AKTUALIZOVÁNO: Solange Soares: „Holky jsou poctivé, na kondici pracují ze všech svých sil“

Svoji bohatou volejbalovou kariéru pověsila na hřebík již před dvěma roky, což ale neznamená, že se rozhodla sedět na gauči u televize. Solange Soares (na snímku) se záhy stala kondiční trenérkou „A“-týmu VK Prostějov, v klubu navíc působí jako kouč u mládežnických družstev a navíc se aktivně prohání s kopačkami na nohách po zelených trávnících. „Je vidět, že má brazilskou fotbalovou techniku v krvi,“ kývou uznale všichni, kdo ji alespoň jednou viděli hrát. Od letošní sezóny je tomu nově v dresu Držovic, kam přestoupila z týmu regionálního rivala. Nadcházející rozhovor je nejen o tom, jak prožívala pikantní přesun, ale především o fotbale jako takovém.

* Sportem číslo jedna je pro vás pochopitelně volejbal. Jak jste se dostala k fotbalu?
„Volejbal je v mém životě na profesionální úrovni více jak dvacet let. V tomto sportu jsem si vybudovala kariéru nejprve jako hráčka, poté i jako trenérka, zcela naprosto jej miluji. Ale k fotbalu mám už odmalička také blízko a vždy byl v mém srdci jako oblíbený sport. Můj otec jej hrál profesionálně, tudíž tu atmosféru okolo znám skutečně už od raného dětství. Se mnou také vždy hrával a dal mi základy.“
* Volejbal a fotbal jsou docela odlišné sporty. Co vás na nich baví?
„Volejbal je extrémně náročný sport, kde se neustále musí pracovat na technice a formě. Je to kolektivní sport, kde zápas nevyhraje jedna hráčka. U fotbalu je to trochu jiné, i když se jedná také o společnou hru dvou týmů, dá se mnohem více improvizovat. Také samotný hráč či hráčka to může vzít na sebe, jít do individuální akce a zakončit. Dynamika je ve fotbalu úplně odlišná než ve volejbalu a to je pro mě určitě dost zajímavé.“
* U prostějovských volejbalistek působíte jako kondiční trénérka. Nevyužívá vás fotbalový kouč také k tomu, abyste pomohla s přípravou, nebo si chodíte zahrát fotbal jako ryzí hráčka?
„Zatím moc ne. Spíše v týmu figuruji pouze jako hráčka. Ono je těžké zapracovat na nějaké kondiční práci, když holky chodí do školy či do práce, nesejdou se vždycky na tréninku, ale na druhou stranu makají samy v rámci možností a jak jim čas dovolí. Je ale pravdou, že občas mě trenér využije na předzápasovou rozcvičku, které se tak s radostí chopím.“
* Několik sezón jste odehrála za Mostkovice, nyní jste v Držovicích, takže ženskou fotbalovou scénu znáte. Jak byste zhodnotila divizní soutěž?
„Myslím, že ve všech týmech jsou rovnoměrně kvalitní hráčky a jsou složeny v rámci možností. Když vezmu, že hráčky jsou amatérky, tak bych řekla, že ženská soutěž ve zdejším kraji má určitě svoji kvalitu a také solidní potenciál do budoucna.“
* Trenér Jetel se nechal slyšet, že ve vás vidí střední záložnici, která distribuuje přihrávky a podrží míč. Je to pozice, která vám vyhovuje, nebo byste se raději viděla na jiném postu?
„Je tomu přesně tak, pozici takzvané ´desítky´mám ráda. Zkouším tvořit hru a přihrávat ostatním holkám do výhodnějších pozic, ze kterých by ony mohly dát gól. Ale umím také zahrát v útoku, vystřelit, takže v podstatě budu hrát tam, kde to trenér bude potřebovat. Vždycky se snažím udělat to nejlepší pro mužstvo.“
* Většinou ten, kdo hraje fotbal, tak se na něj i rád dívá. Sledujete české soutěže, nebo spíše klání v rodné Brazílii?
„Máte pravdu, i já se ráda na fotbal podívám. Jako snad každý fotbalový fanda sleduji zejména Ligu mistrů, ale podívám se i na českou ligu a další zápasy v jiných soutěžích. Pochopitelně mě zajímá i brazilská liga, přestože tam jsem méně času. Ale v dnešní době jsou všechny výsledky i sledování zápasů dostupné.“
* Jaké jsou vaše oblíbené týmy?
„V Lize mistrů dlouhodobě fandím Barceloně. A mezi moje oblíbené týmy z rodné Brazílie patří Atletico Mineiro, za které hrála opravdová spousta brazilských hvězd.“
* Váš přestup byl v létě hodně probíraný. Proč jste se rozhodla přejít z Mostkovic do Držovic?
„Jednoduše jsem cítila, že potřebuji a chci změnu. V Držovicích mám spoustu známých a s klubem jsem se o tom už nějakou dobu bavila, tak jsem se nakonec rozhodla jít za novou výzvou. Nic jiného v tom nebylo. Holky v Mostkovicích mám stále moc ráda a mezi námi nebyl žádný problém. Moc jim a trenéru Karafiátovi děkuji za možnost s nimi hrát a za ty fotbalové roky, co jsem v dresu Mostkovic strávila. Přeji jim jen to nejlepší a aby se jim na trávnících dařilo.“
* Půlka sezóny je za vámi. Naplnila se očekávání, s nimiž jste do nového působiště přecházela?
„Fotbal hrajeme pro radost, takže jsem čekala, že si budeme užívat každý zápas. A když hrajete v dobré náladě a pohodě, výsledky se dostaví. Samozřejmě se budeme snažit získat v sezóně co nejvíce bodů a stále se zlepšovat. Konkrétní cíle si ale nedáváme.“
* Jak jste si sedla s novým trenérem a spoluhráčkami?
„Kouč Jetel je dobrý člověk, co má fotbal rád a rozumí tomu. To samé se dá říct i o holkách v týmu. Přijali mě fakt dobře, což mě velmi příjemně potěšilo.“
* Jak to vypadá s držovickým ženským fotbalem do budoucna? Má tým šanci se zlepšit natolik, že by za pár sezón mohl třeba pokukovat po vyšších soutěžích?
„Myslím, že je určitě stále co zlepšovat. Hlavně jde o to nepolevit, tvrdě makat a zároveň si tu hru užívat. Ale tahle otázka by byla lepší pro trenéra, nebo pro vedení. Postupové ambice z divize však v Držovicích určitě nejsou.“ (úsměv)
* Co je podle vás potřeba k tomu, aby se družstvo výsledkově zlepšilo?
„V dnešní době je to u všech sportů stejné. Abyste mohli mít dobré zázemí, kvalitní podmínky pro hráče, aby mohli trénovat a tak dále, tak potřebujete spoustu vybavení, hřiště a podobně. To všechno stojí peníze, takže žádný tým se prosě bez sponzora neobejde a není tak lehké nějakého najít.“