NEJBLIŽŠÍ NEJVYŠŠÍ META? VYBOJOVÁNÍ EXTRALIGY DOROSTU DO TŘÍ LET A JEJÍ UDRŽENÍ

Dobrých šestadvacet let se Milan Sedlo věnuje trénování. Když před více než dvěma roky vznikl SK Prostějov 1913, stal se jeho předsedou. V letošní sezóně má jako kouč navíc na starost děti z ročníku 2010, u kterých by rád dosáhl toho, aby se hokejem bavily. V rozhovoru Sedlo zmínil i důležitou potřebu výstavby druhé ledové plochy, která by velmi pomohla nejen mládežnických hokejistům. Teprve s druhým takovým sportovištěm má podle něj cenu uvažovat o zřízení týmu mužů. „Fungoval by jako celek v krajské soutěži pro naše juniory, kteří by se nedostali do ‚A'-týmu Jestřábů. Budovat konkurenční mužstvo na profesionální úrovni postrádá smysl,“ osvětlil bývalý prostějovský hráč.

* Jaké byly vaše začátky, co se SK Prostějov 1913 týče? Jak jste se v klubu začal angažovat?
„Pro toho, kdo se hokejem zabývá, je to již známá historie, jak a proč jsme vznikli. Já jsem společně s dalšími byl u všeho od začátku a řekli jsme si, že to zvládneme a nemá nyní nějaký zvláštní smysl říkat kdo, co udělal. Zdá se, že jsme počáteční problémy zvládli a nyní to již bude běžná práce pro zajištění chodu mládežnického hokejového klubu.“
* Co vedlo k tomu, že jste se stal předsedou klubu?
„Na to byste se musel zeptat ostatních členů výkonného výboru, asi proto, že jsem nejstarší.“ (úsměv)
* V čem spočívala vaše práce coby předsedy do chvíle, než se eskáčko stalo jediným hokejovým mládežnickým klubem v Prostějově?
„Na to se dá zase odpovědět pouze tím, že nemá smysl říkat, co kdo udělal... Společně jsme dělali všichni ve výkonném výboru vše pro náš společný cíl a tím bylo přesvědčit o naší správné cestě všechny fanoušky hokeje v Prostějově, zastupitele města Prostějova, rodiče dětí, kteří nám věřili, a také všechny odpovědné lidi v ČSLH (organizace se nyní nově jmenuje Český hokej, Český svaz ledního hokeje je předchůdcem - pozn. red.). Máme velikou výhodu v tom, že je nás ve výboru pět a máme k sobě naprostou důvěru. Všechna zodpovědnost není jen na jednom. Než jsme se dali dohromady, znal jsem jen Marka Čermoška a Pavla Kumstáta, s Martinou Markovou a Radkem Mudrlou jsme už víc jak dva roky tým, který se na sebe může spolehnout.“
* Teď se vaše práce nějak liší, nebo je stejná jako v době, kdy ještě existoval mládežnický LHK?
„Velmi se liší, ze začátku jsme se starali vlastně jen o děti v kategoriích, které se rozhodly oddělit od LHK, nyní se staráme o všechny děti ve všech kategoriích, které v rámci ČSLH existují. LHK měl v roce 2016 asi sto čtyřicet dětí ve všech kategoriích, my jich máme nyní přes dvě stě osmdesát, což samo o sobě je obrovský rozdíl.“
* Jste hlavním koučem ročníku 2010. Tuto kategorii jste si vybral, nebo vám ji přidělili?
„Vybral jsem si ji sám, protože jsem měl a nadále i mám pocit, že je to trochu problémový ročník, a tak se snažím o pozvednutí úrovně. Zatím je brzy něco hodnotit, ale jsou věci, které se mění k lepšímu, ale je toho také ještě hodně před námi.“
* Na co se s dětmi z zaměřujete?
„V této kategorii je absolutním základem rozvoj motoriky, tedy bruslení, ruku v ruce s tím musí jít i zlepšování všech hokejových dovedností dětí. Také je třeba, aby byl hokej pro děti zábavou; je to tedy takový široký okruh věcí od disciplíny přes hravost až ke snaze o dosažení jakési hokejovosti.“
* Jaké si s nimi kladete cíle?
„Cíle jsou stejné jako před šestadvaceti lety, kdy jsem poprvé začal trénovat. Vést děti k tomu, aby se hokejem dokázaly bavit na té nejvyšší možné úrovni, protože ne každý může být Jágr a bude z něj profesionální sportovec, ale o to v tomto věku vůbec nejde, důležité pro děti bude v životě hlavně jejich vzdělání, a pokud je hokej bude bavit, bude to jen dobře. Navíc dnes je taková doba, že musíme být rádi za každé dítě, které místo vysedávání u počítače si jde zasportovat. Odvrácená strana toho je, že také sportují dětí, nebo se o to alespoň snaží, které pro sport nemají úplně nejvhodnější předpoklady.“
* Co byste jim jako bývalý prostějovský hokejista rád předal?
„Asi největším úspěchem by bylo, kdyby děti získaly stejnou radost ze sportu, jakou jsem měl vždy já. To se ale nedá do nikoho ‚nalít', to chce čas a příhodné podmínky. Já jsem měl to štěstí, že kromě fotbalu a hokeje jsem hrával basket, volejbal, tenis, jezdil jsem na kole, chodil jsem do výtvarky, dokonce jsme na škole hráli i divadlo, dělal jsem trochu muziku a vše mě bavilo, jenže to byla trochu jiná doba. Myslím si, že my všichni rodiče a prarodiče máme největší radost z toho, když děti něco baví, navíc se jim v tom, co dělají, i daří. Takže kdyby se mi podařilo alespoň někomu něco takového předat, tak bych nemohl být nespokojený. Já si ještě i dnes jdu dvakrát za týden zahrát hokej s kamarády, a pořád mě to baví.“ (úsměv)
* Jaké si do budoucna kladete cíle s celým SK Prostějov 1913?
