- 18. březen 2019
- 651x
Ačkoliv do současného kolektivu hokejových Jestřábů patří několik asi herně větších hvězd, přesto už několikátý rok zůstává stabilním kapitánem Matouš Venkrbec. Devětadvacetiletý útočník, který během své šesté prostějovské sezóny sice nastupoval většinou až ve třetí nebo čtvrté formaci, ale i tak vždy dělal maximum pro týmový úspěch. Tři dny po čtvrtfinálovém vyřazení Vsetínem jsme s poctivým dříčem ledu krátce zhodnotili celý uplynulý ročník Chance ligy.
* Pojďme nejprve k sérii prvního kola play-off proti VHK ROBE Vsetín. Jak byste se za ní celkově ohlédl?
„Úvodní zápas venku nám nevyšel, tam nás lepší soupeř zaslouženě porazil. Ale od druhého utkání dál to podle mého názoru bylo už naprosto vyrovnané, místy jsme byli lepší my a místy Vsetín. Druhé střetnutí na jeho kluzišti jsme sice po skvělé koncovce normální hrací doby ztratili hned na začátku prodloužení, což nás ale vůbec nepoložilo. Stejně jako po urvaném třetím zápase taky v prodloužení ten následně prohraný v nepovedených nájezdech. Za nepříznivého stavu 1:3 na utkání jsme se ohromně semkli, do dalších dvou bitev dali absolutně všechno. A dvěma možná nejlepšími výkony celé sezóny vyrovnali na 3:3. Proto velká škoda, že se nám pak nepodařilo tuhle kvalitu přenést i do rozhodujícího sedmého duelu, který jsme neodehráli dobře. A teď se musíme smiřovat s těsným vyřazením.“
* Lze přesto čtvrtfinále hodnotit aspoň částečně v pozitivním duchu?
„Já myslím, že určitě jo. Kdyby série skončila po pátém utkání a my bychom ji prohráli 1:4, bylo by to fiasko i obrovské zklamání. Takhle je sice bolest podobná a vyřazení hrozně mrzí stejně, ale přece jen platí, že jsme soutěž dohráli se ctí. Za toho zápasového stavu 1:3 jsme parádně zabrali a ukázali svou herní kvalitu i celkovou morálku, prodali své hokejové schopnosti, týmovou sílu. Tohle určitě má cenu, ze čtvrtfinálové série proti druhému mužstvu základní části jsme udělali vyrovnanou dramatickou bitvu až do posledního sedmého dílu. Chybělo jediné: celé to vítězně dorazit do úspěšného konce, postoupit do semifinále.“
* V konečném pořadí prvoligové soutěže však obsadíte až sedmou příčku. Nesráží to letošní ročník poněkud dolů?
„Je mi jasné, že sedmé místo jako celkový výsledek nevypadá pro spoustu lidí nijak valně a takové umístění můžou označit za neúspěch. Za což si můžeme sami ne zrovna optimálně zvládnutou základní fází, kde jsme jak vlastní vinou, tak i některými objektivními okolnostmi poztráceli spoustu bodů, často zbytečně. A tím skoro až do závěrečného kola bojovali o holý postup do play-off, přičemž sedmá pozice odpovídala tomu, co jsme si zasloužili. Pro mě osobně je však mnohem důležitější, že jsme pak ve většině čtvrtfinálové série předvedli mnohem lepší hokej postavený na správných základech včetně soudržnosti mančaftu, který ukázal svou sílu. Scházela pouze ta pověstná postupová třešnička. Nicméně ze svého pohledu hodnotím tuto sezónu jako nejlepší ze všech prostějovských, protože jsme se dostali zatím nejblíže k semifinále. Tentokrát chyběl už jediný vyhraný zápas, což bylo zase o krůček dál než loni proti Kladnu.“
* Budete v elhákáčku pokračovat?
„Posledního dubna mi končí smlouva a po pravdě zatím nevím, co bude dál. S vedením klubu i trenéry jsme se domluvili, že si necháme čas na oboustrannou rozmyšlenou a po pár týdnech vyhodnotíme, jaké řešení zvolit. Já se chci v klidu ohlédnout za těmi šesti lety v Prostějově, vyhodnotit si je a případně zvážit jiné možnosti, které se třeba naskytnou. S manželkou jsme si například říkali, že když máme ještě dva roky čas před nástupem staršího dítěte do školy, mohl bych zkusit zahraniční angažmá. Ale samozřejmě záleží na nabídce, žádnou konkrétní zatím nemám. A rozhodně neříkám, že Prostějov na tuty opustím, pokračovat s Jestřáby určitě taky je reálná varianta. Prostě uvidíme, momentálně bych to odhadl padesát na padesát.“
Další chyba na Vápenici.