo. Trojice opor Říha – Rochla – Liška zůstala zaseknutá v insolvenčním řízení a nemohli jsme s ní počítat. I s gólmanem Přecechtělem, pro kterého to však byla teprve třetí sezóna v kariéře, bych se celkově zastavil na čísle šest sedm. V průběhu sezóny se pak ještě z Havířova vrátil mladý Michal Janeček.“
* Zbytek juniorského týmu tedy museli vytvořit hráči z jiných klubů.
„Nějak jsme začali a naskočili hráči na hostování a střídavé starty. Z Přerova, Olomouce, Vítkovic. Musím říct, že tým fungoval. O postup do finálové skupiny regionální ligy jsme přišli podle mého názoru neregulérním zápasem s Uherským Brodem.“
* Co se stalo?
„Pořádně jsme ani nevěděli, proti komu hrajeme... Soupeři doma zapomněli registračky a ani občanské průkazy nebyly u všech k dispozici, podávaly se různé protesty. Na svazu ale nakonec našli pravidlo, ve kterém měli někteří hráči Uherského Brodu, co nastoupili, oporu, a zbytek problému se nedořešil. To byl jeden z důvodů, proč nám finálová skupina těsně utekla, a hráli jsme v nižší nadstavbě.“
* Jak to vypadalo tam?
„Dokud jsme měli kádr pohromadě, šli jsme výkonnostně nahoru. S Technikou Brno jsme se přetahovali o první místo, třikrát jsme ji porazili. Projev týmu nebyl nijak zázračný, ale vzhledem k individuálním schopnostem kluků to bylo docela přijatelné. Byly zápasy, kdy se na to dalo dívat. Na druhou stranu přišly také zápasy, kdy jsme zbytečně ztratili body. To mělo své důvody.“
* Jaké?
„Naším zásadním cílem bylo – po dohodě s mým přímým nadřízeným Milanem Sedlem – stabilizovat kádr. Individuální schopnosti kluků byly zpočátku tristní, pilovaly se jejich herní a tréninkové návyky. Nešlo nám o výsledky, ale o to, aby se kluci hokejově posunuli dál. Aby jejich kvalita odpovídala kvalitě ostatních hráčů v regionální juniorské soutěži. S naší prací logicky přicházely jak výhry, tak prohry.“
* Nižší nadstavbu jste nakonec nevyhráli, čím to bylo?
„Došlo k tomu, k čemu dochází ve většině takových případů. Kluci, které jsme měli na střídavé starty, se vrátili do svých původních klubů. Do Přerova, Olomouce, Vítkovic. Jednalo se o hráče, jako byli Štědrý, Tomajko, Vjačka, Gebauer, Vlček. Jejich odchod z Prostějova zapříčinila situace, v níž se ve svých soutěžích nacházely jejich kluby, a také jejich dobrá forma. Tito kluci se nám pak těžko nahrazovali. V návaznosti na to jsme zbytečně ztratili pár utkání. Dopustili jsme se v nich obrovských individuálních chyb, ve spolupráci mezi obranou a útokem vznikla díra. Bojovali jsme o první tři nejlepší příčky a nakonec skončili třetí. Z proher, které to způsobily, ale nedělám žádnou tragédii. Šlo nám o herní projev, aby si ho tým dlouhodobě udržoval. Po hráčích jsme chtěli, aby to byl projev hodně ofenzivní. Nikdy jsem nebyl zastáncem nějakého úporného bránění, couvání, vyhazování puků. Kluci potřebovali hrát. A pokud bychom je nenechali hrát, nenutili je do aktivity, do ofenzivy, hokej by se nikdy hrát nenaučili. Tým jsme měli hodně mladý, složený z velké části z hráčů ročníku 2002. Ty po další reorganizaci soutěží ze strany svazu čekají v juniorce ještě tři sezóny. Všechno tak mají před sebou a myslím si, že tuto sezónu si budou pamatovat. Při dobrém vedení ji v budoucnu určitě zúročí.“
* Jak se na týmu projevil příchod útočníka Michala Janečka z Havířova?
