AKTUALIZOVÁNO: PROSTĚJOV JE SPRÁVNÝM KAMELOŤÁCKÝM PŘÍSTAVEM“

 Byli v Prostějově na loňských Hanáckých slavnostech a přijeli zase znovu. Uplynulý čtvrtek jste mohli zajít do Kulturního klubu Duha na skvěle vyvedený koncert legendární skupiny Kamelot. Kapela vystupovala na stejném místě už před deseti lety a nyní se do prostor Duhy vrátila. Stalo se tak v rámci turné k novému albu Země tvých dlaní, které na prostějovském koncertě zároveň pokřtila. Frontmanem a jediným členem původního složení Kamelotu je Roman Horký (na snímku), jehož se nám při této příležitosti podařilo vyzpovídat.

* Jste jediným členem původního Kamelotu. Jak byste zhodnotil vývoj skupiny od samého začátku až po současnost?
„Plavba na lodi jménem Kamelot zažila slunce, bouře, vlnobití, klidnou hladinou a taky nárazy do útesů. Tak jak to v životě bývá. Byly dobré časy i zlé, ale i přes vážné trhliny loď pořád pluje dlouhých sedmatřicet let.“
* Se skupinou jste získali mnoho ocenění. Vzpomenete si, jak jste se cítil, když jste s kapelou dostal cenu poprvé?
„Byl jsem velice šťastný a ještě mnoho dnů poté jsem na to vzpomínal. (pousměje se) Nicméně každé ocenění je velkým závazkem pro mne samotného i pro léta příští. Myslím si, že posouvají v tom dobrém slova smyslu umělecký vývoj kupředu.“
* Která z vašich písní je pro vás ta největší srdcovka? A proč?
„Pro mne je vždy ta poslední píseň, kterou jsem složil. Je to asi jako s dětmi. To poslední má u rodiče taky největší ochranu. Kolem něj se jaksi vše víc točí, takže v současnosti je to píseň V končině nanebevzaté z nového alba Země tvých dlaní.“

