- 15. duben 2019
- 816x
Vendula Burgrová se umí otáčet. Je to patrné nejen z profilového snímku mladé fotografky na sociální síti, ale zejména z velkého množství aktivit, které zvládá. Studentka posledního ročníku ateliéru reklamní fotografie na UTB ve Zlíně už má za sebou několik výstav, originálním způsobem se činí i při focení módy, rodinných snímků či svateb. O té případné vlastní zatím přesnou představu nemá. „Lidem říkám, že hlavní je pohoda, a to ostatní přijde samo. Tak bych se tím sama ráda řídila,“ svěřila se v rozhovoru.
* Zjistil jsem, že už devět let fotíte rodiny u vánočních stromečků, čímž sledujete proměny
interiéru, výzdoby i lidí. Jak vás to napadlo a kolik vám bylo let, když jste s tím začala?
„Ano, ano, časosběrný projekt Stromečky mám na stole již od Vánoc roku 2011. Bylo mi osmnáct a tak nějak jsem byla vždycky zvědavá, jak to asi u ostatních lidí – známých i neznámých – vlastně vypadá. V každém z nás je určitý druh voyera, a já byla vždycky zatížená na interiéry. Začala jsem mezi svými kamarády a známými, potažmo se přidali i tehdy neznámí. Zajímavé pro mě bylo, že na rozdíl od lidí se většina interiérů nijak zvlášť neměnila. V průběhu devíti let do projektu přibyla řada rodin, v rámci nichž začaly přibývat taktéž děti, potažmo mazlíčci. Jediným problémem se ukázal být čas v rámci vánočních svátků, tedy období, kdy stromečky okupují obýváky těchto rodin. Občas totiž není úplně jednoduché skloubit nabité časové harmonogramy jednotlivých rodin s vlastním vánočním programem. Ale snažím se, abych nejpozději do Hromnic většinu stihla.“ (úsměv)
* Výsledek tohoto dlouhodobého projektu bude jistě zajímavý. Kdy a jakým způsobem jej představíte veřejnosti?
„Bylo a stále je skvělé sledovat tyto proměny, které si většinou, pokud nejsou nijak zásadní, samy rodiny neuvědomují. Proto se těším, až jim budu moci jejich vlastní portréty znovu představit, rok za rokem. Letos budu fotit podesáté, takže to určitě nezůstane bez odezvy. Jelikož však fotím vždy na konci roku, proběhne vernisáž, kterou chci pro tyto rodiny uspořádat, nejspíše až v roce 2020. V projektu ale mám v plánu pokračovat i v rámci další desetiletky.“
* Kdy a zejména proč jste se rozhodla, že by se fotografování mohlo stát vaší profesí?
„Vlastně jsem původně chtěla fušovat do filmařského řemesla, k čemuž mi hodně napomohl tábor v Sobotíně, kdysi v době ‚pravěku' v roce 2006. Pak jsem ale zjistila, že fotka mi sedí jako vyjadřovací prostředek víc, a začala jsem se o ni zajímat blíže. Filmu jsem se tedy vzdálila, ale na Sobotín jezdím stále.“
Další chyba na Vápenici.