„EVROPSKÝ BRONZ DOMA? NĚCO ÚŽASNÉHO!“

Má teprve dvaadvacet let, přesto už je v mladém týmu korfbalistů SK RG Prostějov jedním z největších tahounů a dokonce kapitánem. Do méně známého a v České republice málo rozšířeného sportu se Petr Galíček (na snímku) zamiloval již jako malý kluk, posbíral v něm řadu zajímavých úspěchů. Ten dosud největší čerstvě před dvěma týdny, kdy coby nejlepší střelec hanáckého družstva pomohl k historickému zisku bronzu při závěrečném turnaji evropského poháru Europa Shield 2019, navíc v domácím prostředí haly prostějovské reálky. V nádherné euforii z tohoto super výsledku vznikal následující emotivní rozhovor.

* Bronz jste doslova urvali dvěma heroickými zvraty, nejprve v závěru normální hrací doby a pak ještě v prodloužení. Jak se dá konečná obří radost popsat slovy?
„Tohle se slovy snad ani popsat nedá. (smích) My jsme před turnajem vůbec nečekali, že bychom mohli dopadnout tak dobře a bojovat o nejvyšší místa. Bylo to pro náš klub úplně první mezinárodní vystoupení na evropské klubové scéně, proto jsme byli předem spíš trochu opatrní. Na druhou stranu jsme se chtěli samozřejmě předvést v co nejlepším světle, zvlášť doma v Prostějově před našimi fanoušky v téhle parádní atmosféře. Podpora byla úžasná jak od diváků, tak z lavičky od trenérů i parťáků připravených na střídání. A nakonec to všechno dopadlo až neuvěřitelně.“
* Úvodní duel v základní skupině jste však s katalánským Vallparadis těsně ztratili. Projevila se vstupní nervozita?
„Ano, přesně tak. Třeba já osobně jsem byl nervózní dost. Jednak jsme neznali soupeře a nevěděli přesně, co a jak budou hrát, zatímco v extralize proti třem pořád stejným celkům nás už nemůže nic překvapit. Tady šlo o něco úplně jiného, navíc na nás při nástupu na hřiště před tolika lidmi v bouřlivé kulise dolehla nervozita ještě víc. Proto byl začátek prvního utkání tak špatný, ale postupně jsme se zlepšovali.“
* Pravda, se Španěly jste v koncovce málem vyrovnali, potom se podařilo otočit klíčovou bitvu proti německému Schwerinu a smést maďarské Szentendrei. Překvapil vás postup ze skupiny do semifinále?
„Nedá se říct, že vyloženě překvapil. Spíš jsme měli velkou radost, že hrajeme dobrý korfbal a vyrovnaně bojujeme i s kvalitními zahraničními týmy, jako jsou Vallparadis nebo Schwerin. Ony mají spoustu zkušeností z evropských pohárů, my jsme neměli zatím žádné. Ale vynahrazovali jsme to maximální bojovností, ohromným nadšením a touhou doma něco dokázat. Postup do semifinále byl takový odvážný cíl, který se povedlo splnit.“
* V boji o finále vás však vyučil viditelně nejsilnější kolektiv turnaje KC Bec z Anglie, že?
„Jo, oni jsou fakt skvělí. Přesto s nimi určitě šlo hrát mnohem vyrovnanější zápas, kdybychom v prvním poločase dávali aspoň nějaké koše. Jenže jsme se do přestávky vůbec netrefovali, soupeř nám hodně utekl a pak už si hlídal náskok. Hrálo se brzo ráno, asi na nás všechno dolehlo včetně únavy. Každopádně Bec postoupil a později také ovládl celý Europa Shield naprosto zaslouženě.“
* Vy jste absolvovali neskutečně dramatický mač o třetí pozici, opět s Vallparadis. A ve vyrovnaném střetnutí vás málem pohřbilo více než deset minut bez vstřeleného koše. Co se v téhle pasáži stalo?
„To bylo určitě únavou. Během nějakých čtyřiceti hodin jsme hráli už páté utkání, sice kratších na dvakrát sedmnáct minut, ale přesto šlo o velký fyzický ‚záhul'. A psychika samozřejmě taky pracovala. Když už jsme se dostali takhle blízko, chtěli jsme hrozně moc tu medaili.“
* Leč ještě dvě a půl minuty před koncem jste ztráceli 10:12. Díky čemu se podařilo v krátkém zbytku normální hrací doby srovnat?
„Dost nám pomohl oddechový čas necelé čtyři minuty před koncem. Na lavičce jsme se hodně vyhecovali a řekli si, že do smazání soupeřova náskoku musíme dát absolutně všechno. Pro sebe i pro fantastické fanoušky. Každý daný koš, každou ubráněnou akci provázel během celého turnaje vždycky obrovský boom z hlediště a tohle nám prostě nedovolilo nic předem zabalit. Proto jsme do toho ještě z posledních sil šlápli, Renča Havlová snížila a Peťa Šnajdr v závěrečné minutě vyrovnal.“
* V prodloužení jste ale dostali koš z penalty a tím pádem museli z následného útoku skórovat, jinak by zvítězili Španělé. Jak se z této situace povedlo vyhrabat?
„Ten průběh byl fakt neskutečný. Věděli jsme, že prostě musíme trefit, tím nervozita ještě víc stoupla. Naštěstí jsme měli dobrý doskok, povedlo se doskočit několik nepřesných střel a pak to střídající Dan Štefák opravdu trefil. Radost obrovská, v ten moment už jsem věřil, že výhru prostě urveme.“
* Za stavu 13:13 rozhodovalo, kdo se jako první trefí. Můžete ten úplný finiš popsat?
„Vím jen, že několikrát útočil soupeř a několikrát my, dlouho nemohl nikdo dát. My jsme skvěle bránili, hlavně Dan Štefák neuvěřitelně vymazal jejich nejlepšího hráče. A potom nám to tam konečně spadlo, Peťa Šnajdr trefil nádhernou střelou čistý koš. On sice celý turnaj moc netrefoval, ale je to typ hráče právě pro takové dramatické koncovky, což se opět ukázalo.“
* Co se po zlatém koši s vámi všemi dělo?
„Jak už jsem řekl, to se těžko popisuje slovy. Člověk prožívá strašně krásné chvíle absolutního štěstí z důležitého vítězství, domácí prostředí to ještě umocňuje. Právě Peťa Šnajdr tam v euforii skočil mezi diváky a řval, my jsme se radovali s ním, všichni společně, celý tým i fandové. Fakt nádhera.“
* Je bronz na Europa Shield top úspěchem v oddílových dějinách?
„Já jsem mladý a nepamatuju si proto všechno, co náš klub v minulosti dokázal. (úsměv) Ale pokud vím, největší úspěch by to měl být. My jsme tady vlastně startovali jen díky tomu, že se hrálo v Prostějově a nastoupili jako domácí, jinak bychom právo účasti neměli. Tím pádem je bronz opravdu super, svou šanci jsme využili na maximum. Zisk medaile byl tajný sen, který se podařilo změnit ve skutečnost i díky výborné partě, kterou v týmu máme.“

