„ZA JESTŘÁBY CHCI HRÁT DÁL, JSOU TO NOVÉ ZKUŠENOSTI“

V současné době se řadí k největším talentům prostějovského hokeje. Útočník Petr Antoníček (na snímku) už patří SK Prostějov 1913, odkud hostuje v Pardubicích. Za východočeský celek nastupuje v nejvyšší české juniorské soutěži, zároveň ale sbírá i své první starty mezi muži. Začal se totiž objevovat v sestavě „A“-týmu Jestřábů. „Kdo by si nechtěl zahrát a reprezentovat klub města, odkud pochází.

Nastoupit jednou za prostějovské muže byl můj dětský sen,“ přiznal sedmnáctiletý centr již pro speciální přílohu MLÁDEŽNICKÝ HOKEJ, která byla součástí tištěného vydání minulé pondělí. Antoníček se hodlá probojovat i do reprezentačního výběru České republiky „osmnáctiletých“. Loni v kategorii o rok nižší absolvoval několik kempů. „Rád bych si zahrál nějaký pořádný nefalšovaný mezistátní zápas,“ netají se.

* Jak jste se vlastně stal kmenovým hráčem SK Prostějov 1913?
„Přestup do SK Prostějov 1913 se mnou řešil pan Černošek, při jednáních nebyl absolutně žádný problém. Neměl jsem důvod na jeho nabídku nepřistoupit.“
* Za prostějovskou mládež ale asi hned tak nenastoupíte, je to tak?
„Ano, je. Jsem na dlouhodobém hostování v Pardubicích. Přiznám se, že momentálně nemám ambice za prostějovskou mládež hrát. V Dynamu je přeci jen extraliga, jsem tam moc spokojený.“
* Navíc jste se začal objevovat i v dresu prostějovského „A“-mužstva.
„K Jestřábům jsem se připojil v úterý 9. října, od té doby jsem s nimi začal trénovat. Zahrát si jednou za áčko mého oblíbeného týmu, jehož hráči pro mě odmala představovali hokejové vzory, byl můj dětský sen. Teď už můžu říct, že se mi splnil. Jsem moc šťastný a mám z toho skvělý pocit. Před svým prvním zápasem za Jestřáby proti Třebíči jsem byl sice hrozně nervózní – vlastně i během zápasu, byl to přeci jen mistrovský hokej – ale nakonec jsem to zvládl.“
* Jste spokojený s prostorem, který jste dostal ve své premiéře proti Třebíči?
„Ano. Myslím si, že mi ke slušnému ice timu pomohlo naše vedení v zápase. Budu rád, když budu dostávat šance i v dalších utkáních. Můžu tak získávat nové a nové zkušenosti, které pro mě znamenají jednoznačné plus. Díky nim se v kariéře můžu dál rozvíjet, posouvat dopředu.“
* Třebíčský tým tvoří řada mladíků, takže se uchyluje k rychlému, bruslivému stylu hokeje hodně praktikovanému i v juniorské kategorii. Vyhovoval vám?
„Rozhodně mi tento styl hokeje nevadí, jsem přece jen ještě také junior. Jsem na něj zvyklý z Pardubic.“
* Také jste hrál před úplně jinou diváckou kulisou než v zápasech za juniorku. Jak jste ten rozdíl vnímal?
„Před takovou atmosférou jsem ještě nikdy nehrál. Prostějov má skvělé fanoušky a byl to parádní zážitek. Rozdíl mezi utkáními mužů a juniorky je, i co se týče návštěvnosti, obrovský. Na juniorku chodí jen rodiče a pár lidí, co se přijdou jen tak podívat. Navíc se nefandí.“
* Vaše starty za Jestřáby jsou důsledkem spolupráce Prostějova a Pardubic. Jak se vám osobně zamlouvá?
„Myslím si, že Pardubice mají s Prostějovem skvělou spolupráci. Už předtím jsme se o tom bavili s agentem, že když bude zájem a bude se mi dařit, tak bych si mohl zápasy za Prostějov vyzkoušet.“
