AKTUALIZOVÁNO: „ZAŽIL JSEM MNOHO ZKLAMÁNÍ, A TAK OD LIDÍ ČASTO UTÍKÁM“

Milan Knížák (na snímku) je český výtvarník, hudebník a performer. Za sebou má bohatou uměleckou historii, když maloval obrazy, vytvářel sochy, objekty a loutky, navrhoval nábytek, design či různé grafiky, v neposlední řadě se zabýval také módou i architekturou, dokonce psal literaturu a skládal hudbu. U některých aktivit přitom zůstal dosud. Prostějované nyní mají možnost seznámit se s ním jako s malířem portrétů známých i méně známých osobností. V Muzeu a galerii proběhne již dnes, tj. v pondělí 17. prosince od 17:00 hodin, vernisáž výstavy Milana Kňížáka 30 portrétů, která potrvá až do 3. března 2019. Ovšem ještě předtím jsme známého umělce vyzpovídali.

* Čím jsou vaše díla odlišná od děl jiných současných autorů?
„Nevím, co mám na to odpovědět... (usměje se) Jsou jiná tím, že jsem je dělal já. Reprezentují můj pohled na svět.“
* Došlo v průběhu let ve vaší výtvarné tvorbě k vývoji? Kam jste se posunul?
„Kdyby nedošlo k vývoji, tak bych musel zůstat u dětského čmárání, a to jsem evidentně překonal.“ (smích)
* Kde berete inspiraci k tvorbě takových kontroverzních obrazů, jako je třeba žena s křesťanským křížem v přirození?
„Nevím, kde beru inspiraci. Můžete mi poradit nějaký dobrý obchod, kde bych ji mohl koupit? (znovu se směje) Žena rodící kříž je symbolem života, který už bible vnímá jako ‚slzavé údolí‘. Přicházíme do světa překonávat překážky a současná společnost nároků se tomu vyhýbá. Je to svým způsobem varování společnosti, která si myslí, že má na kvalitní život právo. Kde zůstaly povinnosti?“
* Co říkají vaše díla?
„Mám málo děl, která vydávají nějaké zvuky, natož řeč. (smích) Akustický obraz z roku 1964 přenášel právě probíhající program českého rozhlasu. Má díla většinou šeptají lidem tajemství a záleží na jejich citlivosti, zda ho dekódují, či ne.“
* Přiznal jste, že o váš originální nábytkový design není v Česku příliš zájem, zatímco v zahraničí vzbudil velkou pozornost. Čím si to vysvětlujete?
„Je drahý, poněvadž se vyrábí, právě z důvodu nezájmu, v malých sériích, a tak si ho mohou koupit jen bohatí lidé, a ti zatím v Česku většinou postrádají vkus a fantazii.“
* Nedávno vzbudila pozdvižení vaše výstava Žít jinak v karlovarské Galerii umění, kvůli níž na instituci bylo dokonce podáno trestní oznámení, a vaše díla byla označena za nemravná. Co si o tom myslíte?
„Zbohatlická paní z Ruska se domnívala, že české úřady se budou chovat podle toho, jak ona píská... Zapomněla na to, že je ještě u nás pár lidí, kteří považují svobodu v umění za něco, co je třeba chránit. Nejhorší je na tom, že se jednalo o ‚Ilustrace k nové bibli‘, tedy něco, co se sexem nemá nic společného. Novorozené děti tam představují metaforu vzniku nové rasy. Tato díla jsem mimochodem vystavoval na řadě míst v zahraničí, u nás, a dokonce i v Rusku.“
* Během svého působení ve skupině Aktual jste spolupracoval s mnoha hudebníky. Na koho vzpomínáte nejraději a proč?
„Vzpomínám na ty první, z nichž polovina neuměla vůbec hrát, což vnášelo do zvuku kapely zajímavé barvy. Žádné slavné hudebníky jsme neměli. Špatně jsme je sháněli, báli se dát s námi dohromady. Chvíli s námi hrál dokonce manžel mé matky a po revoluci, kdy jsem sklepal kapelu dohromady, hráli s námi známý textař Zdeněk Rytíř a bubeník Erno Šedivý, který se vrátil z Ameriky.“
* Před lety jste řekl: „Na světě je málo lidí, které rád vidím a mohu s nimi normálně komunikovat. Většinou jsou tu samí blbci, proto by bylo lepší, kdyby byl svět prázdný...“ Co vás dovedlo až k tomuto pesimistickému verdiktu o společnosti?
„Svět je lepší prázdný je titul básnické sbírky, kterou jsem vydal. Zažil jsem mnoho zklamání, a tak často od lidí utíkám. Tak jako Johnu Gageovi připadalo mlčení jako ta nejsilnější hudba, pro mne je osamění symbolem života.“
* V únoru letošního roku jste prohlásil, že Andreje Babiše považujete za největší nebezpečí pro český stát. Proč?
„Pokud vám připadá normální, že premiérem naší vlády je spolupracovník StB, privilegovaný člen KSČ a notorický lhář obžalovaný z podvodu, tak volíte Babiše. Takové lidi si v žádných funkcích nepřeji. Babiš spolu s prezidentem Zemanem devastují naši společnost, která pod jejich vlivem hrubne a upadá opět do totalitního strachu.“
* Myslíte, že by se do České republiky mohla v nějaké podobě vrátit diktatura?
„Už ji tady bohužel máme a mě to děsí a mobilizuje. Zažil jsem za totality mnoho příkoří. Nevykládám o tom a nedělám ze sebe disidenta, přestože jsem byl za bojovníka protikomunistického režimu oficiálně prohlášen. Od šedesátých let jsem byl evidován jako nepřítel státu, a proto budu dělat všechno proti všem příznakům totality.“
* V historii jste se mnohokrát dostal do křížku se známými osobnostmi, za všechny jmenujme například umělce Davida Černého. Čím to je?
„Osobnost David Černý neznám. Znám nějakého Černého, který vulgárně pokřikuje a kopíruje má díla. Snažím se jednat a mluvit přímo. Nesnáším současnou falešnou politickou a genderovou korektnost. A taky kariéristy jakéhokoliv typu. Jelikož takových lidí je hodně, tak často narážím...“
* Již dlouhá léta se pohybujete na vysokých školách. Jaký je váš názor na současné školství?
„Současné školství asi na celém světě je jedním slovem tragické... Jen předáváme žákům informace a někdy ani to ne. Co se týká uměleckých škol, ty bych zcela zrušil, poněvadž v těch se vyučuje jen něco, čemu se říká kreativita, a ta se učit nedá. Pociťuji absolutní znehodnocení akademické půdy, postrádám výuku ‚zbytečných‘ oborů, chybí mi důraz na etiku a osobní odpovědnost. Vysoké školy se daly na shánění grantů, ježdění na stáže a konference a dávají akcent na trapné prezentace, které ve skutečnosti neprezentují nic než samy sebe.“
* Jaký výtvor bude podle vás klenotem vaší výstavy v Prostějově? A proč?
„Zaprvé. Nepovažuji svá díla za klenoty, jste moc hodná, ale na šperky zapomeňte. (úsměv) A potom v Prostějově vystavuji pouze jeden projekt: 30 portrétů. Namaloval jsem třicet osobností, jež všechny už jsou mrtvé a které ovlivnily pozitivně nebo negativně můj život, a doplnil jsem to texty, které jsou rovnocennou součástí výstavy. Divák si může vybrat. Některé portréty mu budou blíže, některé v něm zůstanou, jiné ho budou odrazovat. To je v pořádku.“
* Proč by měli lidé přijít?
„Nahánět lidi do galerií tak, jak se to po celém světě dělá, je bláhovost. Dnes se pořádají muzeální noci, speciální prohlídky, kde se chodí po hlavě nebo plazí po zemi, zkrátka zábava, zábava, zábava... Myslím si, že je to špatně. Umělecká galerie by měla přinášet určitou vznešenost, je to rituální prostor, v něčem se podobá chrámu, i když moderní umění chce umění hodně zcivilnět. Jsem přesvědčen, že umění musí zůstat trochu elitní. Musí v něm být zakleta trocha vznešenosti. Budu rád, když na moji výstavu nějací lidé přijdou, ale jsem připraven poděkovat i jen jedinému divákovi.“


