- 16. únor 2019
- 727x
Nastává další sezóna oblíbených pivínských akcí. Jedny z nejznámějších jsou Šibřinky, ať už pro děti či dospělé, klasická Dožatá či velepopulární pálení čarodějnic. K nim neodmyslitelně patří osoba, kterou jsme pro vás tentokrát vyzpovídali. Je jí historik, kurátor sbírek prostějovského muzea, příležitostný herec a hlavně prezident divadelní společnosti Větřák v Pivíně Václav Horák (na snímku). I když s rodinou bydlí v Klenovicích na Hané, považuje se za srdcařského „Pivíňáka“. Větřák, v jehož čele nahradil známého showmana Jiřího Vrbu, je pro něj nejenom velkým koníčkem, ale také silným závazkem vůči bohaté historii. Jelikož nás zajímalo, co vše ochotníci chystají a jak se vůbec ocitl ve funkci, rozhodli jsme se jej vůbec poprvé v této pozici vyzpovídat.
* Jak dlouho se už věnujete divadlu?
„Když mi bylo nějakých patnáct nebo šestnáct let, tak jsem začal chodit do Větřáku. Postupem času si Jirka Vrba všiml, že můžu hrát větší role, tak jsem se začal posouvat.“
* Kdy jste převzal žezlo pivínského Větřáku?
„Bylo to v roce 2016. Jirka Vrbů už má jistý věk, i když je stále jako mladý, to se mu musí nechat. (úsměv) Už to ale dál dělat nechtěl, tak mě doporučil, volbou jsem prošel a od té doby tedy zastávám post prezidenta.“
* Máte v plánu na letošní rok nějaké novinky?
„Nic nového neplánujeme, protože chceme pokračovat v představení České nebe. Máme tedy dvě představení, která chceme sehrát tuto sezónu, takže se držíme tohoto scénáře. K tomu každoročně probíhají klasické akce jako například drakiáda, posezení z cimbálovky, dožatá či ostatky.“
* Kde k divadelním hrám čerpáte inspiraci?
„My jsme dokonce začali nacvičovat hru od Karla Jaromíra Erbena s názvem Sládci, ale tam trošku byla nekázeň jednak ze strany představitelů, hlavně ale od představitelek... Nechodily pravidelně na zkoušky, proto jsme zůstali u Cimrmana a jeho Českého nebe. Možná se k tomu ještě vrátíme, ale zatím nevíme. České nebe nám i pěkně pasuje ke stému výročí vzniku Československa. Tato komedie je pro nás žánrově přitažlivější, protože máme humor rádi a chceme ho předávat dál.“
* Inspirujete se svým předchůdcem Jiřím Vrbou a vycházíte z jeho zkušeností?
„Tak samozřejmě, Jirka Vrbů mi kdykoliv poradí. Udal Větřáku určitý směr, jenž se mně samému líbí. V jeho nastavení chci pokračovat. Ne každý má k tomu takový vztah a někdy je problém se prosadit nebo něco vysvětlit. Směr jím daný, je takový jeho odkaz, který chci určitě zachovat.“
* Můžete odtajnit nějaký zajímavý zážitek ze svých dosavadních vystoupení či zkoušek?
„Těch zážitků už bylo mnoho... (směje se) Spíš to vezmu v obecnější rovině. Už jen hrát s Jirkou Vrbou je pro mě jeden velký zážitek. Jelikož je sám tvůrcem většiny scének, které jsme hráli, musím prozradit, že to má v sobě, vychází to z něj tak, jak to dá na papír. On to cítí pokaždé s malinkou odchylkou. Při jedné ze scének, kterou jsme nenacvičovali moc dlouho, proběhla jistá improvizace a bylo to pro mě těžké, abych se sám nezačal smát. Už jsme si ale zvykli, že to tam prostě musí být, protože máme sice připravenou scénku, ale sem tam nám do toho reagují lidé a my je chceme vtáhnout do děje. Ale vždy to zvládneme a to jsou potom ty nejsilnější zážitky.“
* Kdybyste se měl ohlédnout do historie, co vás napadne?
