David Píchal: „POKUD SE NAUČÍME JEDNAT S BLBCI, KONFLIKTŮ BUDE MINIMUM“

Tento člověk je démon! Z Davida Píchala (na snímku) vyzařují mimořádná fyzická i psychická vitalita. Muž, který v mnoha ohledech připomíná chodící atomovou elektrárnu, produkuje místo elektřiny ztřeštěné nápady. Do širšího povědomí se před více jak dvěma lety dostal díky svému výletu na kole značky Ukrajiny z Prahy do Prostějova. Od té doby má spoluzakladatel facebookové skupiny Prostějov Bez Cenzury, kde však nedávjo jako správce skončil, za sebou celou řadu podivuhodných cest. Z nich pořizuje zápisky vynikající autenticitou a prošpikované bystrými a vtipnými postřehy. Nelze se divit, že je na Facebooku hltají stovky lidí. Rozhovor s ním jsme vzhledem k jeho zajímavosti a obsáhlosti rozdělili hned do dvou částí. V té první jsme se zaměřili zejména na fenomén sociálních sítí, se kterým má bohaté zkušenosti a na němž zveřejňuje své postřehy.

* Poprvé jsem vás zaznamenal, když jste v Římě dal francouzskému černochovi transparent s nápisem „I go Prostejov“. Ke snímku jste na Facebooku napsal, že dotyčný „uprchlík“ miluje Káju Gotta, zejména pak jeho píseň „Když muž svou ženu snídá“. Jak si vy osobně vysvětlujete to, že Češi, kteří si obecně dokážou udělat legraci téměř ze všeho včetně ‚svých velkých proher', berou právě migrační krizi tak smrtelně vážně?
„Migraci všeobecně je určitě potřeba brát zcela vážně. Tohle je celosvětové téma na několik příštích let, což je výborná zpráva pro politickou stranu, která si na tom založila existenci. Já nejsem žádný ‚vítač' ani nic podobného, ale rozhodně pro mě neexistuje méněcenný člověk. Před těmi třemi roky jsem měl záměr upozornit na neustálé zastrašování. Nějakého černocha jsem tehdy na tom místě hledal dva dny. Celkově je však problém migrace na delší debatu.“
* Dá se udělat sranda opravdu ze všeho?
„Dnešní doba internetu nemá pro humor žádné hranice, ty má každý pouze v sobě. Já osobně nemusím vtipy kolem holokaustu, jinak snesu všechno, ale ne všechno je hodné zveřejnění.“
* Snad nikdo nezpochybňuje, že příliv uprchlíků je pro Evropu obecně problém. Na druhou stranu tvůrci hororů dobře vědí, že nejvíce se bojíme toho, co nevidíme. Dá se říci, že strach vyvolaný migrační vlnou funguje v ČR na podobném principu?
„Bát se toho, co nevidíme a o čem nic nevíme, je přirozené. Horší je předhazovat lidem lži a cílenou manipulací a tímto zastrašováním získávat vlastní prospěch. To zde bylo od různých skupin patrné od začátku krize.“
* Jak se tyto nálady projevují třeba v Itálii, kam pravidelně jezdíte a kde lze na rozdíl od ČR na nějaké migranty přece jen narazit?
„Posledních deset let jezdím do Říma služebně třicetkrát za rok a trávím tam vždy jeden až dva dny. Musím říct, že migranty z Afriky bylo snadné v Italii potkat i dávno před krizí, a zdá se, že v posledním období jich výrazně ubylo. Důvod bohužel neznám, nesleduji italskou politiku, ale letos jsem ze zvědavosti navštívil jeden uprchlický tábor v Řecku a překvapil mě svou čistotou i přísným nekompromisním režimem.“
* Na svých četných cestách jste se s muslimy musel potkat mnohokrát...
„Nikdy jsem na svých cestách neměl strach z lidí, spíše z techniky nebo vlastní hloupé chyby a následného zranění. Ve světě jsem navštívil země, kde převládá muslimská komunita, a nikde nebyl problém. Na jejich pozdrav Salam alejkum, jsem, ač nevěřící, vždy odpovídal česky ‚pozdrav Pán Bůh'. Nikdo mi kvůli tomu hlavu uřezat opravdu nechtěl.“
* Co říkáte na zastrašování šířící se prostřednictvím sociálních sítí?
„Nevěřím, že by to mělo větší dopad. V reálu by většina lidí snad nedokázala jen tak jinému ublížit na základě nějakého předsudku. Pořád říkám, že inteligence a dobro v diskusích spíše mlčí, zatímco zlo křičí, a proto je nejvíc slyšet.“
