- 15. březen 2019
- 1053x
Už potřetí je naprosto neodmyslitelnou součástí masopustu v Prostějově. Jaroslav Nitka z ostravské společnosti Grif, tedy Společnosti pro zachování historie a romantiky, vystupuje při těchto akcích tradičně v roli vševědoucího řezníka Krkovičky. Během soboty na náměstí T. G. Masaryka stíhal úplně všechno. Porcoval pašíka, vařil prdelačku, připravoval jitrnice, jelita a tlačenku a mezitím odbíhal bavit děti, poutavě lidem vyprávět o masopustních tradicích v Čechách a na Moravě nebo i prohánět neposedné čarodějnice, ježibaby a další zdařilé masky. Jakmile rozdal poslední polévku za korunu, věnoval pár minut Večerníku ke krátkému rozhovoru.
* Jak jste spokojen s letošním masopustem a účastí Prostějovanů?
„Samozřejmě jsem velmi spokojen a dobrou náladu jsem měl už dlouho před desátou hodinou dopolední, než sama akce začala. Protože se už dlouho dopředu náměstí krásně plnilo lidmi a bylo vidět, že se těší. Naše společnost už v Prostějově pořádá masopust potřetí. A když se mohu vrátit do minulosti, tak před třemi lety při prvním masopustu to bylo ještě takové rozpačité, na tuto lidovou tradici nebyli Prostějované vůbec zvyklí, nevěděli, co mají čekat. Ani účast nebyla napoprvé moc vysoká. Teď je to jiné, viděl jste to dnes sám. Ještě nezačal oficiální program a už tu bylo plno.“
* Mnozí lidé tady strávili celý den...
„Přesně tak! Všiml jsem si rovněž, že ti samí lidé, co s námi masopust zahajovali, tak ho s námi i uzavírali. Byl jich plný prostějovský rynek! A na to jsem osobně velmi pyšný.
* Masopust zaujal ve velké míře i děti. Je určitě dobře, že tyto staré lidové veselice vidí i ta nejmenší drobotina, že?
„To každopádně, za to jsem velice rád. Tradice se musí předávat dál, nesmí umřít. Ostatně celá naše společnost je založena na tradicích a dávných zvyklostech, které se dědí z generace na generaci. Ale já se nedivím, že tu byla spousta dětí. Součástí masopustu jsou pochopitelně masky a maškary a kromě tradičních masek, které nesmí chybět v žádném masopustním průvodu, tedy vysloužilý voják, strážník, řezník a podobně, jsme tu dnes měli také medvěda, ponocného a spoustu pohádkových bytostí. Čaroděje, lesní ženy, víly, ježibabu a rovněž překrásnou španělskou cikánku, která tady na rynku věštila lidem z ruky. A to děti prostě bere, tady se vidí v pohádkovém světě. Jsem rád, že alespoň dnes děti zapomněly na ten jiný svět tabletů, facebooků a jiných vymožeností dnešní doby.“
* Všiml jsem si, že již pověstnou polévku za korunu jste lidem rozlévali mnohem dříve, než bylo původně plánováno. Proč?
„Ano, rozlévání prdelačky jsme plánovali na šestnáctou hodinu jako vyvrcholení celého masopustu. Nicméně časově jsme dělali všechno pro to, abychom stihli navařit mnohem dříve. Lidé se na polévku těšili a všiml jsem si, že někteří z nich už hodinu po poledni stáli u zabijačkových kotlů se sklenicemi přinesenými z domova, s vlastními talířky, dokonce i hrnci a jinými nádobami. Tak přece jsme nemohli mít to srdce a nechat je čekat tak dlouho...“ (úsměv)
* Měli jste nějaký speciální recept na prdelačku, nebo jste i v tomto zachovali tradici?
„Ne, žádná nová receptura, ba právě naopak! Zachovali jsme tradiční recepturu, musí jít přece o pravou a poctivou prdelanku s kroupami, silnou majoránkovou chutí, musí být krvavá, hodně česneku. Přitom ale na chuť hladká s tradiční plnou chutí tak, jak ji známe z domácích zabijaček. Vůbec žádné novoty, já jsem příznivce tradičních a ověřených záležitostí.“
* Již tady bylo zmíněno i ze strany prostějovských konšelů, že příští rok přijedete do Prostějova s masopustem znovu. Těšíte se?
„Jak by ne. Vážené dámy a pánové v čele s purkmistrem Jurou už také jasně stanovili termín masopustu pro příští rok a jsem nesmírně potěšen, že si vybrali opět naši společnost. A já se těším tak moc, že už teď přemýšlím, s čím do Prostějova za rok přijedeme. Na shledanou v roce 2020, milí Prostějované!“
Další chyba na Vápenici.