* Byly starty za muže Prostějova zároveň jedním z cílů vaší kariéry?
„Určitě ano, kdo by si nechtěl zahrát a reprezentovat klub města, kde se narodil? (úsměv) Na druhou stranu to ale samozřejmě nebyl jediný cíl, který jsem si v kariéře prozatím dal. Chtěl bych se také dostat do ‚A'-týmu Pardubic, nebo si za něj alespoň připsat nějaký ten extraligový zápas. Minulou sezónu už jsem třeba chodil na nějaké tréninky, a když byla olympijská přestávka, tak jsem okusil i přípravné utkání proti Mladé Boleslavi. Být na ledě s hráči a hokejovými osobnostmi, jako jsou Rolinek, Sýkora, Mojžíš, Čáslava a další, je opravdu skvělý pocit.“
* Jak jste pociťoval rozdíl mezi tréninky „A“-mužstva a juniorky?
„Ze začátku jsem ten rozdíl pociťoval docela hodně, juniorka a muži jsou přece jen dvě zcela rozdílné kategorie. Jak ovšem postupně přicházely další tréninky, zvykl jsem si. Všechno je to obecně daleko rychlejší než v mládeži.“
* A co reprezentace?
„S národním týme už nějaké zkušenosti také mám, samozřejmě s mládežnickými výběry, ne se seniory.“ (úsměv)
* Povídejte...
„Před přibližně dvěma roky, když jsem z Prostějova odcházel do Pardubic, by mě vůbec nenapadlo, že bych někdy mohl dostat pozvánku do reprezentace. A ona přišla vlastně hned v prvním roce po mém přesunu do jiného působiště. Shodou okolností šlo o jednodenní kemp v Prostějově. Strašně moc jsem se něj těšil, v účasti mi ale nakonec zabránila nemoc. Moc mě to mrzelo, ovšem tak to zkrátka někdy chodí. Na něco se hrozně těšíte a ono to pak nevyjde.“
* Statistiky ale ukazují, že pak už jste se reprezentačního dresu dočkal.
„Přesně tak, v sezóně 2017/18 už mi nároďák neunikl, dostal jsem pozvánku na celkem tři kempy. Obléknout reprezentační dres je nádherný pocit, i když to bylo jen v přípravných zápasech. V této sezóně se plánuji prosadit na kempy reprezentace do 18 let a zahrát si už nějaký nefalšovaný mezistátní zápas.“
* Ambice vám tedy nechybí. Jak jste se třeba během přípravy stravoval, abyste byl na sezónu dobře připravený?
„Bez dobré stravy to jde jen velmi obtížně. Přes letní přípravu jsem se snažil jíst hodně bílkovin, abych nabral svalovou hmotu. Teď přes sezónu se to snažím nějak udržovat. Co vyloženě nejím, jsou kynuté věci. Ale když je někdy delší volno, tak si nějakou tu dobrotu dám. Jsem takový, že mi až na pár výjimek chutná v podstatě všechno.“
* Jste prostějovským rodákem, jak často se sem z Pardubic dostanete?
„Během sezóny, pokud tedy hraji za Pardubice, jezdím domů většinou každou sobotu po zápase. V neděli k večeru se pak vracím zase zpátky do Pardubic. Jednou se mi však i stalo, že jsem třeba měsíc nebyl doma. To nicméně neznamená, že bych s rodinou nebyl v kontaktu. S tátou se bavíme prakticky každý den, v podstatě na všechny mé domácí utkání jezdí i babičky, děda, sestra. Všichni mě v hokejové kariéře hodně podporují. Moc jim za to děkuji, především tátovi, který pro mě dělá první poslední. Pokud jde o volno od hokeje, máme ho nějaký ten měsíc po sezóně před začátkem letní přípravy. A potom přibližně tři týdny po letní přípravě, než jdeme na led. Vždycky v červenci jedu s rodinou na dovolenou k moři, potom se zase vracím zpátky do hokejového režimu.“