„MĚL JSEM ŠTĚSTÍ, ŽE JSEM SE ZNOVU NARODIL...“

Již několik posledních let patří k předním tuzemským odborníkům z řad myslivosti, který se věnuje nejen přírodě a zvířatům samotným, ale také tolik potřebné osvětě. Radomil Holík (na snímku) je známým myslivcem tělem i duší. Své hobby a lásku k přírodě chce předávat dál a začíná už rovnou u dětí v mateřské škole. Již před časem se také při studiu na Fakultě dřevařské a lesnické ČZU v Praze zapojil do budování projektu senoseče online. Tisíce mláďat totiž každoročně nepřežijí sezónní senoseče, v ohrožení jsou hlavně srnčata a zajíci. „Prosím všechny aktivní myslivce, zemědělce a dobrovolníky, kterým není lhostejný osud zvířat v tomto období, aby se zapojili do projektu a sdíleli svá data - záznamy o spatření zvěře, o sekání, o preventivních akcích. Je možné nabídnout účast dobrovolníkům. Věřím, že letošní sezóna bude zase o něco méně krvavá. Děkujeme předem za všechny zvířata,“ vzkazuje dlouhodobě Holík.

* Čemu se aktuálně nejvíce věnujete?
„Tento čas se nejvíce připravuji právě na sezónu senosečí, která každoročně začíná koncem dubna a běží až do konce června. To je jedna z věcí, která mě s myslivostí ponejvíce pojí. Momentálně mě zaměstnává i plnění studijních povinností v rámci dálkového studia inženýrského oboru v Praze na České zemědělské univerzitě. Hodně se také věnuji aktivitám s dětmi. Zrovna dnes se vracím z Drnholce, což je u hranic s Rakouskem, kde jsme měli besídku.“
* Kde všude děti navštěvujete a jak probíhá taková besídka?
„Nejčastěji zavítám do školek a základních škol, časem bych se rád dostal s nějakým programem i na střední školy. Kdyby byl zájem také z jiného okruhu lidí, klidně se budu věnovat například seniorům nebo nějakým domovům, kde se starají o děti. Takže nejde jen o školní čas, ale i o mimoškolní aktivity nejen pro děti. Je pravdou, že besídka má kolikrát časový limit podle věkového složení a schopností vnímat, je to odlišné. Nejvíce se věnuji základům, rozlišení práce myslivce a lesníka, jak profese fungují. Myslivec je hlavně hobby činnost. Co člověk dělá pro přírodu, nebo co by mohl. Vysvětluji, jak rozeznat jelena od srnce, což si často děti pletou, rozdíl mezi parohem a rohem, jak jim roste a podobně. Dojde i na něco málo z lesních zvířat, která mají svá specifika, což děti může pobavit. Děláme to formou divadelního vystoupení, jak jeleni využívají svá paroží. Takže vezmu dva kluky (jeleny), tlupu laní (holky) a předvedeme ten souboj děti se zaklesnou prsty do sebe jako parohy a hrají si na přetlačovanou.“
* Pro děti pořádáte besídky i v lesích, podaří se to vždy? Nebo někdy není prostor a příležitost?
„Bohužel se to úplně pokaždé nedaří, protože vzít děti jako velkou skupinu do lesa je organizačně o mnoho náročnější než vzít nějakou moji sbírku, naložit ji do auta a za těmi dětmi dojet. Být třeba ve školce u nich na zahradě, nebo když je škaredé počasí či zima, tak někde v učebně, je snadnější. Rozložím sbírku, ať na vše pěkně vidí, a vykládáme si. Já jim rád vše půjčím, ať si to mohou osahat, očichat a detailně prohlédnout. Chtěl bych říct i ochutnat, ale bohužel tady nemám, co poskytnout. (úsměv) Takže interaktivně, ale nejraději to dělám venku. Teď naposledy jsme byli s dětmi z mateřské školy, která patří pod Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově, v lese v jejich dojezdné vzdálenosti na Plumlově, kousíček nad Podhradským rybníkem. Tam je fajn, že dětí je malá skupina, do lesa to nemají daleko. Já už na ně většinou v lese někde čekám, projdeme si okruh zhruba dva kilometry dlouhý a snažím se jim ukázat, jak se les mění. Tato poslední procházka byla suprová, protože nám vyšlo fajn počasí. S dětmi jsem tam byl už potřetí, takže mohly sledovat, jak se les postupně změnil. Zkoušeli jsme si také poměřit staré duby – masivní kmeny, jestli je zvládnou obejmout, když ne jedno dítě, tak kolik se jich musí spojit. Ukazovali jsme si, jak žije kůrovec, proč stromy odumírají a tak různě. Trasa se dá měnit a já to dělám tak, že si ji prvně projdu pozpátku, abych si předchystal některé věci.“
* Jak se snažíte řešit letitý problém sekačky versus zvířata?
