AKTUALIZOVÁNO: IVANA DVOŘÁKOVÁ: „FUNKCE MI NECHYBÍ, KAŽDÝ JE NAHRADITELNÝ“

 „Hanba mužům, kterým žena vládne!“ zaznělo prý kdysi na konto kněžny Libuše. Ivana Dvořáková (na snímku) nejdříve v Němčících nad Hanou šéfovala kultuře, později se přesunula na radnici, v jejímž čele stála celkem třináct let. V této pozici nesporně dosáhla celé řady úspěchů, přesto ji samu mrzí, že se toho kvůli stále častějším rozbrojům v zastupitelstvu nezvládlo v Němčicích nad Hanou udělat více. „Mnoha mužům to, že v čele obce stojí žena, nelezlo pod vousy. Ale ať si sáhnou do svědomí. Našli by sami odvahu nést kůži na trh? Kázat moudra je jednodušší,“ vyjádřila se v této souvislosti Ivana Dvořáková, s níž jsme hovořili mimo jiné o tom, zda se jí nestýská po starostování, kterého zanechala skutečně v nejlepším...

* Proč podle vás stojí za to žít v Němčicích?
„V Němčicích nad Hanou jsem se narodila a žiji zde dvaašedesát roků. Jsem patriot a jsem přesvědčena, že je mnoho důvodů, proč se u nás dobře žije. Němčice jsou malé město ležící na hranici čtyř okresů, kde je dostupné vše pro klidný a spokojený život. Navíc je zde velmi bohatý společenský život, který se odehrává v sále kina, sokolovny a sportovní haly nebo přímo na náměstí.“
* Je toto městečko něčím specifické?
„Ano, je zde spousta zapálených lidí, kteří svou aktivitou připravují občanům z Němčic i okolí řadu zajímavých programů a akcí. Ale především jsou sami aktivní a najdou si čas být s přáteli, kteří mají stejné zájmy. Němčice jsou kulturní baštou regionu Prostějovska. Z těch nejznámějších akcí, které jsou pro město tradiční, jde o Hanácký divadelní máj, dnes už profesionální koncerty našeho dechového orchestru, akademie základní školy, čertoviny a spousta dalších akcí pořádaných střediskem volného času ORION. Ze sportu je to především krasojízda. Naši mladí jezdci dosahují výborných výsledků nejen v rámci České republiky, ale také Evropy a světa. Fotbalový klub se věnuje výchově mládeže a dobrých výsledků dosahují také členové oddílu stolního tenisu.“
* Po loňskýh volbách jste po třinácti letech skončila jako starostka Němčic nad Hanou. Nechybí vám to?
„Konkrétně funkce starostky mi nechybí. Na radnici jsem byla celkem osmnáct roků a myslím si, že jsem odešla ve správnou chvíli.“
* Svého rozhodnutí jste tedy ještě nelitovala?
„Ne. Navíc každý z nás je nahraditelný. Léta ve funkci byla velmi náročná na čas i psychiku. Proto si užívám chvil, které mám pro rodinu i pro sebe. A řeknu vám, že je úžasné mít čas jít na procházku a těšit se třeba jen tak z krásné přírody kolem sebe.“
* Poslední zhruba dva roky vašeho působení ve funkci provázela jednání zastupitelstva poněkud napjatá atmosféra, která vyvrcholila pokusem o vaše odvolání. Bylo i toto impulzem, proč jste se rozhodla nepokračovat?
