Šigutová: „KDYBYCH NEBYLA LÉKAŘKOU, UČÍM VE ŠKOLCE“

Víra v lékaře mnohým z nás může pomoci v léčbě víc než všechny léky. S celkovou krizí autorit se v současné době ovšem vytrácí i právě ona důvěra. Jak si ji za takových okolností získat nejen u rodičů, ale i dětských pacientů? I na to jsme narazili při rozhovoru s Lenkou Šigutovou, která od ledna letošního roku vystřídala v čele vedení dětského oddělení prostějovské nemocnice dlouholetého primáře Josefa Tenoru. „Chci rozšířit celkovou nabídku, hlavně pak o odbornou neonatologickou péči, tedy o péči o předčasně narozené děti,“ plánuje si nová primářka s tím, že v prvních týdnech především zaměřuje na mapování chodu oddělení a poznávání jeho nastavených procesů.

* Kdy jste se rozhodla, že budete dětskou lékařkou? Vycházelo to z rodinné tradice, jednalo se o váš dětský sen, nebo se vaše povolání nějakým způsobem v průběhu života vyvíjelo?
„Pro pediatrii jsem se rozhodla v deseti letech. Musím přiznat, že nešlo o první volbu. Původně jsem chtěla být učitelkou v mateřské škole, ale uvědomila jsem si, že talentové zkoušky na Střední pedagogickou školu s největší pravděpodobností neudělám. Hudební a výtvarná výchova totiž pro mne byly nejvíce stresující předměty. Chvíli jsem byla nešťastná, zpětně ale považuji svoji ‚druhou volbu' za velmi šťastné rozhodnutí.“
* Hrála jste si na doktorku už jako dítě?
„Jako malá jsem si hrála hlavně na učitelku. (úsměv) Většinou jsem rozdávala jedničky. A mám to tak stále. Pokud bych se nestala lékařkou, určitě bych chtěla být učitelkou v mateřské škole.“
* Nyní jste převzala dětské oddělení prostějovské nemocnice jako primářka. V jakém stavu?
„Ve výborné kondici, předchozí primář odvedl velmi dobrou práci. Samotná výměna proběhla po vzájemné domluvě a předchozímu panu primáři nyní umožní maximálně se soustředit na práci na Oddělení následné péče v naší nemocnici, jehož se stal vedoucím lékařem.“
* Stačila jste již poznat, v čem vyniká dětské oddělení prostějovské nemocnice?
„V první řadě bych chtěla říct, že panu primáři Tenorovi patří velký dík také za založení oddělení následné intenzivní péče. Medicína na současné úrovni je schopna řešit velmi závažné stavy. Bohužel občas se je ovšem nepodaří vyřešit a děti posléze potřebují trvalou péči zdravotníků. Ještě před několika lety tuto péči zajišťovaly jednotky intenzivní péče specializovaných pracovišť, která však pracují v režimu nevhodném pro dlouhodobou hospitalizaci. Vzhledem k rostoucímu počtu chronicky nemocných dětí se u nás objevila i pracoviště, která zajišťují péči o tyto děti. Prostějovská nemocnice byla díky primáři Tenorovi vůbec první na Moravě.“
* V čem byste jej chtěla dále rozvíjet?
„Přišla jsem do nově zrekonstruovaného oddělení, prostředí je tu velice hezké, takže v tomto směru nemám žádné ambice. Pokud chci něco rozvíjet, tak je to erudice lékařek oddělení. V jejich přístupu k dětem vidím největší potenciál tohoto oddělení.“
* Co mu naopak v současné době nejvíc chybí?
„Závažný nedostatek jsem dosud neobjevila.“ (pousměje se)
* Jaké jsou vaše plány při řízení důležitého úseku?
„Ráda bych spektrum záběru do budoucna rozšířila právě o neonatologickou péči. V současnosti ji v okolí poskytuje Fakultní nemocnice v Olomouci, a myslím si, že by do budoucna uvítali spolupráci právě v oblasti péče o dříve narozené děti. Mohla bych přitom využít i délku své praxe a právě specializaci v oboru neonatologie. Při hledání středního zdravotního personálu budu ráda spolupracovat s personálním oddělením nemocnice. Posílení lékařů nebude třeba, po lékařské stránce zde máme dostatek šikovných a erudovaných kolegů.“
* Platí, že pokud mají pacienti v lékaře důvěru, pak jim může pomoci mnohonásobně více, než pokud ji nemají. Jakým způsobem se získává důvěra u dětí?
„Popravdě nevím... Ale když jsem učila budoucí lékaře, zkusmo jsem si vytipovávala potenciální pediatry. A většinou to vyšlo. ‚Něco' musíte mít v sobě, a taky se musíte učit s dětmi komunikovat.“
* V čem se podle vás dětští pacienti nejvíce liší od těch dospělých?
„Vystudovala jsem sice všeobecné lékařství, ale dospělé pacienty jsem nikdy neléčila. Většina mých kolegů si neumí představit léčit děti, já to mám opačně.“
* Co je při péči o ně nejtěžší?
„Nemocné děti mají podle mne právo téměř na jakékoliv chování. Nemluvím ovšem o dětech nad patnáct let, tam očekávám přece jenom vyspělejší reakce. Pro pediatry je pak výzvou tuto situaci zvládnout. Po všech těch letech jsem stále nadšený pediatr, v péči o ně mi těžké nepřipadá nic. Kdybych měla říct jednu věc, pak je to občas komunikace s rodiči. Ale snažím se je pochopit. Vždyť se bojí o to nejcennější, co na světě mají!“
* Pobyt v nemocnici obvykle nebývá pro děti ničím příjemným. Jak zaměstnanci a prostředí špitálu mohou přispět k tomu, aby jim to tak nepřipadalo?
„A proč by dětem nemělo připadat, že jsou v nemocnici, když tam ve skutečnosti jsou? I nemoc patří k životu a léčba může hospitalizaci vyžadovat. Myslím, že by rodiče byli často překvapeni, jak rychle a vlastně bezproblémově se jejich děti dokážou v nemocničním prostředí adaptovat.“
* Říká se, že vše je o lidech. Vzpomenete na někoho konkrétního z nemocničního personálu, koho děti přímo milovaly? A díky čemu?
„Znám spoustu lékařů a sestřiček, které děti milovaly. Myslím, že to bylo proto, že poznaly, jak tito lidé upřímně milují děti.“
* Setkala jste se naopak s neposlušnými a těžko zvladatelnými dětmi? A ak k nim přistupovat a neztratit přitom trpělivost?
„Samozřejmě že setkala. Nikdy to ovšem není neřešitelný problém. Koneckonců na rozdíl od rodičů se s tím musí zdravotníci vypořádávat pouze dočasně.“
* Vaší odbornou specializací je neonatologie, tedy péče o novorozence. Proč jste se rozhodla vydat právě tímto směrem?
„Řekla bych, že je to základ, že tam to všechno začíná. Ve skutečnosti to však začíná mnohem dříve. Nicméně v rámci péče o novorozence dochází k tomu prvnímu setkání mezi dítětem a lékařem...“
* Vzpomínáte si na konkrétní případ, kdy se novorozenci podařilo zachránit život? Co k tomu přispělo?
„Pracovala jsem na JIRP neonatologického oddělení FN Olomouc. Všem dětem tam lékaři a sestřičky zachraňují život.“
* Co považujete v současnosti za největší nebezpečí pro dosud nenarozené dítě?
„Tady bych odpověděla jednoznačně: Všem dětem upřímně přeji zodpovědné rodiče.“
* Co se vám na vaší práci nejvíce líbí?
„To, že mohu pracovat s dětmi.“
* Chtěla jste, aby vaše děti rovněž vystudovaly medicínu? Proč?
„Upřímně řečeno se mě ani jeden neptal. (směje se) Syn studuje ekonomii, dcera byla přijata ke studiu diplomacie a mezinárodního práva. Oběma a vlastně všem přeji, aby jejich volba byla šťastná jako ta moje.“
* Co byste ráda dělala, ale už vám na to nezbývá čas?
„Mým koníčkem je angličtina. Chtěla bych mít více času ji pilovat přímo ve Velké Británii.“
* Pracovala jste v Přerově či v Olomouci, kde žijete. Jaký máte vztah k Prostějovu?
„Můj otec se narodil v Prostějově, jezdila jsem sem k babičce a dědovi, kteří bydleli na Jiráskově náměstí. S bratrem jsme se vždycky těšili do Prioru na jezdicí schody, které jsme tenkrát v Olomouci ještě neměli.“ (úsměv)
* Našla jste si tu už v dospělosti nějaké své ryze oblíbené místo?
„Tím se určitě stalo dětské oddělení v prostějovské nemocnici!“

