- 21. březen 2019
- 729x
Milan Spáčil (na snímku), Prostějovan pocházející z Olšan a bydlící ve Vrahovicích, je v dobrém slova smyslu ranař. Jednoho dne před dvěma lety si řekl, že by rád absolvoval vytrvaleckou rallye formátu slavného Dakaru. Neměl přitom vůbecžádnou soutěžáckou minulost a jeho jedinou kvalifikací bylo zaměstnání profesionálního řidiče nákladních vozidel s výbornou znalostí aut. Přesto za svým náhle zrozeným snem umanutě šel, až si jej nečekaně rychle i zdánlivě snadno splnil. Navíc opakovaně. V našem povídání si můžete přečíst, jak se to ryzímu nadšenci vlastně povedlo a co při tom zažil.
* Jak vás vůbec napadlo pokusit se o účast na dvoutýdenní pouštní rallye, když jste předtím žádné závody nejezdil?
„Jednou jsem popíjel pivo s kamarády v hospodě, po silnici za oknem projel soutěžní kamion a já nahlas řekl, že pojedu Rallye Dakar. Všichni se smáli a říkali, že jsem se zbláznil. Mě však ta myšlenka tak nadchla, že mi to nedalo a prostě jsem šel do toho. Dá se říct jako úplný laik. Hned druhý den jsem si našel spoustu kontaktů na české kamionové závodníky, abych je oslovil s dotazem, jestli nepotřebují mechanika do týmu. Většina ani neodpověděla, někteří mě rovnou odmítli. Ale aspoň jeden jediný zareagoval, že by se o tom dalo uvažovat. Byl to Tomáš Tomeček, mnohonásobný veleúspěšný medailista z Rallye Dakar i Africa Eco Race. Taková žijící legenda!“
* Co jste mu vy, muž bez jakýchkoliv závodních zkušeností, mohl nabídnout?
„Můj otec je automechanik, proto o vozech po technické stránce hodně vím. Navíc s náklaďáky jezdím jako řidič a na dlouhých cestách je někdy potřeba leccos opravit. Na české Tatrovky si věřím a Tomovi jsem řekl, ať mě vyzkouší, že se uvidí. Po nějaké době mi pak řekl, ať teda přijedu na víkend do jeho centrály v Kopřivnici s tím, že mě zkusí.“
* Jak to potom probíhalo?
„Jezdil jsem tam řadu měsíců skoro každý víkend a zadarmo se Tomášovi staral o kamion během tréninků i testování. Přípravu většinou tvořila jízda na polygonu, načež auto zaparkovalo v dílně a já jsem se pustil do údržby, případných oprav nebo třeba výměny jednotlivých dílů. Postupně jsme se s Tomem i stálým mechanikem Pavlem Kletenským víc lidsky sbližovali a oni hlavně poznali, že se na mě dá spolehnout i že tu práci dokážu zvládnout. Pak mi jednou Tomáš suše oznámil, že mě napsal do týmu pro Africa Eco Race 2018, ať s tím počítám. Moje radost byla samozřejmě obrovská!“
* Na minulém AER skončil Tomeček druhý a vy jste se tudíž hned podílel na stříbru, že?
„Jo, to byla paráda. Loni vlastně jel Tom v závodní Tatrovce poprvé sám bez navigátora, já a Pavel jsme řídili dva asistenční kamiony. A celý tým jsme vlastně tvořili v zájmu šetření finančních nákladů jen tři lidé. Což se s většinou soupeřů v téhle kategorii nedá absolutně srovnávat. Vždyť třeba ruské Kamazy mají na Dakaru až desítky pracovníků, ostatní stáje v Africe jsou taky mnohem početnější oproti nám. Tím větší úspěch je, že my Češi i za takových podmínek dokážeme dojet na bednu. Loňské druhé místo bylo fakt super, ohromný úspěch a fantastický pocit.“
* Letos v lednu už to tak skvěle nevyšlo, po technických problémech jste dojeli pátí. Jak se vše seběhlo?
„V páté etapě Tomovi praskla spojková hřídel, kvůli tomu nedojel do cíle etapy a vyfasoval sedmnáctihodinovou penalizaci. V tu chvíli ale šlo hlavně o to, aby mohl pokračovat v závodě. Jediná možnost byla okamžitě sednout do asistenčního auta a jet přes noc stovky kilometrů do Zagory, tam z náhradního kamionu vymontovat tu spojkovou hřídel, hned ji přivézt zpátky a vyměnit ještě před startem šesté etapy. Vzhledem k celkové vzdálenosti půldruhého tisíce kilometrů to bylo fakt velké dobrodružství, které se mi naštěstí povedlo úspěšně zvládnout. A Tomáš tak nemusel ze závodu odstoupit. Když mu pak v osmé etapě uletěly z předního kola tlumiče i s kusem šasi, brali jsme to v porovnání s tím předchozím problémem spíš jako prkotinu. (smích) Každopádně do cíle Africa Eco Race 2019 se podařilo zdárně dorazit na pátém místě. A při odečtení té penalizace sedmnácti hodin bylo každému jasné, že by Tom bojoval o celkové vítězství. Však to i vítězná Portugalka sama přiznala.“
* Můžete popsat, jak mechanik prožívá takový standardní den na Africa Eco Race?
