Hynková: „KDYŽ SI DO TERČE PROMÍTNETE NĚJAKOU NEGATIVNÍ OSOBU, JDE TO SKORO SAMO...“

Zatímco populární fotbal je domovem téměř všude, takovou střelbu z kuše v Čechách skoro neznají. Na Moravě je ale fenoménem například v nedalekém Kostelci na Hané, stejně jako třeba házená. Jenže v soutěžích se středověkou zbraní máme díky kosteleckému Savana klubu kuší v Evropě známé reprezentanty. Jednou z nadějí tohoto sportu je stále ještě juniorka Karolína Hynková (na snímku), která se zúčastnila už několika vrcholných mezinárodních soutěží. Naposledy v prosinci loňského roku absolvovala finále Světového poháru v ruském městě Orel.

* Vzpomínáte si, jak jste se dostala k tomuto poněkud neobvyklému sportu?
„Vzpomínám si docela přesně, vlastně to bylo dílo náhody. S tatínkem jsem se účastnila akce, kde byla příležitost vyzkoušet si střelbu z kuše. Vsadili jsme se, kdo z nás bude lepší. Hádejte sám, kdo z nás vyhrál.“ (smích)
* Proč se klub jmenuje právě Savana?
„Znáte tu písničku ‚Letí šíp Savanou a s ním letí srdce mé...‘?“
* Myslíte tu od legendárního Pepíčka Zímy?
„Tak to je přesně ono.“ (úsměv)
* Jakou základnu má tento sport v České republice?
„Asi se budete divit, ale máme asi pětatřicet aktivních závodníků v pěti klubech, které jsou zvláštní shodou okolností všechny na Moravě, zřejmě se tu rodí dobrý materiál. Kromě našeho klubu jsou ještě výborné ddíly v Plumlově, Otrokovicích, Opavě a Suchých Lazcích.“
* V jakém věku se mohou hlásit první zájemci?
„Na rozdíl od většiny ostatních sportů nelze do klubů přivést děti v útlém věku. Minimum je zhruba dvanáct let, záleží samozřejmě na individuálních parametrech. Musíme si uvědomit, že kuše sama váží okolo sedmi až deseti kilogramů, síla nátahu tětivy pak kolem dvaačtyřiceti kilogramů.“
* Na druhé straně lze asi začít v každém věku.
„Ano, to je pravda, konečně existuje i kategorie seniorů. Je potřeba vzít v úvahu, že chcete-li dosahovat solidních výsledků, bude to trvat nějaké roky pilného tréninku, a to nehledě na věk.“
* Co si lze představit za oněmi solidními výsledky?
„Jednotlivé zásahy šípu do terče se bodují od jedničky do desítky, přičemž venku lze dosáhnout maxima devíti set bodů, v hale pak šest set bodů. Ti úplně nejlepší se těmto hranicím limitně blíží, ovšem ani oni jich nedosáhnou. Každý kušista si samozřejmě zlepšuje svůj osobní rekord, můj je momentálně 826 bodů a ráda bych letos dosáhla metu osmi set čtyřiceti bodů.“
* Jak nákladná je výbava kušisty?
„Základní položkou je pořízení kuše. Máme štěstí na skvělého výrobce Ladislava Horáka, který vyrábí původní české kuše a dokáže zohlednit naše připomínky a potřeby, přitom cenu dokáže udržet na hladině okolo pětadvacet tisíc korun. Cena se může dostat i přes padesát tisíc, jde o dražší kuše vyrobené v Chorvatsku bývalým reprezentantem Brankem Pereglinem nebo firmou Falco v Estonsku. Tam překračujeme hranici sto tisíc.“
* Co šípy?
„V jedné sadě je ideální mít dvacet až třicet šípů. V Kostelci si je vyrábíme sami, hodnota jednoho kusu je asi dvě stě korun. Na tělo šípu používáme duralové trubky, dále kovové hroty, plastové končíky a brka.“
* Je to individuální sport. Musíte se vždy spolehnout pouze sama na sebe?
„Při střelbě samé ano, ale jinak si pomáháme předáváním zkušeností, snažíme se v rámci klubu stmelit i na pravidelném soustředění. Jak jsem říkala, ve špičkových zemích mají sportovci kolem sebe několikačlenný tým trenérů, který jim poskytuje potřebný servis. Já kolem sebe mám skvělé lidi, se kterými se navzájem podporujeme.“
* Jaké mezinárodní závody se konají v této sportovní disciplíně?
„Mezinárodní asociace IAU pořádá každé dva roky mistrovství světa a Evropy, která se střídají. Mezitím se konají mezinárodní závody, jež se započítávají do Světového poháru, které se pořádají v Česku, v Chorvatsku či Rakousku. Obou soutěží se účastní ti nejlepší ze všech zemí, a aby nás to trochu více bavilo a motivovalo, vznikla nová soutěž, ve které se sčítají výsledky. Na jejich základě se stanoví pořadí šestnácti nejlepších žen a mužů napříč kategoriemi, kteří se utkají v eliminaci při finále.“
* A kam jste za svou dosavadní kariéru nakoukla?
„Poprvé jsem byla na mistrovství světa v roce 2015, které se konalo v ruském Ulan-Ude. To je město až na Dálném východě, severně od mongolských hranic a nedaleko jezera Bajkal. Letěli jsme tam speciální linkou z Frankfurtu, ale dlouhá cesta stála za to. V soutěži družstev jsme tam tenkrát vybojovali bronzové medaile. O dva roky později jsem byla na dalším šampionátu v chorvatském Osijeku a loňské léto v estonském Pärnu.“
