- 1. listopad 2018
- 858x
Z mateřského Prostějova před lety zamířil do Zlína, kde se mimo jiné dočkal extraligového titulu. Na své rodné město a jeho hokejové prostředí však Antonín Honejsek (na snímku) nezapomněl. Z týmu Beranů, kde působí i aktuálně, na dálku drží palce SK Prostějov 1913. Dokonce je jedním z jeho patronů.
* Jak vypadaly vaše hokejové začátky?
„S hokejem jsem začal docela brzy, první krůčky jsem udělal ve třech čtyřech letech. Řekli mi, že mi pobyt v chladnějším prostředí pomůže, a navíc chodili hrát i kamarádi. Pamatuji si, že v přípravce nás trénoval pan Formánek, kterého jsme měli všichni moc rádi. Ale také si vybavuji, že o víkendech mě bylo těžké dostat z domu.“ (smích)
* Proč?
„Přípravka hrála vždycky ráno, a to v televizi dávali pohádky, které mě držely doma. Nebylo to o tom, že by se mi nechtělo vstávat.“
* Stalo se někdy, že pohádky nad hokejem vyhrály?
„Ne, nakonec jsem pokaždé šel. Pohádky mám ale rád pořád. Akorát je teď sleduji už jen o Vánocích.“
* Kdy jste prostějovský klub opustil?
„Za Prostějov jsem hrál do osmé třídy. V té jsem nastupoval za dorost a trénoval nás pan Zachar. Poté jsem začal jednat se Zlínem, kde jsem také od deváté třídy začal působit. Mohl jsem jít i do Slavie, byl jsem tam na kempu. Ovšem rozhodl jsem se pro Zlín, protože jsem to z něj měl blíž domů.“
* Se Zlínem jste před necelými třemi lety vyhrál extraligu. Jak na tento úspěch vzpomínáte?
„Pochopitelně parádně. Hráli jsme tehdy dobrý hokej, každého jsme přehrávali a tak se na to vzpomíná krásně. Ale když ve třetí sezóně za muže získáte svůj první extraligový titul, nejprve si myslíte, že tohle je jen začátek a za chvíli může přijít další. Teď si uvědomuji, jak náročné bylo extraligu vyhrát. Titul beru jako velkou vzácnost, jelikož zisk dalšího už se mi nemusí podařit.“
* Jak jste si užíval momenty, kdy jste s mistrovskou trofejí zavítal do Prostějova?
„S pohárem jsem se zúčastnil autogramiády v restauraci vedle zimního stadionu. Zpočátku jsem se trochu bál, jestli o to lidi vůbec budou mít zájem. Ale bál jsem se zbytečně, přišlo jich docela hodně. (úsměv) Ze začátku to bylo super, ale pak mi pohár pořádně ztěžkl. Když ho pořád držíte v rukou, není to žádná sranda, váží zhruba nějakých sedmnáct kilo.“
* Těsně po vyhraném finále jste jeho váhu tolik nepociťoval?
„V euforii byl lehčí. Ale když ho jeden ze spoluhráčů držel, trochu jsme se o něj báli. Mírně totiž zaškobrtl.“ (smích)
* Aktuálně jste se vrátil na extraligový led po zranění a okamžitě se stal oporou Zlína. Kolika odehraných zápasů byste chtěl v extralize dosáhnout?
„Tisícovka je hezká meta. Nebránil bych se jí, ale kdybych si mohl vybrat mezi extraligou a působením v zahraničí, volil bych ještě jednou cestu ven.“
* Už jste krátce hrál ve Finsku, co tam zapříčinilo váš konec?
„Po mistrovské sezóně jsem měl velké zdravotní potíže. Marodil jsem celé léto a do Finska jsem přijel až v září. Za chvíli jsem viděl, že bych týmu nepomohl. Tak jsme se domluvili, že se vrátím zpátky do Česka.“
* Oblékl jste i dres národního týmu, co to pro vás znamenalo?
„Reprezentaci vnímám jako nejprestižnější možnou poctu. Mám takové motto: ‚Raději hrát za národní tým než v NHL.' Jsem hrdý na to, že jsem za reprezentaci mohl nastoupit. Snad to nebylo naposledy.“
* Zvládáte při povinnostech ve Zlíně sledovat i hokejové dění v Prostějově?
„Snažil jsem se ho podrobně sledovat před pár lety, kdy za muže hráli odchovanci – moji známí. Psali jsme si, ale pak se obměnil kádr. V současné době prostějovský A-tým sleduji, jen co se týče výsledků.“
* A co situace kolem prostějovské mládeže, máte o ní přehled?
„Jsem v kontaktu s Markem Černoškem. Vím, co se událo, že před pár lety vznikl nový mládežnický klub SK Prostějov 1913. Dokonce jsem jeho patronem. Lidem v tomto klubu věřím, dělají hokej srdcem, s dobrou vůlí a pozitivním myšlením. Doufám, že eskáčko vychová nějaké nové prostějovské talenty. Rád přijedu na některý z jeho turnajů.“
* Co byste mladým hokejistům z SK Prostějov 1913 poradil?
„Hokej vždy musíte brát jako sport, ne jako běžnou práci či povinnost. Když vás bude bavit, můžete v kariéře klidně dosáhnout na krásné úspěchy.“
Další chyba na Vápenici.