Prostějovskému odchovanci Lukáši Krajíčkovi záleží na dobrých podmínkách pro mládež: „Myslím si, že SK 1913 je na dobré cestě“

Dění kolem hokejové mládeže v Prostějově sice do detailu nesledoval. To však neznamená, že by se k Lukáši Krajíčkovi nic nedoneslo. Ze spojení dětí a byznysu byl zklamaný, tyto časy už jsou ale naštěstí pryč. Jak sám obránce říká, současný hokejový oddíl zaštiťující mládež jde po správné cestě. „Domnívám se, že co lidé v SK Prostějov 1913 dělají, dělají skvěle a správně. Můj syn byl několikrát na klubových trénincích, takže jsem měl možnost to i osobně vidět,“ uvedl v exkluzivním rozhovoru pro tuto speciální přílohu zadák působící ve službách extraligového Třince, který je nepsaným patronem mládežnického oddílu.

* Začal jste SK Prostějov 1913 sledovat už v době jeho vzniku?
„Vím, že se udály nějaké změny, ale do detailu jsem do toho neviděl. Samozřejmě mě nějakým způsobem informoval bratr Honza, který v Prostějově ještě trénoval pod Jestřáby. Znám dlouhodobě i lidi z výkonného výboru eskáčka – Marka Černoška, Milana Sedla, Pavla Kumstáta. Něco se ke mně vždycky dostalo, byť to nebylo nic úplně podrobného a detailního. Jako prostějovského rodáka a odchovance mě ovšem pochopitelně zajímalo, co se dělo. Myslím si, že SK Prostějov 1913 je na dobré cestě.“
* Přečetl jste si o kauze kolem prostějovské mládeže i něco v novinách?
„Noviny jsem četl. Jak jsem ale řekl, že bych probíral do detailu, co se stalo a nestalo, to ne. Spíše jsem chtěl, aby mladí hokejisté byli vedení správným směrem. Nastavené je to nyní dobře.“
* Zklamalo vás jako rodilého Prostějovana, kam se hokejová mládež v jednu chvíli dostala?
„Zklamaný jsem byl. Myslím si, že to nebylo jen o Jestřábech, ale šlo o dlouhodobou věc. Byl to případ deseti až patnácti let. Prostějov jsem vždycky bral jako hokejové město a toto přízvisko platí stále. Lidi tu hokejem žijí a chodí na zápasy. Zároveň mají i zájem, aby nechyběla kvalitní péče a růst mladých hráčů. Jsou to především děti, které si zaslouží vhodné podmínky pro sportování, včetně například trenérů. Když se do toho ale vkrade nějaký byznys či podvody, není to rozhodně dobré. Tak to vidím já.“
* Oslovil vás už přímo někdo z eskáčka?
„Přímo ohledně spolupráce mě zatím nikdo z klubu neoslovil. Každopádně ho ale určitě budu podporovat. Domnívám se, že co lidé v tomto klubu dělají, dělají skvěle a správně. Můj pětiletý syn byl několikrát na klubových trénincích, takže jsem viděl, co se tam dělá a jak to trenéři a jejich pomocníci dělají. Líbilo se mi to. Osobně se nicméně primárně soustředím na profesionální hokej v Třinci.“
* Uvažoval jste o tom, že byste se po konci hráčské kariéry stal trenérem?
(úsměv) „Párkrát už jsem takovou otázku dostal. Zatím nepřemýšlím nad tím, že bych s hraním skončil. Tím pádem ani nepřemýšlím nad tím, co budu dělat poté. Trenér bude, myslím si, jedna z variant. Kolem hokeje se pohybuji celý život, stejný sport baví i syna. Rád bych pomohl mu a do budoucna možná i dalším dětem. Zatím mám ale smlouvu a hraji v Třinci. Až jednou přijde konec aktivní hráčské kariéry, budu řešit, co dál.“
* Syna jste k hokeji přivedl vy?
„Řekl bych, že asi ano. On se ale chodí dívat na zápasy, takže to nějak přišlo i přirozeně. Vidí tátu na ledě při trénincích a zápasech, beru ho do šatny. Hokej se mu zalíbil. Netlačil bych ho do ničeho, co by se mu nelíbilo. Na hokej má talent, tak jsem si řekl: Proč ne.“ (úsměv)