* Před Vánocemi jste se také vrátila ze zajímavého turnaje...
„Ano, to byl právě onen první ročník finále Světového poháru, který se konal v Rusku, tentokrát ve městě Orel zhruba 360 kilometrů jihojihozápadně od Moskvy. Závod se konal mezi šestým a devátým prosincem loňského roku a zúčastnilo se jej šest kušistů z České republiky, z našeho klubu Savana čtyři, jeden z Plumlova a jeden ze Suchých Lazců. Kromě domácích ruských závodníků jsme poměřili naše schopnosti s Chorvaty, Maďary a Indy, kteří přijeli na závod jako hosté. V Indii je totiž tento sport teprve v plenkách.“ (úsměv)
* Jaké máte zážitky z turnaje?
„Že půjde o velmi náročný závod, jsme zjistili hned při cestě. Velkým zážitkem bylo totiž už cestování, protože do Moskvy jsme letěli, odtud jsme do Orlu cestovali vlakem, jenomže nádraží bylo na druhé straně města. Po více než tříhodinovém letu jsme se vydali na trip po moskevských nádražích a metru ve stylu sprint, překážkový běh a neustálé šlapání do schodů s třicetikilovým závažím podobající se výstupu na Mont Blanc. Do Orlu jsme se dostali hladoví a unavení a do začátku soutěže nás čekalo pouze pár hodin spánku. Do kvalifikace jsme i tak nastoupili plni odhodlání.“
* V jakém prostředí se turnaj konal?
„Ačkoliv se do poháru započítávaly pouze venkovní závody, finále se odehrávalo uvnitř velkého kongresového komplexu. Stříleli jsme na červeném koberci, takže jsme si spíše připadali jako na předávání Oscarů. (směje se) Tato sportovní disciplína, jako ostatně i mnoho dalších, má v Rusku silné zázemí, podle toho vypadala i organizace turnaje.“
* Jak jste si v silné konkurenci vedli?
„V kvalifikaci jsme odstříleli deset sad po třech šípech na osmnáct metrů, které následně určily sestavu dvojic, které se utkaly v eliminaci. Zde proti sobě stříleli dva střelci/střelkyně, za každou sadu obdrželi dva body v případě vyššího nástřelu, jeden v případě remízy a žádný po nižším nástřelu. Z osmého místa kvalifikace jsem šla proti deváté domácí závodnici Darii Ponomarenkové, s níž jsem svedla doslova nervydrásající souboj. Bohužel jsem nakonec odešla s porážkou 4:6. Nikdo z nás se do čtvrtfinále eliminace nedostal, ale mezi jmény jako Valentina a Domagoj Pereglin, což jsou několikanásobní mistři světa a Evropy, to pro nás byla hodně cenná a zajímavá zkušenost.“
* Poznali jste něco z ruských reálií?
„S ruskou kulturou jsme se měli možnost v krátkosti setkat v rámci úvodního ceremoniálu, který byl pojat jako velkolepá show s hudebními a tanečními čísly. Jinak jsme bydleli přímo v komplexu, jehož součástí bylo i nákupní centrum, kde byl sortiment a ceny naprosto srovnatelné s našimi. Netřeba zdůrazňovat, že taková vodka byla o něco kvalitnější a levnější. Času na větší pochůzky jsme měli dost málo, takže do centra města jsme se ani nedostali.“
* Střelba z kuše je statický sport vypadající poměrně nenáročně. Je to klam?
„Tak to zcela určitě. Na rozdíl od ostatních sportů, kde se musíte hýbat, vypadá náš sport poměrně nudně, ale nevěřil byste, jak těžké je se ani nehnout, když držíte v rukou sedmikilovou kuši. Dále je třeba mít sílu v zádech, protože za jednodenní závod ´nataháme´ přes tři a půl tuny. Když k tomu připočteme zvedání kuše, dostaneme ještě o tunu víc.“
* Co vám tato sportovní disciplína přináší?
„Jako obecně každý sport radost z posouvání osobních hranic, při závodech také dostatek adrenalinu. Střelba učí maximální koncentraci, což bylo obzvlášť patrné právě na Světovém poháru, kdy během vlastních závodů nebylo tradiční ticho, ale halou se rozléhala hudba. Když člověk nerozumí slovům, příliš to nerozptyluje, ale jakmile začne hrát nějaká vypalovačka, je těžké zůstat v klidu, nezačít si poklepávat nohou nebo zpívat.“ (usměje se)

KAROLÍNA HYNKOVÁ
* narodila se 26. 5. 1997 v Prostějově
* studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci, obor český jazyk a společenské vědy se zaměřením na vzdělávání
* střílet z kuše začala v patnácti letech
* je dvojnásobná mistryně ČR - venku i v hale
* mezi největší úspěchy dále patří bronzová medaile z MS 2015, start na MS 2017 i ME 2018, dále pak 10. místo v závodě Světového poháru a 11. místo na finále Světového poháru
zajímavost: jejím otcem je bývalý starosta Kostelce na Hané a náměstek hejtmana Ladislav Hynek