Úspěšný vstup mezi juniory se podařil členovi SKC TUFO Prostějov Matouši Hynkovi. Již na konci dubna zvítězil v druhém dílu Českého poháru na silnici a po prvním místu v Kyjově dojel jako druhý nejlepší Čech i na nedávném Závodu míru juniorů. Vzhledem k technickým problémům dokončil etapový závod na šestatřicáté pozici a nebýt komplikací, věřil si i na nejlepší patnáctku. S vystoupením na prvním vrcholu sezony byl přesto spokojen a rád by na něj navázal také na druhém vrcholu letošního roku - silničním mistrovství Evropy, které se uskuteční právě v České republice.

 

 

 S jakými ambicemi jste do Závodu míru vstupoval?

„Byl to můj první světový pohár a nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Jsem vytrvalostní jezdec, ale je to dlouhý závod a netušil jsem, jak se popasuju se světovou konkurencí. Nakonec to ale nebylo tak těžké, jak jsem očekával.“

 Jste spokojen s tím, jak se vám v jednotlivých etapách vedlo?

„S celkovým výsledkem spokojený nejsem, protože jsem měl spoustu technických problémů, ale se svým závoděním spokojen jsem. Síla světového pelotonu je obrovská a s mou fyzickou kondicí momentálně nejsem schopen jim významně konkurovat. Ale jsem schopen jim stačit.“

 Potkalo vás zdržení kvůli kolizi i defektu. Jak to mohlo dopadnout, kdyby k těmto komplikacím nedošlo?

„To můžeme jen spekulovat...(úsměv) První technický problém nastal při hromadném dojezdu do cíle, takže tam bych asi žádný zázrak neudělal, ale v královské vrchařské etapě jsem byl členem skupiny uprchlíků. Nejhůře bych dojel na dvanácté pozici a nejlépe na šesté. Mohl jsem se tedy do desítky dostat. Celkově bych se tak umístil asi do patnáctého místa.“

 Fyzicky jste se tedy cítil dobře?

„Ano. Hodně spoléhám na vytrvalost, zdědil jsem ji po tatínkovi, bývalém maratonci. Spíše jsem se bál, abych vydržel rychlost pelotonu.“

 Při hromadných dojezdech si zatím příliš nevěříte?

„Výbušnost v sobě nemám, ale na kopcovitých etapách jsem schopen se dostat do desátého místa. Bude-li to dlouhá, ale rovinatá etapa, tak nemám moc předpoklady na vysoké úspěchy. Sprinterem můžu být, ale po dlouhé etapě je vše jinak, všem dojdou síly a není to moc o výbušnosti, ale vytrvalosti.

 Co pro vás bylo během několika dní nejtěžší?

„Asi technika jízdy v pelotonu, je to něco jiného než u nás. Ale popasovali jsme se s tím dobře a pomohl mi již závod v Cottbusu na začátku sezony. Je to velký skok od závodů v tuzemsku, ale dá se tomu vyrovnat.“

 Závodu míru juniorů jste se účastnil v dresu České republiky jako jediný jezdec SKC. Spolupracovali jste spolu?

„Snažili jsme se, ale je to těžké, protože tým nebyl tak silný, abychom konkurovali těm nejlepším. V první etapě měli tři naši členové technické problémy a v dalších etapách jsme již všichni byli unaveni.“

 Jaký je váš nejbližší závodní program?

„Za zhruba dva týdny se chystám do Německa, konkrétně do Carlsbergu na další díl Světového poháru. Je to opět etapový závod, délkou se podobá Terezínu (Závod míru juniorů - pozn. autora), ale údajně je trochu těžší terénem. Konkurence tam bude asi stejná. Po Carlsbergu již myslím žádný elitní závod není, ale v červenci jedu na mistrovství Evropy a v září je mistrovství světa. Uvidí se podle nominace, ale zatím to tak vypadá.“

 Program máte nabitý. Každý víkend máte nějaký závod?

„V podstatě to tak je. Měl jsem jet i tento víkend (od 17. do 19. května - pozn. autora) v Maďarsku, ale cítil jsem se trochu nachlazený a nechtěl jsem riskovat.“

 Co očekáváte od blížícího se mistrovství republiky?

„Na silnici bude asi za měsíc a chtěl bych se o něco pokusit. Uvidím, jaký bude profil trati, ještě jsem to nijak nestudoval. Chtěl bych se tam ale pokusit o dobrý výsledek.“

 Které závody jsou pro vás letos nejvýznamnější?