„Opravím vás, byly to poslední čtyři roky! Bohužel od voleb v roce 2014 netáhlo zastupitelstvo za jeden provaz, což se projevilo i na zpomaleném rozvoji města i samotné realizaci investičních akcí. Poslední volební období bylo vůbec nejtěžší z celého mého osmnáctiletého působení na radnici. Ale rozhodnutí, že v roce 2018 skončím ve funkci starostky, jsem udělala již v roce 2014. Mám důchodový věk a už jsem cítila, že si potřebuji odpočinout. Pokus o mé odvolání z funkce starostky se opakoval několikrát, na to si časem zvyknete. Ale nezvyknete si na neslušné chování, lživá nařčení a tlachání, které obec nikam neposouvají. Dnes je bohužel taková doba, kdy se stále podávají trestní oznámení na starosty, na kde koho a kde co... I proto je tato funkce tak náročná. Zastupitele si nevybíráte, zastupitele volí občané dané obce. A pracujete s těmi, kteří pracovat chtějí a otevírají konstruktivní diskusi, posouvající projednávaná témata dopředu. Je nutno říci, že takových v tomto složitém čtyřletém volebním období byla naštěstí nadpoloviční většina.“
* Jak jste tyto kroky vnímala od lidí, s nimiž se dlouhá léta velmi dobře znáte? Překvapilo vás na nich něco?
„Možná odbočím. Jsem třetí volební období členkou krajského zastupitelstva. A jedno čtyřleté období jsem byla členkou krajské rady. Chování krajských zastupitelů je odlišné, neboť členové jsou z celého olomouckého kraje a z různých profesí, s různými zkušenostmi. O to je těžší pracovat na obci s lidmi, které dobře znáte, všichni si vidíme, jak se říká až do kuchyně. O překvapení zde není nouze. Snažila jsem se, aby osobní vztahy nezasahovaly do politické roviny mé práce, ale není to lehké...“
* Jaká to byla pro vás zkušenost a změnil se jejím prostřednictvím váš pohled na svět?
„Každá zkušenost, i ta nepříjemná, vás posouvá. Donutí vás hodnotit svou práci a naslouchat názorům všech kolem sebe. Ne, tato zkušenost nezměnila můj pohled na svět a už vůbec ne mou chuť pracovat pro toto město a jeho občany. Proto jsem znovu šla do voleb a přijala funkci radní. Ale už jsem nechtěla nést to břímě největší, starostování. Velmi ráda jsem je předala panu místostarostovi, který pracoval po mém boku sedmnáct let a má spoustu zkušeností. Mně se hodně ulevilo.“
* Navzdory manévrům opozice jste nakonec ve volbách získala největší počet hlasů. Přesto jste se rozhodla dostát svému slovu a o funkci starostky neusilovat...
„Za to, že jsem získala největší počet hlasů, chci všem občanům moc poděkovat, protože mi tím dali najevo, že nemají stejný názor jako opozice. Řekli mi, že mi věří, a toho si nesmírně vážím. O to víc, že politická strana ČSSD, za kterou jsem po celou dobu svého působení kandidovala, rychle spadla na politickém žebříčku dolů. Ne však u nás v Němčicích. Jsem přesvědčena, že úspěch není v tom, pod kterou vlajkou kopete, ale jací lidé stojí kolem vás a jak pracujete ne před volbami, ale po celou dobu působení ve funkci. Naše místní organizace ČSSD je seskupení lidí, kteří jsou přáteli. Navzájem si pomáhají a naslouchají jeden druhému. A jsem za ně vděčná. Ty hlasy ve volbách byly oceněním práce nás všech.“
* Kdo vás nejvíce přesvědčoval, abyste své rozhodnutí změnila?
„Že nebudu kandidovat na post starostky, jsem avizovala již dlouho před komunálními volbami. Hodně občanů mě přesvědčovalo, ať ještě starostuji jedno volební období. Ale své rozhodnutí jsem nezměnila, neboť si chci uchovat ještě trochu zdraví a užít si aktivně důchodu. Ale pracovat budu pro toto město a jeho občany vždy s chutí a nasazením, jak jsem zvyklá.“
* Jak jste se vůbec dostala k tomu, že jste se poprvé rozhodla kandidovat do zastupitelstva?