„Normálně vyjíždíme v sedm hodin ráno a na cestě jsme většinu dne, někdy až dvanáct hodin. I když nejedeme závodní trasou, ale jinou pro doprovodná vozidla. Večer v cíli každé etapy přichází na řadu klasická údržba auta, přičemž já mám na starost podvozek. Případně se přes noc dělají potřebné opravy. Pokud však není žádný vážnější problém, člověk se může docela normálně vyspat, protože údržba zabere okolo jedné hodiny času.“
* Musí se překonávat velká únava?
„Vyčerpání pochopitelně roste každým dnem, ale dá se to vydržet. Samozřejmě musíte být naprostý nadšenec maximálně odhodlaný dojet do cíle, vnitřní motivace je hlavním hnacím motorem. K tomu si přičtěte týmovou soudržnost, dobrou atmosféru v kolektivu. A taky povolené podpůrné prostředky v podobě piva i slivovice, které si vozíme s sebou z domova. Bez tohoto tekutého dopingu by to prostě nešlo.“ (směje se)
* V Africe prý není úplně bezpečno. Neměl jste strach, co by se vám mohlo stát?
„Tohle já osobně vůbec nevnímám... Je pravda, že noční bivaky Africa Eco Race hlídají vojáci, kteří dělají ostrahu i částečně na cestách v rámci možností. My jsme se ale za celé dva ročníky s žádným větším nebezpečím osobně nesetkali, maximálně tamní děti házely na auta kameny. Celkově pořadatelé zajišťují natolik velká bezpečnostní opatření, že člověk žádný strach ani nemá.“
* Potkal jste nějaká exotická zvířata?
„Na to jsem se docela těšil a schválně se všude díval okolo sebe, v poušti i hledal tamní zvířátka. Jenže bohužel nic, teda kromě velbloudů.“ (úsměv)
* V kariéře týmového mechanika Tomáše Tomečka pokračujete dál?
„Zažral jsem se do toho, dokázal si splnit svůj sen. A teď bych po pravdě nerad končil. Sice je to hodně náročné, protože spoustu volných víkendů během roku trávím tím, že jedu do Kopřivnice a tam se zadarmo starám o kamiony. Nemám za to žádné peníze, jen dobrý pocit a možnost jet coby součást Tomova týmu Africa Eco Race. Člověk musí být asi fakt velký nadšenec, což já opravdu jsem, tahle práce mi za start na tak významné rallye akci rozhodně stojí. Včetně nutnosti obětovat ještě tři týdny vlastní dovolené. (se smíchem) Proto chci pokračovat a věřím, že začátkem příštího roku do Afriky zase vyrazím.“
VÝSLEDKY AFRICA ECO RACE
Konečné pořadí kategorie kamionů 2018: 1. De Rooy (Nizozemsko, Iveco) 45:00:53, 2. Tomeček (Česko, Tatra) +5:14:18, 3. Van De Laar (Nizozemsko, DAF) +6:50:58, 4. Essers (Belgie, MAN) +11:40:22, 5. Govaere (Belgie, MAN) +16:00:20, 6. Elfrink (Nizozemsko, Mercedes) +19:14:09.
Konečné pořadí kategorie kamionů 2019: 1. Jacinto (Portugalsko, MAN) 48:07:52, 2. Essers (Belgie, MAN) +2:41:07, 3. Elfrink (Nizozemsko, Mercedes) +6:42:50, 4. Van Velsen (Nizozemsko, Ginaf) +9:35:47, 5. Tomeček (Česko, Tatra) +17:04:38, 6. Bouwens (Belgie, Iveco) +18:04:32.
MILAN SPÁČIL
* narodil se 15. května 1970 v Prostějově
* dvojnásobný účastník vytrvalecké rallye Africa Eco Race (následník Rallye Dakar, jež přesídlila do Jižní Ameriky)
* pochází z Olšan u Prostějova, bydlí ve Vrahovicích
vystudoval jako manipulant poštovního provozu
* v současnosti je profesionálním řidičem nákladních vozidel
* v roce 2017 se stal součástí týmu známého kamionového jezdce Tomáše Tomečka coby mechanik
* na Africa Eco Race 2018 pomohl Tomečkovi ke stříbru za druhé místo, letošní ročník této soutěže dokončil jen vinou časové penalizace pátý
* je svobodný
zajímavost: televizní diváci si jej mohou pamatovat z pořadů Staňte se milionářem a 1 proti 100, kde soutěžil
Další chyba na Vápenici.