- 26. březen 2019
- 934x
Jak již Večerník informoval, v řadách SK Prostějov 1913 působí nový slovenský trenér. Mikuláš Mihňák (na snímku) se ovšem nevěnuje pouze a jen výhradně lednímu hokeji. Ve svém volném čase se čtyřiadvacetiletý mladík zaobírá i děním ve společnosti, kde se pracuje s CNC stroji. Mládežnický prostějovský hokejový klub jej však už v prvních dnech nadchl. „Od počátečního jednání s vedením klubu mi bylo jasné, že se chce ubírat směrem, který se ztotožňoval s mou trenérském vizí,“ prozradil nám talentovaný kouč. Na led jezdí prakticky denně. „Zdejší hokejové prostředí plánuji co nejdříve nasát,“ má jasno Mikuláš Mihňák.
* Být nejpopulárnějším trenérem mládeže Slovenska, to pro vás musí být velká čest. Jak toto ocenění vnímáte?
„To víte, že mě velmi potěšilo. Zároveň to pro mě byla velice pozitivní zpětná vazba k mojí dosavadní práci. A také motivace do budoucna, nepřestat na sobě pracovat a neustále se vzdělávat.“
* Měl jste vůbec prostor vyjádřit se k tomu, jestli chcete být nominovaný, nebo ne?
„O své nominaci jsem obeznámený nebyl, takže prostor na mé vyjádření se nenaskytl. (úsměv) Až po ukončení ankety jsem se dozvěděl, že nás z klubu do této ankety nominovali víc. Včetně mě.“
* Co všechno vám ocenění přineslo? Jaké ceny, případně mělo ještě nějakou další pozitivní dohru?
„Jak už jsem říkal, v první řadě mi přineslo pozitivní zpětnou vazbu, co se mé práce týče. Pohár jsem si přišel osobně převzít do sídla hokejového svazu Slovenska z rukou prezidenta Martina Kohúta. Zároveň jsem měl tu čest s panem Kohútem poobědvat. Původně se tohoto oběda měli také účastnit generální manažer Miroslav Šatan a trenér slovenské hokejové reprezentace Craig Ramsay, ale bohužel jim to časový harmonogram neumožnil. Těšil jsem se i na tyto pány, protože jsem je chtěl osobně poznat, zároveň si poslechnout jejich názor a pohled na slovenský a zároveň světový hokej. Snad se mi to ještě v budoucnu někdy podaří.“
* Liší se výchova hokejové mládeže na Slovensku od té v České republice?
„To bych neřekl. Jak na Slovensku, tak v České republice je mnoho šikovných mladých hráčů a zároveň lidi, kteří jsou ochotni s mládeží pracovat.“
* V čem je podle vás zásadní problém, že Česko nevychovává nové Jágry, Straky, Prospaly a Slovensko Demitry, Gáboríky, Hossy, Bondry?
„Nejzásadnější problém spatřuji osobně ve skutečnosti, že z ulic pomalu mizí křik a pohyb dětí, které kdysi hrávaly různé sportovní a pohybové hry se svými vrstevníky, prostřednictvím těchto her nevědomě rozvíjely svou pohybovou všestrannost a schopnost rozhodování se. Všechna tato známá hokejová jména trávila v mládí hodně volného času při různých sportech, a tím pádem měla lepší příležitost se rozvíjet a budovat svou hokejovou jedinečnost a identitu. Dnešní děti nemají takovou možnost, a proto je na nás trenérech a rodičích, abychom jim prostředí a podmínky zábavy na trénincích co nejvíce přiblížili podmínkám ‚hravé ulice'."
* V Česku se v souvislosti s výchovou mladých hokejistů hodně spílá rodičům a jejich přístupu. Je to tak i na Slovensku?
„Určitě bych nehledal problém výhradně u rodičů. Neznám jediného rodiče v SK Prostějov 1913 nebo v České republice, který by pro své dítě nechtěl to nejlepší. Spíše vidím problém v komunikaci mezi rodičem a trenérem, případně rodiči a vedením jednotlivých klubů, která je často chápána ze dvou rozdílných pohledů. Pokud budeme schopni najít společnou formu rozpravy a zároveň se shodneme v nejdůležitějším záměru, a tím je především úsměv na tvářích našich dětí, bude tato skutečnost minulostí.“
* Proč jste se rozhodl pro přesun ze Slovenska do Česka?
„Už během mé hokejové kariéry mě český hokej svojí techničností upoutal. Ale neměl jsem příležitost si ho zkusit jako hráč, a proto jsem se prostřednictvím trenérské práce rozhodl jít touto cestou. Druhým podstatným důvodem bylo, že si chci rozšířit své zkušenosti a znalosti, a proto jsem si podal přihlášku na magisterské studium trenérské profese v Olomouci.“
* Jak jste si vybral jako působiště právě prostějovský klub?
