„NÁPADY BYCH MĚLA, COŽ O TO, ALE JE ČAS, ABY TADY ŠÉFOVAL NĚKDO JINÝ...“

Neodchází se jí lehce, ale jak sama říká, už nemá sílu posunout prostějovské divadlo ještě více kupředu. Čtyřiapadesátiletá Alena Spurná působí ve funkci ředitelky Městského divadla v Prostějově už deset a půl roku. Na vlastní žádost měla skončit k poslednímu červnu 2013, což je právě nadcházející neděli, ale protože první výběrové řízení na jejího nástupce skončilo krachem a nové s pořadovým číslem dvě ještě není ukončeno, dohodla se s městem na prodloužení své mise o jeden měsíc. V exkluzivním rozhovoru pro Večerník kromě jiného i prozradila, jaké vztahy pěstovala s vedením radnice...

Paní ředitelko, už v minulém čísle Večerník informoval veřejnost, že ve své funkci ještě nějaký čas zůstanete. Můžeme se k této změně ještě stručně vrátit?

„Původně byl můj odchod nastaven k třicátému červnu, nyní jsem se se zástupci radnice dohodla, že zůstanu až do jednatřicátého července. Vše je zapříčiněno zdržením při výběru mého nástupce. Jakmile bude vybrán, ještě nastane cyklus potřebný k jeho jmenování a uvedení do funkce, který je tak pochopitelně také pozdržen. Dále bude nutná změna v obchodním rejstříkui v přístupu k bankovnímu účtua podobné formality. Veškeré změny by musely být činěny velmi narychlo, a to nikdo nechce.“

Nečiní to vám osobně nějaké komplikace?

„Kdepak! Já jsem s tím počítala a na termínu mého odchodu jsem byla předem domluvena s vedoucím odboru kultury magistrátu panem Říhou. Bylo jasně řečeno, že odejdu podle toho, jak se situace okolo výběru mého nástupce vyvine.“

Zkusme nyní vrátit čas o více než deset let zpátky. Učila jsme na gymnáziu a najednou jste se rozhodla pro změnu v profesním životě. Co vás vedlo k tomu, abyste se stala ředitelkou prostějovského divadla?

„Tenkrát to byla velká touha po změně a chuť dělat něco praktičtějšího. Tedy něco, kde je vidět výsledek takřka okamžitě. Vkládáte-li totiž studentům do hlavy nějaké znalosti, nutně musíte počítat s delším časovým horizontem, co se týká výsledku. Kolikrát ho nevidíte nikdy... Ale já jsem spíše praktický organizátor a přitahovala mě manažerská činnost. A když je tato ještě spojena s kulturou, tak nebylo co řešit.“

Dobře, ale co vás tedy naopak po více než deseti letech zase táhne zpátky do školství?

„Ve funkci ředitelky Městského divadla v Prostějově jsem deset a půl roku. A každý manažer má mít svůj horizont své práce na jednom místě. Když jsem nastupovala do divadla, udělala jsem si smlouvu sama se sebou, že pokud to půjde, budu tady pracovat deset let. To je právě ta doba, kdy si člověk musí říct, že stačilo a jde se dál. Víte, já už v sobě nyní prostě nenacházím sílu rozvíjet divadlo ještě dál kupředu. Ano, nápady by byly, ale je na čase, aby tady šéfoval někdo jiný, kdo má na věc jiný úhel pohledu. Navíc jsem svůj úkol splnila. A že se vracím do školství? No, vždyť to je práce, kterou umím a odkud jsem přišla. Nechápejte tedy můj konec v divadle jako útěk, ale je to mé vnitřní rozhodnutí.“

Stojí za vaším rozhodnutím vrátit se zpátky na gymnázium i také trochu touha po větším adrenalinu?

„To jste trefil přesně...(úsměv) Ano, můj návrat do školy je pro mě určitým rizikem. Někdo nemá rizika rád, já ovšem naopak. Jakmile začnu od září znovu učit, vůbec to nečekám jednoduché. Ale i když jsem pracovala v divadle, o školství jsem si držela po celou dobu přehled. Neskáču tedy do učení rovnýma nohama a poslepu. Budu vyučovat hlavně angličtinu, a v té já mám přehled!“

Jak vzpomínáte na začátky svého ředitelování v divadle, byl to pro vás velký skok?

„Přiznám se, že to bylo velice náročné a sama nedokáži říct, ve kterém okamžiku jsem do toho lidově řečeno zapadla. Pamatuji si ale, že zhruba po roce jsem už připravovala velkolepý plán ke stoletému výročí Národního domu. A to už jsem přesně věděla, jakým způsobem chci nasměrovat i samotné divadlo.“

Určitě jste už od začátku tušila, že se budete stýkat i s hvězdami showbyznysu, různých divadel i se zahraničními umělci. Těšila jste se na tuto práci?

„Určitě, ale stýkat se s takovými slavnými lidmi je pouze jedna stránka této práce. Kromě toho musíte organizovat i práci svých kolegů, třeba i úklid divadla, kontrolovat výdaje a příjmy, starat se o prodej vstupenek a podobně. Ale samozřejmě setkávat se se slavnými a zajímavými lidmi, to mě bavilo vždycky a opravdu jsem si to užívala.“

Za vašeho ředitelování našla cestu do prostějovského divadla spousta hereckých celebrit, daleko více, než za vašich předchůdců. Podle čeho jste se při výběru programu řídila?