„Snažíme. (směje se) Problém senosečí, respektive ztrát mladých zvířat při práci, je starý asi tři sta let. Už tenkrát přišlo nařízení od panovníků, že při uvedených pracích se musí dbát na hnízda třeba bažantů, aby je nevybírali. Samozřejmě postupem času, jak se zemědělství vyvíjí, tak se problém zhoršuje. Technika se záběrem rozšířila, dnes je traktor široký dvanáct metrů, takže problém se stupňuje. Prostě mechanizace se zvětšuje a zrychluje, ale problém pořád nikdo neřeší, byť je to zakotveno v zákonu o myslivosti z roku 2001. Myslivec má povinnost, pokud mu zemědělec oznámí, že bude sečení, udělat vše možné, co je v jeho silách, aby ochránil co nejvíce mláďat. Takže prevence předchází, pokud se k myslivcům vůbec dostane informace termínu sklizně. Důležitá je komunikace.“
* Co říkáte na hojné kácení stromů z pohledu budoucího lesníka nebo lesního inženýra?
„No, pokud se mi podaří dokončit studium. (směje se) Když se podíváme na les jako ekosystém z pohledu času tři sta až čtyři sta let zpět, bylo o mnoho procent zalěsněného prostoru více, než máme teď. Pak přišla krize, lesů rapidně ubylo, dneska jsme na stavu asi třiceti procent lesnatosti republiky. Ale většina lesů u nás jsou hospodářské, což znamená, že člověkem je už dávno změněný jeho vzhled, tvar a struktura.“
* Co se s tím dá dělat?
„V Česku máme nejdokonalejší, dá se říct nejpropracovanější systém lesů na světě. Máme prim, protože už to hlídáme od dob Marie Terezie. Lesník je specialista a má pod sebou lesní aparát v podobě dělníků – ženy, které chodí sázet stromky, vyžínat trávu kolem stromků, chlapy, kteří chodí dělat oplocenky, pak nějakou propracovanou ochranu lesa. Takže lesník, když vidí, že se přemnožil kůrovec, musí proti tomu zasáhnout. Bohužel lesník nedokáže ovlivnit to, na kolik bude les zásobený vodou. To nám dává ten nahoře... A teď jsme v údobí, které je pro přírodu suché. Následkem sucha, což je primární jev, jsou oslabeny stromy, nemají dostatek mízy, poté se nedokáží dostatečně bránit broukům. Věřím, že se počasí trochu zlepší a klima snad dojde do stavu, kdy bude více vody, stromy se budou lépe chránit. Ale musím naslouchat i skeptickým hlasům, kdy už jsem od některých odborníků slyšel, že do roku 2100, což já už nezažiju, ale moje děti, které teprve přijdou, možná ano, se ztratí všechen smrk, který teď roste do výšky nadmořské od nula a půl tisíc...“
* Na co jste nejvíce pyšný?
„Pýcha předchází pád a samochvála smrdí. (úsměv) Já si myslím, že můžu být šťastný, že mám šanci vnášet takové jiskřičky zájmů o myslivost, lesnictví a přírodu obecně. Také mám možnost dělat aktivity s dětmi, jako člen spolku Děti a příroda pořádáme jednou za rok letní čtrnáctidenní tábor pro děti. Tudíž se snažíme vést nové generace k lásce k přírodě a diskutujeme o práci lidí v přírodě. Snad i práce ochrany před senosečí je chvályhodná. A na tu jsem pyšný, že ji můžu dělat.“
* A co na co byste nejraději zapomněl?
„V životě jsem měl pár krizových momentů, při kterých se člověk zamýšlí ‚proč' tady vlastně je a co je smyslem jeho života. Myslím si, že Pánbůh mi nadělil jisté rány, ale to jsou boží tresty za to, co dělám, které mi ale na druhou stranu zase ukazují cestu. Mým konkrétním kritickým okamžikem byla drsná autonehoda. Dostal jsem se do problémů tím, že jsem jel na maximum. Tenkrát jsem dělal nějakou zakázku, kde to takzvaně ´hořelo´, musel jsem pracovat dlouho do noci. Můj organismus se tak vyčerpal, že jsem se pak v autě při mikrospánku málem zabil! A když jsem ležel v nemocnici, tak jsem si říkal, že jsem už tady nemusel být...“

RADOMIL HOLÍK

* narodil se 31. října 1985 v Prostějově
* jeho otec Alis je dlouholetým zaměstnancem nejstarší palírny na světě, která se nachází v Prostějově, matku Martu zaměstnává dlouhodobě péče o dojný skot na farmě v Určicích
* od svých 5 let vyrůstal v rodinném domě s malým hospodářstvím v obci Žešov a prázdniny prožíval u prarodičů v Dobrochově či Kobeřicích
* se svou přítelkyní Radmilou Brázdovou, která pochází z Kadova nacházejícího se uprostřed lesnatých hvozdů Žďárských vrchů, nyní žije v Prostějově
* navštěvoval základní školu Dr. Horáka, později se vyučil řemeslu tesařskému a v oboru stavební provoz získal i kompletní středoškolské vzdělání
* momentálně je zaměstnancem státního podniku Vojenské lesy a statky ČR
zajímavost: v roce 2014 byl přijat na Fakultu lesnickou a dřevařskou při Zemědělské univerzitě v Praze a začal dálkově studovat obor Provoz a řízení myslivosti