„Od prvního jednání s vedením mi bylo jasné, že se klub chce ubírat směrem, který se ztotožňoval s mou trenérskou vizí. Zároveň mě, oproti ostatním klubům, bylo vedení SK Prostějov 1913 ochotné přijmout hned, což je úctyhodné, jelikož sezóna za dva měsíce končí. Za to jsem jim nesmírně vděčný.“
* Jaké cíle si kladete, co se práce v prostějovském klubu týče?
„Můj prioritní cíl je být důležitou nápomocnou součástí rozvoje prostějovského mládežnického hokeje.“
* Jaké kategorie máte na starost, jak často s nimi chodíte na led a jak vypadají tréninky pod vaším vedením?
„Tím, že je sezóna téměř na konci, mám momentálně na starost spolupracovat s hlavními trenéry a jejich asistenty u kategorií od přípravky až po starší žáky. Zároveň se mám seznamovat s dětmi a kolegy. Od nové sezóny bych měl dostat důvěru a prostor vést některou z kategorii jako hlavní trenér. Bude to pro mě výzva. Na led jezdím v podstatě každý den. Chci co nejdříve nasát místní hokejové prostředí.“
* Jak se snažíte děti motivovat, aby je trénink bavil? Jaké máte třeba přesvědčovací metody?
„Snažím se trénink přetvořit do zábavné činnosti. Prostřednictvím různých her mohu jako trenér operovat s nějakou schopností nebo dovedností, kterou chci u dětí rozvíjet formou hry, aniž by tušily, o jaký záměr mi vlastně jde. Držím se názoru, že hra je největším stimulátorem motivace a rozvoje dětí.“
* Jak vás vaši noví svěřenci přijali?
„To je spíše otázka pro ně. (úsměv) Děti jsou v tomto naštěstí upřímné, proto se mohu i já od nich hodně naučit. Některé ale zpočátku nerozuměly některým mým slovenským výrazům. Čeština je jedna z věcí, na které budu muset zapracovat.“
* V Prostějově se ale nevěnujete jen hokeji, jaká je náplň vaší práce ve společnosti Laser Technology?
„Dostal jsem příležitost využít svůj volný čas, kdy nejsem na trénincích, na to, abych se přiučil novým věcem. Ve společnosti Laser Technology mám za úkol vyzkoušet si téměř všechny pracovní pozice, pak se uvidí. Momentálně se učím obsluhovat CNC stroje.“
* Jak jste se dostal k práci v této firmě, respektive nechtěl jste se věnovat pouze hokeji?
„Původně byl můj záměr čistě hokejový, ovšem po bližších rozhovorech s majitelem společnosti, který je zároveň i členem představenstva hokejového klubu, mi byla dobrovolně nabídnuta příležitost využít svůj volný čas. Přišlo mi to jako dobrý nápad. Vnímám to jako další bohatou životní zkušenost.“
* Jak se vám daří obě profese skloubit dohromady, kolik vám zaberou času?
„V současnosti mi společnost Laser Technology umožňuje kdykoliv jít na tréninky, a proto se to dá zvládnout. Jinak by to asi nešlo. Je to totiž časově náročné.“
* Která z prací je pro vás namáhavější a z jakého důvodu?
„Každá jedna práce, do které člověk vkládá čas, námahu a energii, je náročná. Ale pokud ho to naplňuje – a stejně tak to funguje i opačně – tak se člověk může cítit jako potřebný a mít pocit zadostiučinění.“
* Na Slovensku jste trénoval v krásném historickém městě Bardejov se zachovalým gotickým jádrem. Takže jste se snažil, aby někde ve středověku neuvízl tamní mládežnický hokej?
„Bardejov je krásné město plné ambiciózních sportovců a sportovních dětí, které si také zaslouží být seznámeny s moderními tréninkovými a zápasovými metodami nápomocnými v jejich hokejovém růstu. V tomto duchu jsem se s nimi snažil pracovat.“
* Jakou zkušenost vám dalo angažmá ve Slovanu Bratislava? A jak tato vaše štace vypadala?
„Slovan pro mě znamenal velkou hokejovou školu praxe. Studium na vysoké škole je jedna věc a praxe v realitě je věc druhá. Výhodou pro mě bylo, že jsem se mohl hodně věcí do praxe naučit od svých mladých kolegů. Neustále jsme o všem debatovali a vyjadřovali si vzájemně vlastní názory k vytváření tréninkového procesu.“
* Slovan je přece jen velkoklub, bylo to znát už i na mládeži, na podmínkách, které měla?
„Slovan je velkoklub s bohatou historií, což se také přenáší na mládež. Hokejové děti tam mají bohaté příležitosti na tréninkový proces na ledě a na suchu. Je tam velký trenérský tým mladých a šikovných lidí, což se dlouhodobě odráží na produkci kvalitních hráčů do seniorských soutěží.“
Další chyba na Vápenici.