PETR GALÍČEK
* narodil se 12. listopadu 1996 v Prostějově
* s korfbalem začal v deseti letech v SK RG Prostějov, celou kariéru tak zatím strávil v mateřském klubu
* v mládežnických kategoriích posbíral řadu republikových medailí včetně několika titulů mistrů ČR
* v dospělé kategorii se podílel na zisku historického bronzu z extraligy (2016)
* v plážovém korfbalu pomohl Prostějovu vyhrát národní šampionát (2018)
* čerstvě měl výraznou zásluhu na třetí příčce v evropském poháru Europa Shield (2019)
p* rošel mládežnickými reprezentacemi České republiky a má bronzovou medaili z mistrovství Evropy do 23 let (2016)
* se seniorským národním výběrem ČR má před sebou srpnové mistrovství světa v Jižní Africe
* už čtyři roky trénuje v SK RG děti ve věku 6 až 11 let
* je svobodný, ale zadaný, má přítelkyni korfbalistku přímo z týmu ergéčka
zajímavost: jeho otec Pavel Galíček je známým volejbalistou, v sezóně 2007/08 byl asistentem trenéra u extraligových žen VK Prostějov


ZÁKLADNÍ POPIS KORFBALU

Korfbal je míčová kolektivní hra, ve které spolu nastupují společně muži i ženy. Hraje se na hřišti o rozměrech 40 x 20 metrů, rozděleném na dvě poloviny. Účelem hry je prohodit míč košem, který stojí na tyčovém stojanu uvnitř každé z hracích polovin a je vysoký 3,5 metru bez odrazové desky. Hrací doba je dvakrát 30 minut.
Jedná se o míčový, košový, týmový, smíšený a komplexní sport s více než stoletou tradicí. S balónem může hráč udělat jen dva kroky, driblink není povolen. Nesmí se střílet, pokud je obránce na vzdálenost paže. Je zakázáno brát soupeři míč z ruky, musí být chycen, když je ve vzduchu. Je zakázáno hrát nohama, běhat s míčem a faulovat. Muž smí bránit pouze muže, žena ženu.
Dva soupeřící týmy, každý tvořený 4 muži a 4 ženami, se snaží skórovat vstřelením míče do soupeřova koše (nizozemsky korf). Družstvo osmi lidí se před hrou rozdělí na dvě poloviny, v každé jsou dvě ženy a dva muži. Jedna polovina týmu plní na začátku hry obrannou roli, druhá útočí. Po každých dvou vstřelených koších si hráči role vymění.