Bratři Nedvědové o konci pěvecké kariéry: „Všechno musí jednou skončit...“

Legendární písničkářské duo bratři Nedvědové se loučí s koncertní kariérou. Příběh této dvojice, který je neodmyslitelně spojen s táboráky, trempováním a pohodovou atmosférou posezení s rodinou či přáteli v přírodě, končí závěrečným společným turné, které Jan a František absolvují právě v těchto dnech. Pak nadobro zabalí kytary i mikrofony a odejdou do písničkářského důchodu. Nebo ne a přece jim to nedá...? Nechejme se překvapit. Co ale stojí za koncem koncertní kariéry obou bratří a je to skutečně konec definitivní? Jak vzpomínají na své začátky a co bude dál s jejich hudební kariérou? To vše se dozvíte ve velkém dvojrozhovoru s Janem a Františkem Nedvědovými, který vám těsně před   tolik očekávaným koncertem u plumlovské přehrady exkluzivně nabízí PROSTĚJOVSKÝ Večerník. Takže nezapomeňte, pláž U Vrbiček, sobota 15. června, 20.00 hodin...

Už tuto sobotu máte vystupovat na pláži U Vrbiček blízko Prostějova. Jak moc se těšíte?

J.N. + F.N.: „My se těšíme na všechna vystoupení, což je výhoda naši práce, kterou děláme s láskou a radostí.

Kdy naposledy jste byli na Hané? A jaké máte vzpomínky?

F. N.:  „Jezdíme tam, kde je o naše vystoupení zájem, proto dorazíme i na plumlovskou přehradu. Takže se těšíme i na Vrbičky!“

J. N.: „Na Hanou jezdíme několikrát do roka, takže jsme tady vlastně jako doma. Těšíme se na všechna vystoupení, protože se na nich setkáváme s našimi posluchači, kteří mají rádi nás i naše písničky. Jde vlastně spíš o takové setkání s přáteli, kteří mají rádi stejnou hudbu jako my.“

Podle jakého klíče jste vybírali koncertní zastávky na vašem posledním turné?

F. N.: „Není to tak, že bychom si vybírali určitá místa, koncertní zastávky souvisí především s objednávkami jednotlivých pořadatelů, načež se následně sestaví příslušná šňůra. Na mnoha těch místech jsme už hráli a naši fanoušci o vystoupení projevili zájem znovu.“

J. N.: „Po vystoupení u vás na plumlovské přehradě nás čeká ještě náš úplně poslední koncert, který proběhne 22. června na festivalu Lochotín 2013.“

Vaše poslední turné nese název Souhvězdí jisker. Prozradíte čtenářům, proč jste zvolili právě tento název?

F. N.:  „Jde o název naší poslední desky, která vyšla na konci roku 2011. Nikoliv tedy , že by se tak jmenoval ryze koncert. Jsou tam naše nejnovější písně, z nichž některé zazní vedle těch už klasických i na našem vystoupení na Plumlovské přehradě.“

J. N:  „S názvem Souhvězdí jisker jsem přišel já. Hvězdy a táborové ohně jednoznačně patří k našim písním, takže proč ne? (úsměv).“

Proslýchá se, že za ukončením vašeho koncertování stojí mimo jiné i zdravotní důvody jednoho z vás. Jde o něco vážného?

F. N.:  „Je to určitě konec jedné etapy života, kdy jsme já a bratr společně koncertovali snad po všech českých a moravských městech. Vím, že se v médiích spekuluje o nejrůznějších zdravotních problémech mých nebo bratrových, ale za sebe můžu říct, že nic takového v tom rozhodně není.“

J. N.: „Koncertujeme, jestli si správně vzpomínám, od roku 1973 nebo 1975 , takže si myslím, že už je pravý čas na nějaký ten písničkářský důchod... (smích). Chtěl bych si užít rodiny, přátel a obyčejných lidských strastí....“

Jak dlouho jste se k tak závažnému kroku, jakým je konec kariéry, rozhodovali?

J.N.:  „Bude to asi rok, kdy jsem nad tímhle tématem začal vážněji uvažovat. Všechno musí jednou skončit (lítostný úsměv)“

Nebude vám chybět atmosféra vašich pohodových koncertů?

F. N.:  „Já osobně se psaní písní nevzdávám, takže kdo ví, třeba se ještě nějaká ta nová skladba objeví. Každopádně toto turné je opravdu tím posledním společným....“

J. N.: „Myslím, že u mě je toto téma uzavřené. Jak jsem už řekl, chci si užít rodiny a koncertování přenechám těm mladším.  

Dostali se k vám už reakce fanoušků na oznámení konce vaší hudební kariéry, a jak tuto informaci přijali vaši nejbližší?