MUDr. LENKA ŠIGUTOVÁ 
* narodila se v roce 1966 v Olomouci, kde dodnes žije
* nová primářka dětského oddělení Nemocnice Prostějov
* je vdaná, má dvě děti - syn studuje vysokou školu ekonomickou, dcera byla přijata ke studiu diplomacie a mezinárodního práva
* vystudovala Gymnázium Jiřího z Poděbrad v Olomouci, na němž maturovala v roce 1985
* následně byla přijata na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého Olomouc, kterou absolvovala v roce 1991
* první atestaci má z pediatrie I. stupně z roku 1994, o devět let později získala specializovanou způsobilost v oboru Dětské lékařství a v roce 2008 pak v oboru Neonatologie
* od roku 2013 má licenci České lékařské komory pro funkci vedoucího lékaře a primáře ve zdravotnickém zařízení v oboru Dětské lékařství a o tři roky později získala zvláštní odbornou způsobilost k výkonu povolání lékaře v obou Klinická výživa a intenzivní metabolická péče
* během své pracovní kariéry působila na dětském oddělení Nemocnice s poliklinikou Přerov, má zkušenosti i s praktickým lékařstvím pro děti a dorost ve Velkém Týnci
* šest let vykonávala zástupkyni primáře a lékařku na dětském oddělení Nemocnici Přerov
* od roku 2007 do závěru 2018 byla ve Fakultní nemocnici Olomouc nejprve jako lékařka na novorozeneckém oddělení, posledních devět roků pak doktorkou na JIRP dětské kliniky
* mezi její záliby patří angličtina, tenis, lyžování a cestování
zajímavost: přestože celý život žije v Olomouci, její tatínek se narodil v Prostějově, kam jezdila za babičkou a dědečkem, načež dodnes vzpomíná na to, jak se s bratrem těšila na jezdicí schody v tehdejším Prioru