„Hodně významný byl právě teď Terezín, protože je pořádaný v České republice. Dalším vrcholem bude mistrovství Evropy v Olomouci. Tyto dva závody jsou daleko od sebe, takže se dá na ně natrénovat. Hodně bych se chtěl soustředit na mistrovství Evropy, protože na mistrovství světa bude velká konkurence a po celé sezoně to bude těžké.“

 V Prostějově se mimo jiné nachází jeden z mála českých velodromů. Jak se vám zamlouvá dráha?

„Raději mám silnici, ale dráha mi pomáhá pracovat na výbušnosti a rychlosti. Týden před Terezínem jsem jel dva závody v Praze na motolské dráze, tuším v červenci je mistrovství republiky, které se pojede v Prostějově. Jinak se budu ale snažit zaměřit na silnici. Dráhových závodů je sice poměrně hodně, ale dráha mě moc nebaví a neoslovila mě. Jen mi pomáhá při tréninku. Snažím se ovšem být komplexnější závodník a zkusit co nejvíce disciplín.“

 Vzpomenete si ještě na své cyklistické začátky?

„Jako rodina jsme začali jezdit na horském kole amatérské závody a nejstaršímu bratrovi se tam dařilo natolik, že ho vzali do olomouckého týmu k Radimu Kořínkovi. Tam jsme potom přešli všichni a zjistili jsme, že bez silničního tréninku se bikeové závody nedají odjet. Začali jsme tedy jezdit na silnici a takto postupně jsme se k tomu dostali.“

 Co vás přivedlo do Prostějova?

„Až do kadetů jsem trénoval sám s taťkou doma. Pak už to bylo složité kvůli jeho práci a mé škole, tak jsme se rozhodli jít sem do Prostějova a z Cyklo Mapei Kaňkovský jsem přestoupil do SKC. Chodím tu na gymnázium a mám individuální plán, takže se to dá skloubit. Celý týden jsem tu a jen občas, když nemám o víkendu závody, tak jedu domů, kde trénuji.“

 Máte cyklistický vzor?

„Velkým vzorem ze současné cyklistiky mi je Francouz Sylvain Chavanel, který vyniká svou vytrvalostí. Asi před dvěma lety dokázal na Tour de France ujet na počátku etapy a odjet ji celou sám. Líbí se mi jeho styl závodění, dokáže se dostat i do hromadného spurtu.“

 Lze takto ujet i mezi juniory?

„Jde o profil etapy. Závodník musí být hodně výkonný, o něco výkonnější než ostatní, a využít momentů. V juniorských závodech je to podobné jako mezi muži, dva členové týmu bývají lídři a ostatní sjíždí uprchlíky. Určitě by se mi tato role líbila, ale zatím na to nemám.“

 Co je nutné pro to udělat?

„Více trénovat. Měl jsem velkou rezervu, protože jsem byl půlku zimy nemocný. Zameškal jsem tak spoustu vytrvalostních objemů. Sice jsem to nahradil vrozenou vytrvalostí, ale musí se to stále trénovat. A mít více závodů.“

 Pozorujete na sobě zlepšení?

„Konkurence se pořád mění, hlavně v českém pelotonu. Někdo září jeden rok, někdo jiný rok. Ale vidím na sobě, co se týče tréninku na dráze, že jsem schopen jít do hromadného spurtu.“

 Nebojíte se později náročného přechodu z juniorské kategorie mezi muže?

„Je to velký skok. Na této úrovni je to o psychice závodníka. Většina jezdců tady z Prostějova jsou odchovanci na dráze a mají vysokou výkonnost, co se týče rychlosti a síly, ale mezi muži jsou závody přes dvě stě kilometrů a jde o vytrvalost, která se hodně těžko trénuje. Mám tak určitě výhodu, musím ji ale využít.“

 Čeho byste chtěl v budoucnu dosáhnout?

„Samozřejmě mám sen dostat se  na Tour de France a Giro d’Italia, ale přímo stanovené cíle nemám...(úsměv) Česká cyklistika obecně zaostává za světovou. Ta dráhová je na tom ještě poměrně dobře, mnoho úspěchů mají závodníci Dukly Praha a SKC Prostějov, ale na silnici je pouze několik výjimek jako Roman Kreuziger, Zdeněk Štybar, František Raboň, Pepa Černý, Jan Bárta. Chtěl bych se připojit k těmto jménům, ale je to složitá cesta. Uvidíme, jak se bude dařit...