„Když se nedá penalta, zápas se někdy prostě otočí...,“ připomněl nezvykle levý obránce Lubomír Machynek

Levý kraj obrany prostějovského eskáčka nemá klasické alternující hráče, tradičně jej hrává Slaninka. Kvůli jeho karetnímu distanci bylo nutné aktivovat variantu s Lubomírem Machynkem (na snímku), který má ovšem také silnější pravou nohu, takže se věnoval spíše defenzivní práci.

* Proti Varnsdorfu jste se opět dostal do základní sestavy, ovšem na poněkud neobvyklém místě levého obránce. Připravoval jste se nějak během týdne na tento post?
„Jsem spíše ortodoxní pravák, ale vykartováním Slaninky bylo hodně pravděpodobné, že mě trenér postaví na levý kraj obrany. Nedá se říct, že bych se na tuto pozici nějak zvlášť připravoval. Levačku mám o něco slabší, ale pohyb napravo nebo nalevo je v podstatě pro obránce stejná práce. Na kterou stranu se člověk natočí, je pak už jedno. Nevýhodou bylo, že do šestnáctky nebylo z mé strany tolik centrů levou nohou, i když poslední dobou to nebylo ani z pravé strany optimální. Každopádně jsem rád, že jsem dostal příležitost hrát.“
* Varnsdorf vyhrává zápasy velmi úsporně, skoro nenápadně, jaký na vás udělal dojem?
„Varnsdorf je poměrně mladé mužstvo neoplývající tolik zkušenostmi, hodně běhavé, ale musím říct, že hraje dobrý fotbal. Mají šikovné krajní hráče i útočníka Dordiče, vše rychlostní hráči, určitě kvalitní. Jenže utkání jsme měli do vítězného konce dovést my. Zápas se trošku zlomil neproměněnou penaltou, pak jsme obdrželi gól hlavou, kdy zůstal hráč úplně sám, což byla velká škoda. Někdy to už tak bývá, když se nedá penalta, tak se prostě zápas někdy otočí...“