„Michal vyztužil ofenzivní projev týmu. Z Havířova se do Prostějova vrátil z osobních důvodů a za kluky, co odešli, představoval v rámci možností velkou náhradu. Na druhou stranu ovšem nestačil na všechno. Trochu nás provázela i střelecká smůla, která ale nebyla ničím překvapivým. Po náročné přípravě v létě a ještě i v období Vánoc se muselo počítat s tím, že přijde určité vyhasnutí, únava. Stálo nás to body, ale jak jsem říkal, po dohodě s Milanem Sedlem jsem to neviděl nijak tragicky. Prioritou bylo kluky hokejově zvednout a připravit je na další sezónu.“
* Takže jste museli zmodernizovat způsob přípravy.
„Ano, zavedli jsme do ní spoustu nových věcí, individuální tréninky pro obránce i útočníky. Ranní tréninky pro kluky, kteří se v určité dny v týdnu dokázali dostat ze školy, a tréninky mimo led. V jednu dobu, asi dva měsíce, jsme mívali až tři ranní tréninky týdně. Bylo toho dost. Nechodili sice všichni hráči, ale střídali se v jednotlivé dny. Někdy přišli tři, někdy jich dorazilo šest, někdy deset. Bez velkého množství tréninků, hodin a hodin, bychom ale nebyli schopní sezónu slušně absolvovat. Nechci kluky přechválit, ale pracovali výborně. Přístup měli dobrý a postupně se zlepšovali.“
* Zmínil jste se o obráncích a útočnících, co brankáři?
„Brankářskou dvojici Křupka – Přecechtěl bych chtěl zvlášť pochválit. Výkony gólmanů sice byly někdy hodně nevyrovnané, ale udělali obrovský kus práce. Stačí se podívat na to, s čím se do Prostějova loni vrátili. Jejich pokrok je i zásluhou pana Žigárdyho z „A“-týmu Jestřábů. Bral si je na tréninky a hodně jim tam předal.“
* Ze sezóny tak máte více méně dobré pocity?
„Kluci se posunuli dál a uplynulá sezónajim podle mě hodně dala. Teď bude záležet hlavně na nich samých – jestli hokej budou chtít vůbec hrát, kde ho budou chtít hrát, na jaké úrovni. Někteří prokázali kvality nejvyšší juniorské soutěže, to se týká obránce Adama Černého a útočníka Michala Janečka. Pak jsou tu další, kteří na sobě pracují a v budoucnu mohou nejvyšší soutěž hrát. Třeba obránce Fojt. Uvidíme, co ti další, jak budou pokračovat. Osobně mám pocit dobře odvedené práce. Měl jsem vizi do dalšího období, usiloval jsem o užší spolupráci s týmem Jestřábů, dále o celoroční led v Prostějově a podobně. Ne všechny představy však měly v prostějovských podmínkách oporu. Neodchází se mi snadno...“
* Vy už v Prostějově působit nebudete?
„Ne, v klubu končím! Do projektu znovuvzkříšení dorostu a juniorky jsem investoval hodně úsilí. Nyní musím říct, že mě Prostějov opět ‚nezklamal'... Jako už předtím několikrát. Zažil jsem postupy, hráli jsme tu dokonce finále juniorské extraligy. Odměnou mi ale většinou bylo, že jsem ‚dostal do huby'. Jako teď v závěru kariéry.“
* Znáte konkrétní důvody svého konce v klubu?
„Neznám. Rozešli jsme se s tím, že patřím ke starším ročníkům a klub se rozhodl jít jinou cestou. Tu neznám.“
* Budete si hledat jiné angažmá?
„Můj pohled na hokej není momentálně dobrý, jsem otrávený a nechci o tom zatím přemýšlet.“
Další chyba na Vápenici.