Odchovanec prostějovské cyklistiky Jakub Šťastný prožívá v osmnácti letech zlom kariéry

Má za sebou nejlepší období své kariéry. Vzhledem ke svému talentu je však třeba dodat - zatím... Cyklista Jakub Šťastný (na snímku) je totiž předučen pro velké výkony i výsledky. Ostatně už letos se stal hvězdou dvou vrcholných podniků své juniorské kategorie: dráhového mistrovství světa i evropského šampionátu, které se shodně konaly ve švýcarském Aigle, kde dohromady posbíral šest medailí včetně dvou zlatých kovů. Na nějaké dlouhé oslavy ale musel zapomenout. Čerstvě osmnáctiletý závodník si totiž od září ihned začal plnit školní povinnosti. Všechny vybojované cenné kovy přišel rodák z Náměště na Hané a odchovanec prostějovské cyklistiky ukázat také divákům Grand Prix Prostějov - Memoriál Otmara Malečka, kde však figuroval jen jako divák.

* Neměl jste chuť se přece jen převléct a vletět na dráhu?
„To ne, já už si svoje letos odjezdil a rád si od kola odpočinu. Na memoriálu se každoročně sejde spousta kvalitních závodníků, na které se rád v klidu podívám. Není na škodu si užít některé chvíle jen jako divák.“
* Takže jste si srpnové závody užil jako pozorovatel?
„Mě baví se na cyklistiku i koukat. Asi to tak má každý sportovec, že sleduje sport a nemá ho dost ani, když je sám po závodech nebo zápase. Rok co rok je v Prostějově konkurence kvalitnější a díky olympijské kvalifikaci se z memoriálu stal opravdu hodně prestižní závod, na který se sjíždí jezdci z celého světa. Když dorazí tým až z Austrálie, tak to svědčí o tom, jaké má memoriál ve světe jméno.“
* Mistrovství světa i Evropy máte za sebou s velkými úspěchy. Jak se cítíte po tak náročném programu?
„Strašně unavený. Po příjezdu domů jsem celé čtyři dny jen odpočíval. Na kolo jsem ani nepomyslel, protože jsem něm během prázdnin strávil opravdu hodně času, už jsem ho měl fakt až plné zuby. Na konci léta mně bylo čerstvě osmnáct, proběhla malá oslava, a od září mě kromě cyklistiky zaměstnávají také školní povinnosti.“
* Šest medailí během dvou týdnů, to je ale vskutku skvostná bilance!
„Bylo fakt náročné těch čtrnáct dní v kuse jezdit na kole. Už jen na morálku. Ten dres mistra světa mě ale držel při síle, i když na evropském šampionátu byla únava znát. Nakonec jsem to nějak dojel.“ (úsměv)
* Z jaké medaile máte největší radost?
„Určitě ze zlaté v keirinu. Vyhrál jsem o šestnáct tisícin sekundy, takže dost těsné. V dráhové cyklistice jde často o setiny, tisíciny, takže prvenství jsem měl hroznou radost. Ani jsem po tom závodě necítil bolest. Ale celkově s tolika medailemi jsem absolutně vůbec nepočítal. Věřil jsem si hlavně na kilometr, kde jsem byl loni na mistrovství světa čtvrtý.“
* Je zisk půltuctu cenných kovů pro vás odměna za tvrdou práci?
„Myslím, že je to odměna pro všechny, co mi pomohli tohoto úspěchu dosáhnout. Medaile patří i trenérům a celému realizačnímu týmu. Je to dobrá parta lidí, které nesmírně baví to, co dělají, a já mám radost, že jim takto můžu oplatit důvěru ve mě. Všichni z toho máme obrovskou radost.“
* S cyklistikou jste začal v Prostějově, ale teď jezdíte v Brně. Jaký byl přesun do jiného města a prostředí vůbec?
