AKTUALIZOVÁNO: Klára Dvořáčková: „V posun do áčka žen jsem tajně doufala a samozřejmě mi udělal velikánskou radost“

Dost nečekaně se před půlkou prosince ocitla v „A“-týmu prostějovských volejbalistek teprve osmnáctiletá juniorka VK Klára Dvořáčková. Trenéři Lubomír Petráš a Lukáš Miček se talentované odchovankyni rozhodli dát příležitost mezi dospělými a mladá nahrávačka si hned napodruhé, kdy figurovala na soupisce, odbyla jako střídající žhavý debut v derby proti Olomouci. V pátečním poledni po tréninku žen vékáčka jsme se Klárky zeptali nejen na její brzký posun o věkovou kategorii výš.

* Nakolik vás překvapila tahle šance v klubovém áčku uprostřed rozjetého ročníku?
„Překvapilo mě to, ale po pravdě jsem v něco takového i trochu doufala. Od začátku sezóny jsem byla zklamaná a nespokojená s tím, jak se nám vůbec nedaří v extralize juniorek, a proto mým tajným přáním bylo nějakým způsobem se posunout do áčka. Mám velkou radost, že k tomu došlo a tuhle šanci jsem opravdu dostala. I přes zdravotní problémy se mi zdálo, že jdu herně nahoru. A teď mám možnost se dál zlepšovat, což je super.“
* Kdo a jak vám posun mezi oddílové ženy oznámil?
„Zrovna jsem byla nemocná a pan trenér Petráš mi napsal zprávu, kdy budu ready. Odpověděla jsem, že další týden. A to jsem byla hned, v podstatě bez jediného společného tréninku s áčkem zařazená do jeho kádru pro utkání s Šelmami Brno. Plus mi bylo oznámeno, že hned po víkendu pojedu s holkama do Rumunska na zápas evropského CEV Cupu. To byl hodně rychlý začátek.“

* Ještě před cestou na Balkán navíc přišla premiéra v UNIQA extralize, že?
„Jo, to bylo něco. V pátek po Šelmách, kdy jsem zůstala na lavičce, jsme potrénovaly, a v sobotu s Olomoucí mě trenéři ve druhém i čtvrtém setu poslali do hry. Vůbec jsem to nečekala, takže nějaká nervozita při tom prvním střídání samozřejmě byla. Ale když jsem pak šla na hřiště podruhé, už jsem se cítila líp. Každopádně mít premiéru v soutěži žen proti prvnímu celku tabulky fakt stálo za to.“ (úsměv)
* Pomáhá vám trénovat a hrát coby součást „A“-družstva Prostějova?
„Určitě ano. To je úplně jiná, mnohem vyšší úroveň než v juniorkách. Hlavně je potřeba se maximálně soustředit celou dobu tréninku, aby člověk všechno zvládal tak, jak má. Každá hráčka v týmu chce s volejbalem něčeho dosáhnout a bere ho profesionálně, což mi vyhovuje.“
* Vaše příslušnost k áčku platí až do konce sezóny?
„S trenéry jsme domluvení, že pondělí, úterý a čtvrtek budu trénovat s ženami, k tomu středy a pátky s juniorkami. Plus navíc zápasy za obě kategorie.“
* Proč se vlastně juniorkám VK v aktuálním ročníku vůbec nedaří?
„Obecně ten tým není tak silný, ostatně mít pět bodů ze šestnácti utkání asi mluví za všechno. Velkou roli podle mě hraje i to, že většina holek z mančaftu bere volejbal jen jako svůj koníček a nemá před sebou cíl ho jednou hrát profesionálně. Tím pádem chybí maximální ambice i motivace se zlepšovat, výkony a výsledky tomu odpovídají. Po pravdě jsem byla během sezóny už hodněkrát moc zklamaná. Třeba i brečela...“
* Věříte přesto ve zlepšení současného stavu, kdy je výběr U19 beznadějně poslední?
„Určitě máme na to, abychom hrály líp než doteď, výkony rozhodně můžou jít nahoru. A hlavní asi bude zachránit extraligu, ideálně hned v nadstavbě bez nutnosti absolvovat závěrečnou kvalifikaci o udržení.“
* S čím byste byla spokojená ve zbytku sezóny mezi ženami?
„Pravidelně v áčku trénovat, absolvovat zápasy a aspoň občas do nich naskočit s tím, že bych ráda někdy vydržela na hřišti až do konce utkání. Bez toho, že mě trenéři zase vystřídají zpátky. Což by znamenalo můj dobrý výkon. To je asi takový první malý cíl, který si dávám.“