F. N.:  „O žádných reakcích zatím nevím, ale troufám si tvrdit, že posluchači a naši fanoušci budou určitě smutní, koneckonců jsme spolu prožili už hezkých pár let.“

J. N.: „Když si uvědomíte, že Stánky jsme poprvé zazpívali v roce 1987 a Valčíček ještě o dva roky dříve, tak je to skutečně pěkná řádka let...“

Mnohé z vašich písní zlidověly, jak vnímáte to, že jste se v průběhu své kariéry stali živými pěveckými legendami?

F. N.: „Nevím, jestli jsme se stali legendami, ale určitě je radost, když je vaše práce oceněna tímto způsobem a naše písničky líbí, lidé si je zpívají nejen s námi na koncertech, ale i doma u rodinných táboráků a na výletech. Člověk má pocit, že to, co dělá, dává smysl, může se pak těšit z vlastní činorodé práce, která dopadá na širokou oblast našich posluchačů, kterým pochopitelně i touto cestou děkujeme za jejich dlouholetou přízeň.“

Když vzpomenete na své začátky, tušili jste, že vaše písňová tvorba natolik ovlivní českou hudební scénu?

J. N.: „To, co následovalo po našich začátcích, určitě nikdo nepředpokládal. A asi ani nečekal. Je to samozřejmě obrovská radost vidět naše fanoušky, kteří si nás přijdou poslechnout a spolu s námi si zanotovat ty naše písničky, když si vzpomenu, že na naše první vystoupení jich moc nedorazilo.. (smích)...“

Vzpomenete si, kdy a kde proběhl váš první oficiální koncert? Jak na něj s odstupem času vzpomínáte?

F. N.: „Určitě vzpomínáme. Náš úplně první společný koncert proběhl v Malostranské besedě, přišlo na něj asi sedmnáct lidí, ale postupem času se to trošku zlepšovalo... (smích).“

J. N.: „Jo, jo, je to tak. Pak už šly návštěvy o stovky lidí nahoru, třeba na Strahově se pak v jednu chvíli na našem koncertě sešlo sedmdesát tisíc fanoušků našich písní.“

Jak si představujete svůj „hudební důchod“?

J.N.: „Hrát a zpívat jen tak pro radost, k tomu volný čas na odpočinek a je vyčerpáno (smích)“

Kdybyste měli ze své tvorby vybrat jednu píseň, která byla dle vašeho názoru ve vaší kariéře ta nejzásadnější, která by to byla?

J. N.: „Těch písní je samozřejmě hned několik a jmenovat jednu nebo dvě by bylo nespravedlivé vůči těm ostatním. Samozřejmě že některé z nich jsou známější než jiné, ale myslím, že můžu za oba říct, že ke každé z našich písní máme svůj vztah. Já jsem se celý život snažil psát jen o tom, co jsem žil. V mých písních se odráží vztah k rodině, bratrovi i manželce, takže každá z nich je vlastně jedinečná...“

Existuje na české hudební scéně skupina nebo interpret, kterého považujete za svého následovníka?

J. N.: „Následovníci určitě jsou a jsou kvalitní, tak můžeme klidně odejít... (smích).“

Co byste v závěru rozhovoru vzkázali našim čtenářům a potažmo vašim fanouškům?

F. N.:  „Že jim moc děkujeme za mnohaletou podporu a vytrvalost, se kterou navštěvovali naše koncerty. Aby si nezapomněli zpívat a aby nepřestávali chodit na živou muziku, protože atmosféru živých koncertů a vystoupení si nemůžete jen tak pustit z cédéčka. Ta se musí zažít...“

kdo jsou Jan a František Nedvědové

Jan Nedvěd se narodil 24. září 1946 v Praze. Je jedním z nejvýznamnějších českých folkových a trampských písničkářů. Od roku 1972 působil v trampské kapele Toronto, která byla později známá jako kapela Brontosauři. V té spolu s bratrem Františkem tvořili ústřední pěvecké duo. Paralelně s tím vystupoval Jan i se skupinou Spirituál kvintet a Příbuzní. Bratrská hádka v roce 1996 ukončila jejich společné vystupování na deset let. Jan má pět dětí a v říjnu na loňském koncertě si po třináctiletém vztahu vzal o sedmatřicet let mladší prodavačku Pavlínu Jiráskovou, která se stala jeho v pořadí již čtvrtou manželkou.

František Nedvěd se narodil 19. září 1947 taktéž v Praze. Stejně jako jeho starší bratr je legendou mezi českými zpěváky a kytaristy. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti české country, folku a trampské písně. Spolu s bratrem Janem působil ve skupinách Brontosauři a Spirituál kvintet. Potom si zvolil sólovou dráhu, z níž vzešlo několik úspěšných písňových titulů: Neváhej a vejdi (1998), Druhé podání (1999), Třetí pokus (2000), Čtvrtá sada (2003)... S manželkou Marií má syny Františka (* 1974) a Vojtěcha (* 1977).

K jejich nejznámějším skladbám patří Na kameni kámen, Tulácký ráno, Valčíček (1985), Stánky (1987) a mnoho dalších...