„Byl to hlavně ze začátku velký nezvyk. V Prostějově jsem byl odjakživa doma s rodiči a najednou jsem se musel přestěhovat na jinou školu. Ale postupem času jsem si už na nové prostředí, ale i na nové trenéry a přípravu zvykl. Teď už jsem doma tam. V Dukle se specializuji především na rychlé sprinterské disciplíny, ve kterých se cítím silný. Jsou tam moc příjemní lidé, se kterými pracuji a kteří mi vždy pomohou. Ale na místní tým i zdejší lidi vzpomínám moc rád.“
* Teď vás čeká přesun do kategorie muži. Jak se na to cítíte?
„První rok bude asi rozkoukávání, adaptování a poznávání. Ale třeba s mým časem na kilometru z mistrovství světa bych byl mezi muži na třetím místě, takže ani v této kategorii bych se nemusel ztratit. Každopádně nesmím polevit z tréninku a dál na sobě zodpovědně pracovat a potvrdit letošní úspěchy.“
* Zároveň však také musíte chodit do školy. Jak se dá vrcholový sport skloubit se studiem?
„Horko těžko. Nemáte skoro vůbec volný čas, protože spěcháte ze školy na trénink a opačně. Ale když vás něco baví, tak to děláte rádi, i když si kvůli tomu musíte občas upřít jiné radosti, jako je volný čas nebo jiné koníčky a zábavu. Za tu dřinu to ve výsledku stojí.“
* Jezdíte ještě do Prostějova z nějakých důvodů?
„Naposledy jsem tam byl na memoriál Otmara Malečka. Jak jsem říkal, celý tým vždycky rád uvidím, i když se sestava závodníků hodně změnila. Každopádně ovál i zázemí jsou rok od roku hezčí a pro cyklistiku v Prostějově je to jen dobře. Také jezdím za rodinou pokaždé, když je volná chvíle, ale těch je čím dál méně.“
* Co vás na cyklistice nejvíc přitahuje?
„Je to skvělý pocit. Když jedete maximální rychlostí zatáčkou a tlačí vás to do té dráhy a do sedla. Musíte se pevně držet řídítek, aby vám nevypadla z rukou, vytváří se tam přetížení. To je přesně ten skvělý pocit. Je to neuvěřitelný adrenalin, což mě strašně baví.“
* Jak to máte s pády? Myslíte na ně při závodě?
„Před závodem se tam asi nějaká ta myšlenka vloudí, ale v pak v té maximální rychlosti člověk úplně vypne. Samozřejmě počítám s tím, že mohu spadnout, ale v tu chvíli to neřeším. Jakmile se dostanu do závodního módu, tak takové myšlenky se úplně vypínají.“
* A co když před vámi někdo spadne?
„I to se stává, v takové rychlosti a v tom momentu není většinou čas uhnout. Ty pády bývají občas dost bolestivé.“
* Na dráhovou cyklistiku chodí stále více lidí. Čím to je, že si tento styl cyklistiky získává čím dál více fanoušků?
„Myslím, že to je pro diváky atraktivní, rychlý sport. A hlavně třeba na rozdíl od silniční cyklistiky mají diváci vše celou dobu na očích. Mohou sedět a užít si závody, aniž by jim něco uteklo, nebo se někam přesouvali.“
* K čemu vlastně slouží výplň zadních kol?
„Setrvačnost, aerodynamika a jste prostě rychlejší. Na některé tratě, jako například na dvoustovku, se používá i plné přední kolo. Také to dobře vypadá.“ (smích)
* Je kromě tréninku i nějaká teoretická příprava?
„Věda teď už do sportu zasahuje všude možně, takže jsou nějaké vzorce, které bychom jako závodníci měli mít zažité. Jsou tam určitě taktiky, podle kterých se musíte řídit tak, jak se vyvíjí závod.“
* Jak je to s pokyny od trenéra. Jde to vnímat, když na vás něco křičí při závodě?
„Tak pokyny přicházejí, ale někdy v té rychlosti nejsou slyšet. Zvlášť na venkovních drahách, kdy ještě fouká vítr a podobně, tak je těžké se nějak koncentrovat na to, co na vás křičí.“ (smích)