„Poprvé jsem kandidovala v roce 1998. V té době jsem pracovala ve funkci ředitelky městského kulturního střediska. Zasedání zastupitelstva se konala v sále kina, měla jsem tedy přehled o projednávaných tématech a zajímalo mě dění ve městě. Kandidovala jsem za ČSSD v době, kdy tato místní organizace byla u nás založena. Mojí snahou bylo vysvětlovat nutnost podpory kulturního života ve městě, a to v obecné rovině. Protože pokud žije kulturní a společenský život, lidé se scházejí a komunikují, pak je v obci dobré, pozitivní klima.“
* Kdy a jak jste se rozhodla, že to pro vás bude práce na plný úvazek?
„V roce 2001 skončil ve své pozici místostarosty pan Matuška. Odešla jsem z pozice ředitelky kulturního střediska a půldruhý rok před volbami jsem do této funkce nastoupila. V roce 2005 ukončil mandát starosta Jaroslav Oulehla a já byla zvolena do funkce starostky, kterou jsem vykonávala do roku 2018. Slibovala jsem svým dětem a rodině, že na ně budu mít více času. Ono v kultuře to máte také náročné, přes den připravujete, organizujete a večer jsou akce. Ale opak byl pravdou. Funkce starostky mi spolkla ještě daleko více času z osobního života. Ale nelituji toho. Tato práce je zajímavá, různorodá a hodně se naučíte.“
* Byly okamžiky, kdy jste s tím chtěla sama seknout?
„To víte, že ano. Jednání spojená s výstavbou sportovní haly byla velmi náročná a často nekonstruktivní. Snahou bylo zastavení její výstavby. Ale bylo toho daleko víc. Když však chcete něco dokázat, všechny tyto nepříjemné chvíle přeskočíte.“
* Co vás drželo?
„Chuť něco dokázat, odhodlání posunout naše město o kus dál a určitě i podpora manžela.“
* Jste řadu let vdaná. Kdo mívá poslední slovo u vás doma?
„Mám opravdu skvělého manžela, který vždy respektoval moji práci a hodně mi pomáhal. Ať už v období mého působení na městském kulturním středisku, nebo na radnici. Jsem hodně ambiciózní, plná nápadů, bylo to u nás tak, že já vymýšlela a manžel realizoval, tedy doma. Ale pokud se mu něco nelíbí, umí to říct se vší důrazností a zjednat si v rodině respekt.“ (úsměv)
* Jak vnímal společně s dětmi vaše veřejné zaměstnání?
„Už na kultuře, kde jsem se svému povolání věnovala na plné obrátky, to byl celkem problém. Tak jsem jim slibovala, že jak budu na radnici, budu na ně mít víc času. Opak byl pravdou. Manžel si ale zvykl. Holky dokonce dnes přiznaly, že tu samostatnost nyní zúročují.“ (pousměje se)
* A radili vám nějak?
„Manžel je hodně praktický člověk. Zvláště v technických záležitostech mi hodně radil a pomáhal. Ale jak už jsem zmínila, také v těžkých chvílích, a nebylo jich málo, měl po ruce slova útěchy a povzbuzení. No a holky mají už každá svoji profesi. Starší Iveta je právnička a ne jednou jsem se k ní obrátila o radu. Mladší Kateřina se věnuje energetice a poskytla mi hodně rad, které jsme na radnici uplatnili.“
* Od skončení ve funkci starostky jste si taktéž slibovala, že budete mít více volného času. Daří se to?
„Je to krátká doba. Doma je fajn, ale času je stále málo. Však to vidíte sám, jak těžké je dostat ze mě odpovědi na vaše všetečné otázky. Co dělám? Vařím, věnuji se vnučkám, chodím na delší procházky, pomáhám v kultuře, pracuji v radě města, hodně čtu knížky a možná si zahraji znovu i divadlo. Uvidíme...“
* Když se ohlédnete za uplynulými roky, které jste strávila v čele radnice. Z čeho máte největší radost?