MILAN KNÍŽÁK
* narodil se 19. dubna 1940 v Plzni
* český výtvarník, hudebník a performer
* od roku 1999 do května 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze, od roku 1990 do roku 1997 rektor Akademie výtvarných umění v Praze a zároveň tamtéž profesorem Intermediálního ateliéru až dosud
* studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze obor výtvarná výchova–ruština, později však školu opustil, studoval také na AVU (Akademie výtvarných umění) v Praze, ani tohle studium ovšem nedokončil, nakonec studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze, studia však po prvním roce zanechal
* poprvé vystavoval v roce 1958 v Mariánských Lázních
* společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění, která později vypustila slovo „umění“ z názvu a dále užívala jen označení Aktual; Aktual je česká undergroundová hudební a umělecké skupina, mezi jejich nejznámější písně patří Miluju tebe a Lenina, Děti bolševismu a Atentát na kulturu
* získal mnoho ocenění, naposledy v roce 2010 medaili Za zásluhy I. stupně
* v totalitním režimu byl zhruba 300krát zadržen, perlustrován a krátkodobě vězněn policií, byl odsouzen za nezabránění emigraci, napadení policistů a pro poškozování zájmů republiky v zahraničí, od roku 1966 byl evidován jako nepřítel státu
zajímavost: v lednu 2016 vydal Blesk druhý díl komiksu Dechberoucí Zázrak, v němž si Milan Knížák „zahrál“ jednoho z restaurátorů Golema