AKTUALIZOVÁNO: Hemerková: „UDÁVÁNÍ A HÁDKY? UŽ JSEM TAK NECHTĚLA DÁL ŽÍT...“

Osm let působila na prostějovském magistrátu formou plného úvazku, když hned dvě volební období zastávala funkci náměstkyně nejprve za primátora Pišťáka, následně primátorky Raškové. Na starost měla z vlastních zkušeností známou oblast školství a k tomu ještě kulturu a životní prostředí. V minulém volebním období řešila i sportovní otázky. Ivana Hemerková (na snímku) už ale po komunálních volbách v říjnu 2018 svůj post neobhájila, i když její hnutí PéVečko u voličů celkem uspělo. Díky hlasům Prostějovanů zůstala řadovou členkou zastupitelstva, přičemž ve veřejné funkci je činná již od roku 2002. Profesionálně se ale v listopadu loňského roku vrátila na své původní pracovní místo, tedy post ředitelky Střední zdravotnické školy.

* Jak jste vůbec strávila nedávné Vánoce?
„Úplně tradičně, v kruhu svých nejbližších s rybí polévkou, smaženým kaprem a bramborovým salátem. (úsměv) A během svátků jsem navštívila několik příbuzných a známých. Právě na těchto návštěvách nastal tentokrát v mém případě problém. To víte, že se každý chce pochlubit napečeným cukrovím a dalšími sladkostmi. A já jsem v minulosti nikdy neodolala, pak to se mnou podle toho po Vánocích vypadalo. Nyní jsem si předsevzala, že budu mít pevnou vůli. Skutečně jsem cukroví ochutnala jen naprosté minimum.“
* A copak vy potřebujete držet dietu?
„To zrovna ne, ale začíná plesová sezóna a šaty také něco stojí! (smích) A není možné si vždycky v lednu pořizovat nové nebo povolovat ty starší. Takhle jsem to dělala v uplynulých letech, kdy jsem po Vánocích vždycky tak nějak nakynula. Letos už to nehrozí, protože jsem se nepřejídala a sladkému jsem holdovala jen minimálně.“
* Vraťme se trošku zpět v čase do října loňského roku. Post náměstkyně primátorky jste ve volbách neobhájila. Nemrzelo vás to?
„Ne, naopak jsem byla ráda...“
* To myslíte vážně?
„Smrtelně vážně! Přivítala jsem, že se po osmi letech můžu vrátit na Střední zdravotnickou školu do funkce ředitelky.“
* Proč jste ráda, že už nepracujete na radnici?
„Podívejte, v životě každého člověka jsou určité etapy. A ta moje etapa coby političky na profesionální bázi je už zcela uzavřena. Osm let je strašně dlouhá doba, kdy jsem se pohybovala v nejvyšších patrech komunálního dění a dneska už je naprosto jiná doba. Bohužel musím konstatovat, že hodně zlá. Kritika existovala a existovat bude vždycky, ale co se v posledních letech dělo na radnici, to bylo už hodně přes čáru... V zastupitelstvu působilo hodně lidí se zlou krví, kteří neupozorňovali, ale rovnou udávali! Tohle nikdy předtím nebylo, alespoň to nepamatuji. A aby se jakákoliv mnou vyslovená věta nebo jen slovo překrucovaly a používaly proti mně, k mému očerňování, to už bylo pro mě skutečně příliš. Tyto nové zvyklosti jsou už v české politice normální a zaběhnuté, a v Prostějově obzvlášť. Ještě se tedy divíte, že už jsem ráda vypadla z této atmosféry?!“
* Takže jste už byla otrávena tím věčným napadáním, jak ze strany jednoho mladého aktivisty, tak i od některých opozičních zastupitelů?
„Otrávená... Takhle bych to asi neformulovala. Ale řekněme, že už jsem takto nechtěla dál žít a neměla jsem chuť, aby něco podobného bylo další součástí mého života. Každý člověk se někdy musí zamyslet nad tím, co chce v životě dál dělat. A já jsem věděla a rozhodla se, že na radnici v takové podobě už dál pracovat nechci.“
* Když jste řekla, že vaše politická etapa života je uzavřena, tak to není zcela pravda. Zůstala jste přece zastupitelkou města...?
