„MOJE KOMPETENCE VLASTNĚ NEMAJÍ HRANICE...“ Povídání s Adolfem Hermanem o jeho povolání statika

Pokud chcete stavět rodinný dům, či jakýkoliv jiný objekt, měli byste se obrátit na odborníka. Každá nemovitost je totiž řešena pro konkrétní pozemek jinak, a to podle jeho technických a geologických podmínek, v neposlední řadě podle požadavků zadavatele. V tomto případě se vyplatí mít vlastního projektanta, jehož práce odpovídá vašemu vkusu. Večerník si pro vás právě na toto téma připravil interview se statikem Adolfem Hermanem.

* Jak byste popsal svoji profesi statika?
„To je ten, kdo komplikuje ty stavby... (smích) Ne, vážně: já v podstatě navrhuji konstrukce tak, aby byly funkční a bezpečné. Aby stavby a případně zásahy, úpravy staveb byly v souladu se zákonem i bezpečností a nedocházelo k problému, který by vyústil až třeba ke zřícení části nebo i celé stavby. Požadavky klientů převádím do technického řešení, které je bezpečné a funkční. Podle toho, jaké mám informace, kterých se snažím vždy získat co nejvíce, buďto počítám, nebo odhaduji. Pokud je to nový objekt, je situace vždy jednodušší, protože tam si informace v podstatě sám vytvářím nebo získávám.“
* Přibližte tedy čtenářům proces vaší práce od začátku až po finální stavbu.
„Vše začíná tím, že musím získat nějaké vstupní podklady a na základě nich se konstrukce namodeluje. Nebo vytvořím nějakou zidealizovanou zjednodušenou konstrukci a stanovuji dimenze jednotlivých prvků u betonových ztužení, případně typ oceli tak, aby se podklady daly předat zase projektantovi stavební části, který je zapracuje a zohlední v projektu jako takovém. Osobně s klientem moc do styku nepřicházím, protože jednám s projekční kanceláří, která potom dodá vstupní podklady. Já je následně upřesňuji tak, aby se vědělo, jaké jsou dimenze jednotlivých prvků, a hlavně tak, aby vše bylo funkční.“
* Při své profesi se neobejdete bez znalostí výpočtů. Měl jste matematiku rád už ve škole?
„Rozhodně neměl a stále ani v oblibě nemám. (smích) Té matematiky ale tady zase až tolik potřeba není a rozhodně netvoří ‚gró' celého procesu. Víceméně je všechno spíše o uvědomění si, jak se konstrukce chová a jakým způsobem bude zatížená. Podle toho se upraví základní model, ze kterého člověk vychází. Ten je tím nejdůležitějším. De facto za mě matematickou práci dělají statické softwary. Že by člověk něco vyloženě manuálně počítal, tak to ne.“
* Co vše jste musel vystudovat, abyste mohl takovou práci vykonávat?
„Určitě musíte mít vysokou školu, titul inženýra je nezbytný. Osobně jsem studoval na VUT v Brně.“
* Co vás na vaší práci nejvíce baví, čím vás naplňuje?
„Hlavně to, že člověk nekreslí jen tak ledajaké čáry, ale řeší a vymýšlí konstrukce tak, aby šly vůbec udělat, což je na této práci zásadní věc. Rozhodně to není jen o tom dělat jednoduchá kolečka a čtverečky, ale spíše vymyslet, jak postupovat. Dále se jedná o řešení těch komplikovanějších věcí, které mě vážně nejvíce baví.“
* Máte nějakou negativní zkušenost, na kterou nerad vzpomínáte?
„Jednu? Těch by bylo... (úsměv) Co chvíli je nějaká taková. Většinou řeším velký zádrhel, když plán není podle představ, jak by výsledek měl vypadat, nějak vycházet a ona se ta konstrukce chová trošičku jinak, někdy i výrazně jinak. A pak dotyčný tlačí, abych překročil určité hranice tak, aby odpovídala jeho požadavkům. To mě nejvíce štve. Hlavně, když někdo nechce respektovat řešení nebo že musí nastoupit daná pravidla, ale naopak si chce za každou cenu prosadit své, pozměnit skutečnost k obrazu svému...“
* Jak probíhá první schůzka s klientem?
„Musí mi hlavně vysvětlit, co a jak chce. Když mi dodá podklady, já mu vysvětlím, co jde, nebo nejde. Každý si většinou donese podklady a má nějakou představu, co chce. Jde o schůzku vyloženě napřímo, tak musím dotyčnému vysvětlit, co si může dovolit a co už s konstrukcemi nelze dělat, případně jestli je vysněná stavba v jeho finančních možnostech. Udělat se dá takřka všechno, ale pak záleží opravdu enormně na prostředcích. Bohužel peníze hýbou světem, ale i když má někdo představu, že něco bude nějak vypadat a nějak fungovat, tak ne vždy se všechno podaří splnit.“
* Jak dlouho vzniká takový projekt? A jaké konkrétně jdou z vaší dílny?
„Malé projekty samozřejmě bývají rychleji zpracované a velké se někdy táhnou rok až dva. Jinak já dělám úplně všechno, od rodinných domů až po průmyslové objekty. Různé ocelové konstrukce, betonové, zděné... Moje kompetence vlastně nemají hranice.“ (úsměv)
* S jakými ohlasy na svou práci se setkáváte?
„Myslím si, že člověk se ne vždy zavděčí všem, ale že by vyloženě někdo o mé práci řekl, že je nespokojený, to určitě ne. Spíš opak je pravdou.“ (usměje se)
* Je nějaký projekt, na který jste pyšný?
„Tak určitě jsou nějaké... Asi nejzajímavější z poslední doby, co jsem dělal, tak byl přesun kaple v Letkovicích. Konkrétně přesunutí kapličky o tři metry dále od silnice směrem na náves z důvodu zvýšení bezpečnosti osob a silniční dopravy. Pod ztužující rošt základů kaple byly umístěny ocelové nosníky, za které jeřáby kapličku zvedly a přeložily na nový železobetonový základ.”

Speciální příloha BYDLENÍ OD A DO Z je součástí tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 11. března