„To, co se dělalo v Pivíně, to je vyloženě rarita široko daleko, protože Pivín kulturou žil odjakživa. Ostatky vznikly v roce 1968, kdy vlastně Pivíňáci ukradli ve Vřesovicích ostatkové právo. Protože jsem dělal publikaci historii Pivína, tak vím, že se tam slavily už na přelomu devatenáctého a dvacátého století. To byl tak významný svátek v dědině, že i školáci měli volno. Ostatkový večer, který je nyní vždy v sobotu, kdy chodí průvod, a poté v úterý, tak dříve bylo výhradně od neděle do úterý opravdu každý den něco, ať už nějaké aktivity pro děti, nebo pro mládež, či večerní zábava pro dospělé. A protože za socialismu se kultura musela dělat pod nějakou hlavičkou, tak to všechno zaštítil Socialistický svaz mládeže.“
* Přežili jste i ve svobodné éře...
„Po revoluci, kdy došlo ke zrušení svazových struktur, bylo potřeba pokračovat v organizovanosti, proto vlastně vznikla divadelní společnost Větřák, kterou založil Jirka Vrbů. A protože on byl dlouholetý písař a měl zkušenosti s prostějovským divadlem, dokázal režírovat scénky a psát je, tak byla jasná volba, kdo bude prezidentem. Jak jsem již říkal, byl to on, kdo vtiskl Větřáku ráz činnosti. Začalo to zmíněnými ostatky, které prostě musely být dál. Ale dělaly se i další různé akce jako třeba slet čarodějnic, sečení trávy, na konci školního roku vždy probíhal hod školní brašnou, v létě pak dožatá, která se dříve jmenovala domlácená. Sám Jirka má funkční mlátičku z roku 1938, tak ji vždy vytáhneme a zprovozníme. Poprvé v roce 2009 dostal nápad, že to nebude mlácená, přišel s názvem dožatá. Že skutečně půjdeme na to pole, předvedeme, jak se seklo, svazovalo a mlátilo. Celý průběh žní se mapoval hlavně v této akci. A jelikož Jirka Vrbů je taky velký folklorista, tak se vždy snažil tohle vše zachovat. Myslím si, že i když ne všichni straní folkloru, tak je potřeba tradice udržovat, těchto souborů už je málo. Důležité prostě je, aby zábava měla nějaký smysl nebo podtext. Tradičně bývá i na začátku prosince takové posezení s muzikou Pozdní sběr. Scházejí se tam současní i bývalí členové Větřáku. Jsme ale divadelní soubor, tak pochopitelně neprovozujeme jen tento typ akcí, nýbrž samotné divadlo. Jelikož jsme já i Jirka příznivci Cimrmana, tak nacvičujeme průběžně jeho hry, například aktuálně to je populární České nebe.“
* Kde všude už jste uvedli zmíněnou Cimrmanovu divadelní hru?
„Poprvé se tak stalo pochopitelně v Pivíně. Dále jsme byli v Prostějově, Němčicích, Ivanovicích, Čechách pod Kosířem a naposledy v Tištíně. Dokonce měli zájem i v Rožnově pod Radhoštěm, tak uvidíme, zda to klapne a budeme prezentovat naše divadlo. My jsme vázáni podmínkami agentury, která se zabývá právy divadla, to znamená, že můžeme za sezónu odehrát pouze čtyři představení za rok.“
* Jak u vás probíhají zkoušky?
„Tak ty jsou super. (směje se) Vznikají tam různé komické situace a velmi rádi se scházíme.“
VÁCLAV HORÁK
* narodil se 24. 5. 1973 v Brně
* prezident Divadelní společnosti Větřák, jehož členem je dobrých třicet let
* po maturitě nejprve pracoval v Profilmu, což je okresní správa kin na pozici referenta, později jako asistent dělal různé grafické práce na počítači
* dálkově studoval teologickou fakultu křesťanské výchovy a Slezskou univerzitu v Opavě
* v roce 2003 začal pracovat v prostějovském muzeu, kde je doposud
zajímavost: sice pochází z Klenovic na Hané, ale cítí se jako Pivíňák, jelikož tam strávil většinu života
Další chyba na Vápenici.