* Právě nenávist šířící se v diskusích stála za vaším rozhodnutím odejít ze skupiny Prostějov Bez Cenzury, kterou jste spoluzakládal. Jak se na to díváte s odstupem času?
„Prostějov Bez Cenzury bylo z poloviny moje dítě, kterému jsem na startu vdechl život a dával mu všechen čas. Velmi mě to bavilo, ale postupně běžným vývojem se z toho stalo něco jiného a já tu radost pomalu ztrácel. Od začátku jsem tuhle skupinu využíval hlavně pro zábavu a když jsem ji tam už nenašel, nebyl důvod se tím dále zabývat. Nebylo to nic, co bych ze dne na den nemohl opustit, ač pro jiného je třeba být správce největší skupiny v regionu zásadní životní úspěch.
Nikdy jsem se nechystal skupinu využít ve svůj prospěch nebo slávu, takže pro mě ten projekt už skončil. V klidu jsem ho přenechal jiným, kterým přeji hodně štěstí.“
* Vaše příspěvky na Facebooku často působí značně sebeironicky, takže by jeden řekl, že jste proti útokům nejrůznějších „trollů“ imunní...
„Já velmi často používám ironii, což ne každý pochopí, o to víc je to pak zábavnější. Nemám ani problém udělat si legraci sám ze sebe, v tom jsem určitě přeborník.“ (úsměv)
* Podařilo se přesto někomu ve virtuálním prostoru vás skutečně zvednout ze židle?
„Jediné, co mě dokáže vytočit, představují lidská hloupost a evidentní lež, ale že jsem vstal od stolu, to naštěstí není v diskusi vidět.“ (směje se)
* Říká se, že když se víc jak půl minuty hádáte s blbcem, už se hádají dva blbci. Jak často se jiným daří zatáhnout vás do podobných facebookových a jiných hádek?
„Ve skupině jsem svého času vytvořil pravidla, jak postupovat v diskusi s blbcem. Pokud by se toho opravdu většina lidí držela, konfliktů by bylo minimum. Základem všeho je ignorace, neplatí, že kdo má poslední komentář, ten vyhrává. Na vulgární urážky již není potřeba odpovídat, agresor se tím ponížil sám, důležité je nejít na stejnou úroveň a zůstat nad věcí. Každý inteligentní čtenář to tak pochopí, zatímco hulvát si při čekání na odpověď okouše nehty.“
* Jak to udělat, aby si to lidé uvědomili a zvládli se podle toho i chovat?
„Myslím, že školy by měla objíždět přednáška s názvem Sociální sítě. Cílem by byl výklad, jaké hrozby se za tím skrývají, nutnost ověřování si informací, ignorace nedůležitého. Mnoho lidí má tendenci se do všeho zapojovat, hodnotit, kritizovat, každý je najednou soudní znalec, realitní makléř, degustátor pizzy, vystudovaný právník, doktor či ekonom. Je potřeba se naučit diskutovat, případně slušně argumentovat, nenechat se zbytečně zatáhnout do konfliktu. Důležité je si promyslet, co chci sdělit, a pak si to raději před klikem ještě dvakrát přečíst.“
* Na Facebooku jste toho napsal už hodně a všichni se ptají, kdy vydáte knihu. Co jim na to odpovídáte?
„Chtěl bych určitě napsat dvě knihy, jedna se bude týkat cestování a druhá by byla životopisná, protože to, co jsem od narození prožil, je v mnoha ohledech zajímavé. Mohlo by dojít i na filmové zpracování. Jen mě mrzí, že Luděk Sobota je už starší herec, pak tedy hlavního hrdinu může ztvárnit jedině Pavel Liška. Jmenovalo by se to ‚Život idiota'.“ (úsměv)

DRUHÝ DÍL ROZHOVORU S DAVIDEM PÍCHALEM PŘINESEME BV PRVÍM ČÍSLE NOVÉHO ROKU, KTERÉ VYCHÁZÍ 7. LEDNA 2019

DAVID PÍCHAL
* narodil se 26. listopadu 1974 v Prostějově
* vystudoval Střední odborné učiliště technické (SOUT), Frýdek-Místek, obor Mechanik strojů a zařízení, maturoval v roce 1993
* v roce 1994 absolvoval povinnou vojenskou službu a už od roku 1995 začal podnikat
* nejprve se zabýval prodejem obuvi a oděvů, od roku 2005 působí v oblasti dovozu a prodeje motocyklů, v současnosti je jednatelem společnosti Free-moto s.r.o.
* je ženatý, má dvě děti
* k jeho koníčkům kromě cestování patří motorky a posilování
zajímavost: při návratu z cest domů jej nejbouřlivěji vítá fenka Sanny, teprve pak se dostává řada na jeho ženu a děti