Volejbalová naděje Tereza Slavíková: „Snažím se odvádět co nejlepší výkony

Velmi sympatickým způsobem se během aktuální sezóny prezentuje mladá odchovankyně prostějovského volejbalu Tereza Slavíková (na snímku). Ve svých dvaceti letech dostala šanci plnit roli týmové jedničky na liberu v ženském áčku VK, což je pro ni skvělá, současně i dost náročná škola. Důvěru však zatím splácí dobře, po viditelně nervózním úvodu soutěžního ročníku jde nahoru každým dalším střetnutím. Ani v Králově Poli nezklamala a po vyčerpávající bitvě se svěřila se svými dojmy.

* Můžete se za duelem ohlédnout svými slovy?
„Soupeřky byly lepší na přihrávce, tím pádem se jim hrálo líp v útoku a nám hůř bránilo. Zakončení jsme kvůli tomu horšímu příjmu nemohly mít tolik pestré, tím pádem jsme ani nepokládaly balóny tak často na zem. Celkově to potom bylo utkání nahoru a dolů, asi jako všechny předchozí naše zápasy v téhle sezóně.“ (lehce se pousměje)
* Po zbytečné ztrátě koncovky třetí sady jste prohrávaly 1:2. Co se pak zlepšilo na cestě za vítězným obratem?
„Trochu jsme zpřesnily tu přihrávku, díky tomu se líp dostávaly do útoku a domácí hráčky začaly dělat víc chyb. Ale bylo to v závěru hodně těsné, rozhodovaly maličkosti. Určitě nám pomohla i bojovnost.“
* Jak jste dramatickou koncovku tiebreaku včetně dvou odvrácených mečbolů prožívala?
„Samozřejmě to byly velké nervy, ale člověk se musí soustředit na každý jednotlivý míč a moc neřešit, kdo zrovna má setbol nebo mečbol, jestli ony nebo my. Já po pravdě skóre příliš nesleduju, hlavně ne v takových těsných závěrech. Lepší je maximálně se koncentrovat na hru, snažit se odehrát na maximum každou další výměnu bez ohledu na situaci.“
* Jsou dva body z Králova Pole po takovém průběhu zisk či ztráta?
„Vzhledem k vývoji zápasu je dvoubodové vítězství samozřejmě dobré, ale na druhou stranu jsme při našem lepším výkonu mohly získat body tři.“
* Co vás jako mančaft v letošním ročníku nejvíc sráží dolů?
„Určitě opakující se výpadky, kdy nám soupeři často dávají spoustu bodů za sebou v nějakém postavení. Hlavně tohle musíme zlepšit.“
* Jak vlastně berete osobní příležitost, kterou jste v mateřském oddílu od léta dostala?
„Samozřejmě jsem moc ráda, že mi klub takovou šanci dal. A snažím se odvádět co nejlepší výkony, abych týmu aspoň trochu pomohla.“
* Musela jste zpočátku překonávat velkou nervozitu?
„Ano, hlavně první zápasy byly pro mě dost těžké a docela jsem nervy měla. Ale každým dalším utkáním se to zlepšovalo, nabírala jsem postupně větší jistotu. A teď už se cítím víc v pohodě, neprožívám pořád takový stres. Snažím se pracovat hlavně na přihrávce, kterou ještě nemám tak stabilní. Holky mi naštěstí moc pomáhají, snad to celkově půjde dál dobře.“