„Když město koupilo pozemky po cukrovaru, stalo se mým největším cílem nastartovat revitalizaci této plochy a využít je k rozvoji města. A to se právě děje. Společnost STROM otevře v květnu svoji prodejnu a servis zemědělských strojů. Věřím, že na jaře začnou růst nové rodinné domy podél Masarykovy ulice. A naproti, tedy na takzvané malé ploše, už jsou všechny pozemky prodány a bydlí se tam. Ožívá tak východní část Němčic a věřím, že se bude dále rozvíjet a pomůže i prosperitě postaveného marketu. Těší mě úspěch naší dechovky, tradice kvalitních kulturních akcí, úspěchy krasojízdy. Mám radost, že sportovní hala je plně využívaná a koná se tam spousta skvělých akcí. A hlavně dává možnost občanům dělat něco pro zdraví. Velký kus práce byl odveden na rekonstrukci základní i mateřské školy, ´zušky´ i kina. Konečně jsme se dohodli na rekonstrukci hřbitova a velká část je hotova.“
* Co se podle vás naopak nepovedlo?
„Rekonstrukce radnice. Příliš dlouho trvá najít shodu v zastupitelstvu nad výběrem varianty konečné podoby. Trpí také péče o zeleň, ať je to mlýnský náhon, zachování rybníka a jeho revitalizace či park na Hliníku. Opět zde narážíme na stejný problém najít shodu v návrzích řešení a realizovat potřebná opatření. A co mě asi nejvíce trápí, jsou nevyřešená rozhodnutí o osudu dvou dnes již zdevastovaných budov v majetku města. Jedná se o takzvaný bílý dům a bývalé jesle. Je třeba asanovat tyto budovy a rozhodnout o smysluplném využití pozemků, které jsou v majetku města. Témat, jak je využít, bylo na stole již mnoho. Středisko volného času ORION čeká na větší, komfortnější prostory pro své aktivity. Také oblast sociálních služeb potřebuje své centrum. Chce to jen potřebné rozhodnutí zastupitelstva...“
* Co jste chtěla ze všech sil v Němčicích osobně prosadit a nepodařilo se vám to?
„Nedaří se pozitivní podpora podnikání. Řešení neutěšeného stavu budov v majetku města je velmi zdlouhavé. Mrzí mě, že se nepodařilo vybudovat přírodní koupací biotop, který už mohl sloužit občanům deset let. Vnitřní část základní školy čeká na rekonstrukce. A na pozemcích po cukrovaru by se měla vybudovat infrastruktura.“
* Jak jste se s těmito neúspěchy smiřovala?
„Nesmířila jsem se a pevně věřím, že se to v tomto volebním období podaří.“
* Do čeho byste se v následujících deseti letech ještě ráda pustila?
„Nyní už chci především s manželem jezdit na kole a užívat si krás přírody. Na našem domečku je ještě spousta práce, tak to si dáváme za úkol oba dva. Ale co se týče Němčic, byla bych ráda, kdyby to, co se nepodařilo dosud realizovat, se stalo skutečností. Radnice aby byla zrekonstruována a byla chloubou náměstí, opravila se základní škola tak, aby splňovala všechny požadavky vybavenosti moderní školy. Je toho hodně. Velet bude nové vedení, já přiložím ruku k dílu.“ (úsměv)
* Co byste Němčicím a zdejším lidem vy osobně ráda popřála?
„Ať jsou především zdraví, mají se navzájem rádi, jsou spokojení ve svém městě, kde žijí a které jim nabízí klidný i bezpečný život. Byla bych ráda, kdyby využívali všech nabízených možností pro setkávání a radovali se ze života.“


IVANA DVOŘÁKOVÁ
* narodila se 26. 4. 1956 v Přerově
* celý život prožila v Němčicích nad Hanou
* v letech 2005 až 2018 byla starostkou Němčic nad Hanou
* předtím pracovala jako šéfka městského kulturního střediska
* je vdaná, má dvě dcery, čtyři vnučky
zajímavost: loni v září byla ve Španělském sále Pražského hradu oceněna v soutěži Nejlepší starosta 2014-2018, což bylo vůbec první podobné ocenění pro některého ze starostů obcí na Prostějovsku