Michal Janeček: „Všechno zatím úspěšně zvládám, za den odpočinku jsem ale moc rád“

Trénování dorostu, starších žáků, do toho mimo jiné práce sekretáře. Michalu Janečkovi příliš volného času nezbývá. Oficiálně také figuruje jako asistent u juniorky, obě dvě nejvyšší kategorie chce pomoci stabilizovat. S tím, že se do nich bude zapojovat stále více a více prostějovských hráčů. Těch, které klub vychoval. „Až nám dorostou mladé ročníky, které jsou početně silné, můžeme uvažovat také o dalších větších plánech,“ připustil Janeček. Sám navíc ještě trénuje hokejisty ročníku 2004 v rámci projektu Výchovy talentované mládeže (VTM) na krajské úrovni. Neustále v kontaktu je i se svým synem, který v Havířově hraje juniorskou extraligu.

* Jaké máte s dorostem v této sezóně cíle?
„Pro nás je cílem dorost stabilizovat a dotáhnout do něj co nejvíce lidí ze starších žáků. Aby si i ti letošní starší žáci vyzkoušeli, jaké je to s dorostem hrát. Sezónu chceme odehrát tak, abychom byli alespoň trochu rovnocenní partneři našim soupeřům. Zároveň chceme kluky chystat na další hrací ročník.“
* Jak se v průběhu sezóny daří spolupráce s okolními kluby – Přerovem, Olomoucí?
„V tomhle směru podle mě funguje. Hlavně s Přerovem je to na jedničku, kdy veškeré dohody, které padly na začátku sezóny, platí. Přerov nám hodně pomáhá, Olomouc také, ale s Přerovem je to ještě o krůček lepší.“
* Jaké úkoly jste si vy osobně jako sekretář stanovil do této sezóny?
„Klub musí díky mé práci fungovat. Konkrétně tak, aby se nic nezadrhávalo ohledně organizování zápasů, turnajů, rozhodčích, zajišťování autobusů na utkání. Práce je hodně, ale myslím si, že to funguje. Do této chvíle nebyl žádný problém, a doufám, že nebude ani do konce sezóny.“
* Co u juniorky, jaké ambice by ta mohla v této sezóně mít?
„Myslím si, že tam to platí úplně stejně jako u dorostu. Do určité míry jsme stabilizovali kádr, v průběhu sezóny se samozřejmě pořád doplňuje. Kluci, kteří tam jsou, pracují velice slušně. Trenér Beck jim dává tréninky navíc a oni se snaží. Je to otázka práce do budoucna, kdy se nám juniorka zvedne. Letos ji máme ve srovnání s jinými týmy hodně mladou. Zatímco v jiných klubech nastupují i hráči ročníku 1999 (což je podle výjimky stanovené Českým hokejem skutečně možné, ale pouze u několika málo hokejistů – pozn. red.), my máme kádr složený hlavně z hráčů ročníku 2001 a 2002. Je tam rozdíl, nicméně kluci makají. Domnívám se, že to není tak špatné.“
* Jak se daří zapojovat starší žáky do dorostu, a naopak dorostence do juniorky?
„U starších žáků je to podle mě docela dobré. Dorost je dvouročníkový, zase takový propad mezi kluky není. Několik kluků ze starších žáků nám s dorostem trénuje pravidelně, a pokud je možnost, zapojujeme je i do utkání. To se týká přinejmenším dvou až tří hráčů. Chystáme si je na příští rok. Co se týče návaznosti dorost - juniorka, tam je trochu větší problém. Jak už jsem zmínil, soutěž je tříročníková a my máme dost mladý tým. Nejmladší je ročník 2002, a kdybychom tam dali ještě hráče ročníku 2003, už by šlo o obrovský skok. Mezi hráči ročníku 1999 a o čtyři roky mladšími by panoval velký rozdíl. Takový posun zatím neplánujeme.“
* Jaké jsou dlouhodobější cíle se staršími žáky, potažmo s dorostem a juniorkou?
„Nechtěl bych to vztahovat jen na starší žáky. U žákovských kategorií jako takových je pro nás prvořadým cílem, abychom dosáhli na ročníkovou soutěž. To znamená, že budeme mít čtyři žákovské kategorie a nebudeme se účastnit ‚smíšené' soutěže, jak to je nyní. Tolik naše nejbližší meta spojená se žáky. Pokud jde o dorostence a juniory – jak už jsem zmínil – je důležité stabilizovat kádry s tím, že si z nižších kategorií vytáhneme co nejvíce našich vlastních kluků. Na tyto věci se chceme do budoucna zaměřit. Až nám dorostou mladé ročníky, které jsou silné, můžeme uvažovat o dalších plánech. Nicméně momentálně je pro nás důležitá stabilizace, aby v juniorce a dorostu hrálo co možná největší množství našich vlastních odchovanců.“
* Přeregistrování přibližně osmdesát hráčů už máte za sebou, co všechno to obnášelo a jak náročné to bylo?
„Náročné to pochopitelně bylo, vše obnášelo spoustu papírování. Dokonce jsme to museli provádět nadvakrát. Všichni hráči se museli odregistrovat a poté nám svaz oznámil, že máme špatný formulář. Nedalo se nic dělat, museli jsme se do stejné práce pustit ještě jednou. A od základů. (úsměv) Přitom nás tlačil čas, konec srpna a začátek září byl dost hektický. Drtivou většinu hráčů se nám ovšem povedlo zaregistrovat, takže do jejich účasti v soutěžích to nezasáhlo. Všechno jsme rozjeli, jak máme, a průběžně se starali o doplňování. Nebylo nic, co by se nepodařilo. I díky spolupráci s rodiči je vše v pořádku.“
* Trénování u dorostu, juniorky i starších žáků, to vám asi o víkendu moc volného času nezbývá. Jak si ho kompenzujete?
„O náročnosti se nemusíme bavit. Když jede člověk tři týdny v kuse bez jediného dne volna, je toho docela dost. Když mám alespoň den odpočinku, povede se mi ho najít, jsem za něj hrozně rád. Trávím ho s přítelkyní, protože si mě za týden moc neužije. Navíc jsem využil nabídky z loňska trénovat krajské výběry - VTM (Výchova talentované mládeže - pozn. red.), kdy mám na starost ročník 2004. Leckdy mi tak do dne volna vletí ještě krajské výběry. (úsměv) Zatím to ale naštěstí nějak zvládám, nicméně každá chvíle volna je pro mě hrozně důležitá.“
* Stíháte ještě při tom všem sledovat svého syna v dresu juniorky Havířova?
„Pokud to jde, jedu se na něj podívat. Naposledy jsem byl na zápase v Přerově, z Prostějova je to kousek. Musím ale znovu zdůraznit, že volného času mám opravdu velmi málo, takže synova utkání vidím naživo jen minimálně. Doufám, že jak bude Havířov hrát další kolo na tamním stadionu, tak mi to vyjde znovu. Škoda že Olomouc hraje druhou skupinu. I když za chvíli se soutěž zase bude dělit, takže možná zajedu i tam. Veškeré synovy zápasy ale sleduji alespoň na ‚onlajnech' a po každém z nich si napíšeme nebo si zavoláme. Ptám se, jak se klukovi dařilo a jak to zvládá.“