* Jaké jsou právě písně na vašem nejnovějším albu Země tvých dlaní? Co je například spojuje, nebo čím jsou naopak odlišné od skladeb na předešlých deskách?
„Písně na novém albu spojuje láska k vlasti, lidem a ke krajině, ve které žiju. Je to docela velké území mezi třemi řekami jihozápadně od Brna. Ty řeky se jmenují Oslava, Jihlava, Rokytná. Toto je pro mne končina nanebevzatá… Mám velké štěstí, že v ní mohu žít, skládat, textovat a tvořit.“
* Už máte nápady na další desku?
„Zatím se tím nezabývám, neb jsem v plné permanenci koncertního turné k novému albu, které vyšlo před Vánoci. Určitě ale zase přijde psací období. V něm budu opět psát a skládat.“
* Jste autorem unikátního projektu kytarové dílny. Můžete nastínit, v čem je tento projekt jedinečný a proč jste se do něj pustil?
„Kytarová dílna není můj nápad. S tou myšlenkou přišel kamarád Vlado Mosný. Je pravdou, že mne stovky kytaristů, kamarádů po léta oslovovaly, abych jim ukázal na kytaru různé finesy, akordy, průtahy, stupnice a podobně. Proto jsme s Vladom dali hlavy dohromady a vymysleli tento edukační cyklus písní Kamelotu.“
* Co pro vás znamená jméno Jaroslava Foglara? A myslíte, že by mohl oslovit i dnešní mládež?
„Poselství a dílo tohoto skvělého spisovatele by nemělo být zapomenuto. Jsem přesvědčen, že i v dnešní přetechnizované době může současné generaci něco odkázat. Bohužel současné technologie sítí, mobilů a různých aplikací zasahují do myšlenek a vnímání dětí a mládeže tak negativně, že se ztrácí to podstatné a přírodní, s čím se člověk zrodil pro tento svět...“
* Co vás vedlo k tomu, že jste na podzim roku 2018 chtěl kandidovat do Senátu?
„Byl jsem osloven zástupci brněnské ODS, zda bych nekandidoval. Vím, jaké věci by se měly změnit a čemu mám sílu pomoci. Vyzkoušel jsem si, že vše jde posouvat k lepšímu, i když se to zdá být zprvu nemožné. Bylo to v období, kdy jsme zachraňovali údolí Oslavy před stavbou přehrady. Poté jsem se ale pustil do přípravy již zmíněné kytarové dílny, psaní nových písní, přípravy turné a zjistil jsem, že bych nedokázal sedět na dvou židlích. Když vidím vyprodané sály, jsem přesvědčen, že pokračovat v hudební cestě bylo správné rozhodnutí.“
* Před několika lety jste měl poměrně velké zdravotní problémy s rukou, které se ale naštěstí díky operativnímu zákroku rozplynuly. Přesto se zeptám, jak byste nesl a co byste dělal, kdybyste už nikdy nemohl hrát na kytaru?
„Na toto období vzpomínám nerad, neb ze mne bylo jenom půl... Můj život byl šedivý a jaksi prázdný. Je nutno si uvědomit, že od třiniácti let, co na kytaru hraju, jsem se s ní natolik propojil, že je mou nedílnou součástí. Takže kvalita mého života byla skutečně poloviční.“
* Jak jste se cítil, když jste po operaci zase mohl vzít do rukou kytaru a hrát bez větších obtíží?
„Připadal jsem si jak malé dítě, kterému dají do rukou nepopsaný list! Pamatuji si, jak jsem ve čtyři hodiny ráno probudil svou ženu a dojatý jí ukazoval, že už umím zahrát ´á moll´. Stále jsem tvrdě posiloval prsty, šel přes bolest, až jsem nakonec docílil původní ohebnosti. Je to všechno otázka vůle.“
* Při pohledu na interiéry vašeho domu v Mohelně nedaleko Brna je patrné, že máte vřelý vztah k historii a tradičnímu řemeslu. Získal jste tento vztah už předtím, než jste tento dům koupil, nebo až během jeho rekonstrukce?
„Samozřejmě, že člověk se nějak vyvíjí, ale od dětství jsem toužil mít kamenný dům. To považuji za absolutní top materiál. Kámen je základ této planety a žití v domě z kamene je v rámci možností přijímání energií nejvíc. Mám úctu k tradičním řemeslům, kterých nebývale v této digitální době ubylo. Proto budu nyní se školou řemesel v Bosonohách u Brna na svých koncertech podporovat vyučení se v těchto zanikajících oborech. Vzdělanost národa je sice velice důležitá, ale bez tradičních řemesel se prostě neobejdeme.“
* Napadlo vás v této souvislosti navštívit nedaleké Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem nebo akci Josefkol, kde právě historie a tradiční řemeslo ožívají?
„O muzeu kočárů v Čechách pod Kosířem jsem slyšel a viděl billboardy kolem dálnice. Nicméně Čechy pod Kosířem mám spojeny s rodem Silva-Tarouca. Byli vynikající urbanisté, kteří svůj tamní letohrádek vymazlili k dokonalosti, stejně tak jako zámek Průhonice. Když projíždím touto krajinou, přemýšlím a hledám místo, kde Josef Mánes, který do Čech pod Kosířem jezdil za dívkami, namaloval svůj slavný obraz Červené paraplíčko.“
* V Prostějově nejste poprvé. Jak se vám tady líbí?
„Toto město mám rád, jsou tady za ty roky i kamarádi. Dalo by se říct, že je správným kameloťáckým přístavem.“ (úsměv)
* Myslíte, že se sem ještě vrátíte?
„V to pevně doufám!“

ROMAN HORKÝ
* narodil se 3. března 1964 v Brně
* se současnou manželkou Lucií má dvě děti Ester (11) a Maxe (6)
* kytarista, zpěvák, hudební skladatel, textař a frontman skupiny Kamelot, kterou založil roku 1982
* je autorem všech textů a skladatelem hudby písní kapely, celkem jich složil více než tři sta
* v roce 2018 uvedl ojedinělý projekt Kytarová dílna Romana Horkého, ve kterém nechává nahlédnout „pod pokličku“ svého umění, vypráví o příběhu písní Kamelotu a ukazuje, jak přesně se jejich skladby hrají na kytaru
* posledním vydaným albem skupiny je Země tvých dlaní, mezi jejich další známé desky patří Zachraňte koně nebo Babí léto
* právě jejich debutové album Zachraňte koně z roku 1990 zaznamenalo více než 120 tisíc prodaných nosičů, a získalo tak multiplatinovou desku
* v roce 1998 se stal čestným občanem města Brna
* na podzim roku 2017 byl představen jako nestranický kandidát s podporou ODS pro senátní volby na podzim 2018, z kandidatury ale nakonec odstoupil
zajímavost: kdysi býval vášnivým hráčem rulety, i proto je trochu pověrčivý a věří na čísla, načež se tak oženil se svou v pořadí třetí manželkou Lucií symbolicky 9. srpna 2012 ve 13:33 hodin...