„Každopádně se chceme dostat tam, kam podle mě a mých kolegů ve výkonném výboru prostějovský hokej patří.“
* A to je?
„Mít všechny kategorie na stejné úrovni, jako srovnatelně velká města. Chceme mít co nejvíce dětí a o ty se řádně starat. Velmi nám všem v prostějovském regionu pomůže postavení druhé ledové plochy, protože už nyní je poměrně dost dětí u nás v klubu z blízkých vesnic. V našem regionu žije kolem osmdesát tisíc lidí, což není málo, a ne pro všechny je časově dostupné zúčastňovat se všech tréninků. Druhá ledová plocha jistě pomůže i školám, které kdysi chodívaly pravidelně bruslit, a nyní mají méně prostoru. Více ledu se dostane nejen pro nás, ale i pro oddíl krasobruslení, který má také velmi početnou základnu, jistě by se ještě i navýšila. Existuje také velký zájem o pronájem ledové plochy ze strany veřejnosti – ať už jde o vlastní bruslení, anebo o hobby mužstev, která se střídají a mohla by ještě ve větším počtu ledovou plochu využívat. Skoro všechna politická uskupení před volbami měla ve svém volebním programu výstavbu druhé ledové plochy do dvou let a také vybudování nového zázemí pro zimní stadion, což by mělo být dle příslibu vybudováno v příštím roce. Já jsem velkým optimistou a pevně v to věřím. Pro nás by asi v nejbližší době bylo nejvyšší metou do tří let vybojování extraligy dorostu a poté její udržení. O extralize juniorů je předčasné hovořit, to už je nad limit, který dnes vidíme jako reálný...“
* Máte v úmyslu postavit i vlastní tým mužů, případně se sloučit se subjektem LHK Jestřábi „A“-team s.r.o.?
„Určitě nemáme v úmyslu budovat druhý tým mužů, který by byl konkurenční, to by byl naprostý nesmysl. Pokud bychom uvažovali o týmu mužů, bylo by to až v době, kdy by byla postavená druhá ledová plocha. Smysl tohoto výběru by byl v tom, že by v něm hráli naši junioři, kteří by se nedostali do ‚A'-týmu, a toto mužstvo by hrálo krajskou soutěž. O slučování s LHK Jestřábi ‚A'-team s.r.o. není nyní potřeba jednat nějak intenzivně, naše vztahy jsou, řekl bych, dobré, my si nijak nepřekážíme, naopak. Pokud je to možné a potřebné, tak spolu spolupracujeme. Na všem důležitém jsme se vždy dohodli a určitě to tak bude i v budoucnu. Vlastně v každém městě je oddělená mládež od ‚A'-týmu, jen se většinou jmenují stejně, to je jediný rozdíl. Ale ani toto není všude. V rámci ČSLH chceme vystupovat společně a to je to nejdůležitější. V celé republice začínají vnímat, že v Prostějově je zase jen jeden prostějovský hokejový klub. ‚A'-týmu se podařila úžasná loňská sezóna, kdy se hrál hokej v Prostějově na historicky nejvyšší úrovni. Doufejme, že se jim i ta letošní povede na stejné herní i výsledkové úrovni.“
* Prostějovský hokej jako celek letos slaví 105 let. Co byste mu k tomuto výročí popřál?
„Přál bych si, aby za minulostí byla udělána tlustá čára a abychom všichni, kteří máme rádi hokej, pracovali pro jeho pozvednutí po všech stránkách. Nikdy to není o jednom problému nebo o jednom důvodu, proč něco nejde. Je to vždy komplexní. Někdo může mít super moderní halu a hřiště těch nejvyšších parametrů, ale bez dostatečně velké základny je to k ničemu, stejně tak obráceně velká základna s kvalitními trenéry, ale bez dostatečně početných tréninkových jednotek nepřinese také žádné výsledky. Nyní se ukazuje, že nastala situace, kdy všichni, kteří mohou podporovat nějakým způsobem sportování mládeže, to činí. Ukazuje se, že jak Olomoucký kraj, tak i město Prostějov jsou velmi nakloněni podpoře všech sportů a je potřeba v tomto trendu pokračovat. To, co je v tomto trendu nejdůležitější, je, aby se s finančními prostředky nakládalo zodpovědně a smysluplně. Myslím si, že za to, co se i v našem klubu, který před dvěma lety vznikl, podařilo, je potřeba poděkovat prostějovským zastupitelům. Ne snad jen za to, že nám schválili tak potřebné dotace, ale hlavně za snahu rozplést ne úplně jednoduché klubko z minulosti a za důvěru, kterou k nám měli. Nebýt jejich podpory a i jejich osobního zájmu o skutečné pozadí fungování předchozího mládežnického klubu, asi by se nám nikdy nepodařilo dojít až k dnešnímu stavu věcí.
Možná, že jsem k tomu také malým dílem přispěl a chtěl bych dál pracovat pro prostějovský hokej. Zažil jsem kdysi propagační skleničky s nápisem sedmdesáté výročí hokeje v Prostějově a tak bych se rád dožil třeba těch se stodvacítkou.“ (usměje se)