„To je samozřejmě pravda. Ale už se nehodlám v obřadní síni radnice při jednáních zastupitelstva nějak vyjadřovat a nakrucovat se před kamerami, jak to dělají někteří opoziční zastupitelé. Pokud budu mít konkrétní návrh nebo připomínku, vždycky si osobně zajdu na jednotlivé odbory magistrátu nebo za současnými radními.“
* Ve funkci náměstkyně vás nahradila Milada Sokolová. Jaké máte mezi sebou vztahy?
„Předně je nutné říci, že nejen ona. Oblasti, o které jsem se z pozice náměstkyně starala já, byly nyní rozděleny na dvě části. Kulturu a životní prostředí teď zastřešuje právě paní Sokolová a školství se sportem si převzal Honza Krchňavý. Musím říct, že s oběma jsem měla a mám velice dobré vztahy a pokud budou chtít, ráda jim nějakou radou nebo konzultací vždycky pomůžu.“
* Po komunálních volbách jste se vrátila do známého prostředí. Jaké to bylo po dlouhých osmi letech znovu usednout za ředitelský stůl na Střední zdravotnické škole?
„Osm let je skutečně dlouhá doba. I když jak se to vezme... Už jsem řekla, uzavřela jsem jednu životní kapitolu a strašně jsem se těšila na novou. A musím říct, že zpátky na ‚zdravku' jsem se těšila enormně. Je to známé prostředí, na které jsem byla hodně zvyklá. Netvrdím, že za těch osm let se tady nic nezměnilo, ale co se týká kolegů pedagogů, tak za tu dobu jsou pouze tři noví. Jediné, čeho neskutečně přibylo, je administrativy. To je opravdu na pováženou, co se dnes všechno musí vypisovat a jakou vést evidenci! Ještě jako náměstkyně primátorky pro školství jsem samozřejmě věděla, co všechno legislativa vymyslela nového pro české školy, ale praxe tedy předčila veškeré mé očekávání. V tomto ohledu je doba před osmi lety v porovnání s dneškem nebe a dudy.“
* Co se ještě za tu dobu změnilo?
„Vnitřně mě nejvíce štve to, že dříve jsem všechny studentky a studenty ‚zdravky' poznala úplně všude i mimo školu, to znamená na ulici, v obchodech či kdekoliv jinde. Pozdravili jsme se, poklábosili o něčem úplně jiném než o výuce a bylo to fajn. Teď jsem tu zpátky dva měsíce a dosud bych podle tváře nepoznala nikoho na ulici ani náhodou. Nejsem zatím schopna si za těch několik týdnů jen tak lehce někoho zapamatovat. Ale ‚makám' na tom a vím, že se má paměť zlepší.“ (úsměv)
* Co studenti, ti vás poznávají, a vědí, že jste působila dlouhá léta na radnici?
„Jo, to vědí. Jsem mile překvapena tím, že mě všichni studenti zdraví už když přijdu do školy, jsou velice zdvořilí. A mám teď skutečně velice dobré a pozorné studenty, což v minulosti nebylo vždycky zvykem.“
* Jak vás přijali kolegové, to znamená pedagogický sbor Střední zdravotnické školy?
„To se zeptejte raději jich.. (směje se) Ale z mého pohledu výborně. Je pochopitelné, že někteří s mým návratem nemuseli souhlasit. Vím, že si mysleli, jak na radnici ještě zůstanu...“
* Vy kromě ředitelování ještě i vyučujete, že?
„Ano, ve třech třídách psychologii a ekonomiku.“
* Jaké máte další životní plány?
„Teď to už chci tady na Střední zdravotnické škole doklepat až do důchodu. Mě to neskutečně baví, teď například provádíme velkou inventarizaci ve škole, což je mé hobby. A chci i nadále vyučovat a být ve styku s mými studenty. A ještě něco...
* Povídejte.
„Za těch osm let na radnici jsem ztratila úplně kontakt se životem, odbývala jsem rodinu a přátele, což mě hrozně mrzí a chci to právě nyní napravit. Maximum času teď věnuji svému vnoučkovi, oběma synům a snažím se obnovit vztahy se všemi přáteli, které jsem kvůli politice zanedbávala. To teď bude můj život a já si ho chci plně užívat.“
* … a za další čtyři roky?
„Nepředpokládám, že se ještě budu jakkoliv angažovat na politické scéně. Ani jako řadová zastupitelka.“