„Je to přirozený vývoj. Byť jsme příspěvková organizace, divadelní sál nemůže zůstat prázdný. Myslím si, že jsem citlivě vnímala, že kulturu musíte nastavit pro lidi a pro co nejširší škálu sociálního zaměření. Samozřejmě, být úspěšný znamená vymyslet pro divadlo atraktivní program a přivést sem divadelní soubory, které budou pro lidi trhákem. Není to ale tak, že bych k nám zvala pokleslé žánry jenom za cenu toho, aby se divadlo vyprodalo. Divadelní program se musí držet v určitých hranicích, ale reflektovat na požadavky lidí. Kolikrát jsem musela ale mnohdy reflektovat na ekonomickou stránku věci.“

Šly vám herecké hvězdy takzvaně na ruku? Bylo těžké je přitáhnout do Prostějova?

„V drtivé většině případů jsem jednala s manažery jednotlivých divadel či divadelních spolků. Vždycky šlo o to, zda se domluvíme na finančních podmínkách. A musím prozradit, že ne vždy se nám podařilo někoho, po kom jsme toužili, aby v Prostějově hrál, získat. Někdy jsme museli s lítostí odmítnout herce, který tady sice hodně chtěl vystupovat, ale požadavky jeho manažera byly neúměrné.“

Můžete být konkrétnější? Kolik peněz třeba stojí vystoupení Jiřiny Bohdalové či jiných hereckých hvězd?

„Takto bych otázku nestavěla, slavné herečky, jako například vámi jmenovaná Jiřina Bohdalová, hrají v různých představeních a různých divadlech. A každé toto divadlo má jiné smluvní nastavení. A určitě si umíte představit, že takové divadlo s Jiřinou Bohdalovou bude určitě dražší, než kterékoliv provinční seskupení.“

Takže, kolik?

„To bych nerada konkrétně prozrazovala. Ale paní Bohdalová vystupovala v Prostějově například v rámci festivalu Aplaus, jehož hlavním organizátorem byla marketingová společnost TK PLUS, na jejichž bedrech bylo i financování. Tudíž tato otázka by spíše patřila jí. Navíc tato vystoupení máme ošetřena na základě smlouvy, ve kterých je zaručena diskrétnost. Takže tuto informaci ze mě nevytáhnete... (smích)“

Jenom jsem se ptal, protože zřejmě ani veřejnost nemá ponětí, zda takové hvězdy berou v Prostějově za vystoupení desítky či stovky tisíc korun…

„Naše divadlo určitě nemá na to, aby někomu za vystoupení, byť sebeslavnějšího divadla, platilo stovky tisíc korun... (úsměv)“

Jakého herce či divadlo, které v Prostějově vystupovalo, jste si vy osobně za těch více než deset let oblíbila?

„Je to bezesporu herečka Valérie Zawadská. To je člověk, který má k Prostějovu hodně blízkoa velmi ráda sem jezdí vystupovat. Navíc je to moje velmi dobrá kamarádka. Pak mě nejvíce oslovil Vladimír Dlouhý, jenž se už na nás dívá z hereckého nebe. Když byli společně s bratrem Michalem v Prostějově s hrou Chvála bláznovství, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek.“

Je pro vás zadostiučiněním za vaši práci, že poslední tři nebo čtyři roky jsou vstupenky na jednotlivá divadelní představení v Prostějově beznadějně vyprodána?

„Je to nádhera! I z tohoto pohledu beru můj odchod z funkce tak, že úkol je splněn a tak nashledanou... (úsměv) Ale nejde jenom o mě, je tady výborný kolektiv spolupracovníků, kteří prostě umí. A bude to umět i beze mě, to vám garantuji. Doufám jen, že nový nástupce nic nezkazí a půjde o citlivou kontinuitu...“

Paní ředitelko, pokud si najdete volný čas, jak ho trávíte nejraději?

„Volný čas se vždycky musí najít. Hodně ho trávím četbou, nejraději si přečtu dobrou knížku v anglickém originále. Pak mám ráda kvalitní hudbu a samozřejmě nechybí ani sport, často jezdím na kole nebo si jdu zaplavat. Co nejvíce času trávím na chalupě a samozřejmě musím zmínit také moji současnou největší zálibu, kterou je mé první vnouče.“

Vést divadlo, to nejsou jenom kontakty s herci, ale také s politickou reprezentací města. Jak jste vycházela s vedením radnice?

„Já jsem budovala samostatnou a soběstačnou příspěvkovou organizaci. A za dobu mé působnosti v křesle ředitelky se Městské divadlo stalo z padesáti procent soběstačným. A na tomto jsem stavěla i vztahy k radnici.“

Takže mluvit do své práce jste si nechala jenom z padesáti procent?

„Dokonce bych řekla, že ani z těch padesáti procent! Kdyby ovšem někdy vznikly nějaké třecí plochy, určitě by se to řešilo. Ale za těch deset let žádné vážnější kolize názorů mezi zřizovatelem a mnou nebyly.“

Co byste vzkázala svému nástupci, který vás poslední červencový den vystřídá ve funkci?

„Aby naslouchal lidem a vnímal změny ve společnosti. Ty se totiž odrážejí nejvíce v kultuře a divadle obzvláště...“

A otázka závěrem, nebude vám po divadle smutno?

„Bude! Ale vždycky půjde o krásné vzpomínky a pocity.“

kdo je Alena Spurná

Narodila se 27. prosince 1958, je vdaná, má dvě dospělé dcery a jednu vnučku Johanu. Její manžel Stanislav je uznávaným pediatrem a zároveň zastupitelem statutárního města Prostějova. Alena Spurná vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor angličtina a bohemistika. Dlouhá léta učila na Gymnáziu Jiřího Wolkera a od 1. ledna 2003 působí jako ředitelka Městského divadla v Prostějově.
Ve volném čase ráda čte, především anglicky psanou literaturu. Jezdí na kole a ráda relaxuje plaváním nebo prostě odpočinkem na chalupě. Jejím životním krédem je zdravý rozum.