- 20. únor 2019
- 479x
K fotografii se poprvé dostal na střední škole, v té době podědil první přístroje a temnou komoru po svém dědečkovi. V jeho počátcích byly digitální snímky spíše pokusy a poznání této nové technologie, ovšem očekávání přešlo obyčejně ve zklamání. Až v roce 2016 si zakoupil první digitální Olympus a začal se oboru věnovat naplno. V podstatě se do něj úplně ponořil. Jeho dík patří hlavně Bobu Pacholíkovi, který ho zahltil několika radami i výtkami hlavně v žánru foto street. Podstatou takového snímku je, aby vyprávěla svůj příběh i při zachování jistých estetických hodnot. Ondřej Skulil (na snímku) v těchto dnech vystavuje v prostějovském zámku, kde jsme jej také během vernisáže vyzpovídali.
* Jak poznáte, že je ta správná situace, kdy zmáčknout spoušť?
„Prostě se mi líbí. Lépe řečeno, ten člověk to vycítí sám, že nějakým způsobem se mu ona situace, ten správný moment líbí. Je to opravdu okamžik, kdy za sekundu nebo za dvě je ta situace navždy ztracená. Kolikrát si říkám, že by z toho byla skvělá fotka, ale tu možnost jsem promarnil. Nebo že jsem neměl připravené funkce ve fotoaparátu tak, jak je potřeba, jak bych chtěl mít. Je to bohužel o tom okamžiku a o náhodě.“
* Nosíte fotoaparát u sebe stále nebo si vyloženě řeknete, že teď půjdete fotit?
„Ano, dá se říct, že ho mám každý den u sebe a každou chvíli něco fotím.“ (úsměv)
* Musím říct, že fotografie, které máte vystavené na prostějovském zámku, jsou dechberoucí. Líbí se mi, že každá z nich jako by mluvila...
„Je to záměr toho odvětví street fotografií, aby mluvily samy o sobě. O tom v podstatě to umění je. Když se na ni člověk podívá, tak mu musí něco říct. Že to není jen snímek někde vyfocený v ulici a nicneříkající. Obraz, který zachytím, by sám měl něco sdělovat. Ale vždy musí to, co je na ní zachycené, podtrhnout skutečnou situaci. Ne, aby si lidé museli domýšlet nějaký příběh nebo něco, co je za tím skryté. Zkrátka takhle by to mělo působit a takhle by to lidé měli pochopit. Alespoň já vidím tu streetovou fotku v tomhle směru.“
* Za jak dlouhý časový úsek jsou pořízené fotografie zde na výstavě?
„Mělo by to být asi dva roky.“
* Chápu dobře, že to je výběr toho nejlepšího od vás? Lépe řečeno snímky, se kterými jste nejvíc spokojený?
„Nedá se říct, že je to výběr toho nejlepšího, mám samozřejmě i jiné fotografie. Ovšem ty jsem na tuhle výstavu nezařadil, protože mi nepřišly vhodné do toho kontextu, který jsem se rozhodl vystavovat. Zkrátka nezapadly mi tam. Navíc tyto fotky se opravdu hodily k sobě, ten správný nádech ulice, proto jsem se rozhodl je vybrat a uspořádat tuto výstavu.“
* Můžeme ještě někde vidět vaše fotografie?
„Momentálne se připravuje další výstava Fotoklubu Prostějov v okresním archivu, kde budu mít vystavené další ze svých fotografií. Celkově jich bude asi sedm, které budou také v tom žánru foto street, ale čistě jen z Prostějova. Dá se říct, že to bude pokračování této výstavy, akorát v té fotoklubové scéně.“
* Plánujete ještě někdy vystavovat vy sám?
„Určitě ano, ale musím nejprve nafotit nějaké zajímavé fotografie, aby dohromady daly nějaký smysluplný celek.“
* Zachycujete už jen street foto, nebo i něco jiného?
„Kromě zmíněných snímků fotím například i krajiny a další všemožné druhy fotografií. Ale co se týče výstavy, tak je pro mě opravdu důležité, aby měla nějaký smysluplný začátek a konec. Nějaký obsah, který bych chtěl návštěvníkům sdělit. Což bych neřekl, že je úplně vhodně pro krajinové fotky. Neříkám, rád se procházím po krajině, fotky ne že by neměly své kouzlo, ale jedna je focená odtud, druhá z jiného úhlu. Lépe řečeno nenapadá mě, jak to poskládat, je to zkrátka, jak se říká, úplně jiná ves. Zase nechci dělat ty typické turistické snímky. Například že bych jel do zahraničí a pořídil fotky, obrazně řečeno, z dovolené.“ (pousměje se)
* Takže street foto vás baví úplně nejvíc?
„Ano, moc. V podstatě se tomuto žánru věnuji ze všech druhů fotografií nejvíc, téměř pořád. Když vidím něco, tak to zmáčknu, jelikož fotoaparát nosím stále u sebe, jak už jsem jednou zmiňoval.“
* Máte nějakou radu například pro začínající fotografy, které nadchlo takové umění a chtěli by se tomuto žánru věnovat?
„Dle mého názoru je to ten nejtěžší žánr, co si může takový začínající fotograf vybrat. Člověk se k tomu musí probojovat právě skrz ty krajinky a podobně. Jelikož tam se pohybujete v měřítkách vteřin. A to není jako u fotografování, při němž máte čas si rozložit stativ, nachystat si veškeré příslušenství. Je důležité, aby člověk uměl dobře ovládat a znát svůj fotoaparát, aby v těch okamžicích, v těch chviličkách tu správnou situaci zachytil. Já navíc nefotím do formátu RAW, naopak fotím vše do JPG. Dělám to tak z prostého důvodu. Pokud se špatně nastaví fotoaparát, tak výsledná fotka je nepoužitelná a můžete ji rovnou smazat, protože se s ní nedá nijak pracovat. Navíc formát RAW zpomaluje ukládání, což je také špatně. Tady zkrátka musíte být rychlí. Raději proto nabouchám tři fotky v tom formátu JPG a s tím pak následně pracuji. Popravdě řečeno málokdy se mi stane, že ta fotografie je k ničemu, právě díky tomu, že svůj fotoaparát mám vhodně nastavený. Když potom vejdu do ulice, kde jsem připraven fotit, a odpovídá relativně světlo, tak už není problém chodit a mačkat tu spoušť při jakékoliv příležitosti, v jakékoliv situaci.“ (úsměv)
* narodil se 16. června 1980 v Prostějově
* vystudoval vysokou ekonomickou školu
* zkusil mnoho zaměstnání při hledání toho vysněného, až se dostal do firmy, která se zabývá převážně reklamním tiskem a grafikou
* svoje první fotoaparáty zdědil po svém dědečkovi
* v roce 2016 se začal naplno věnovat fotografování společně s Bobem Pacholíkem, který mu byl oporou hned v několika oblastech
* je členem Fotoklubu Prostějov, na jehož společné výstavě v roce 2018 poprvé vystavoval
* vlastní fotoaparát Olympus Pen E-PL6 a Olympus OMD E-M5 MARK II
* téměř všem svým fotografiím dává černobílý filtr, aby zvýraznil kontrast dané situace, a tím podtrhl i její význam a příběh
zajímavost: tajně doufá, že jeho dědeček je na něj pyšný, jak pokračuje v jeho řemeslu...
Další chyba na Vápenici.