Nohejbalový šéf Sokola I Prostějov Richard Beneš: CHCI VYCHOVAT SVÉHO TRENÉRSKÉHO NÁSTUPCE

Život zasvětil z velké části nohejbalu, své velké sportovní lásce. Nejprve jej většinu života hrál, po skončení aktivní kariéry se pak vrhnul na trenérství a funkcionařinu. Dá se říct, že Richard Beneš téměř z ničeho vybudoval v Prostějově fungující péči o nohejbalovou mládež, díky čemuž vychoval desítky mladých talentů tohoto tradičního českého sportu včetně několika mistrů světa.

Mezitím v průběhu téměř dvaceti let nadějní hráči postupně dorůstali až do kategorie dospělých a momentálně tvoří družstvo TJ Sokol I PV v první lize mužů, které loni dosáhlo konečnou třetí pozicí historického úspěchu a letos na něj skoro navázalo. V tomto rozhovoru bilancujeme nejen uplynulou sezónu, ale v podstatě celou Benešovu kariéru, a nahlížíme i do budoucnosti.

* Můžete zrekapitulovat soutěžní ročník 2018?
„Letošní sezóna byla velmi složitá z několika důvodů. Před jejím zahájením onemocněl mononukleózou smečař a blokař Honza Matkulčík, prakticky tak nemohl absolvovat zimní přípravu s oddílem. A v dalším průběhu byl rád, že mohl po vyléčení hrát alespoň zápasy plus absolvovat některé tréninky. Dalším problémem v sestavě byla ztráta jiné klíčové opory týmu Kuby Ftačníka, kterému jsem podepsal hostování do extraligových Čakovic. Jde o mladého talentovaného hráče a já jsem mu nechtěl stát v cestě za dalším zvyšováním výkonnosti, případně v pokračování za juniorskou reprezentaci ČR během roku 2019. Bohužel dalším výpadkem v sestavě se stal Lukáš Wiesner, který se přestěhoval do Prahy a jeho práce mu znesnadnila i účast na většině utkání. Navíc Martin Kolář se těsně před začátkem soutěže omluvil, že letos nebude k dispozici.“
* To jste tedy neměli moc příznivou výchozí situaci, že?
„Vůbec ne! Za tohoto neutěšeného stavu jsem musel téměř v každém zápase se sestavou improvizovat, což se projevilo zejména v úvodních kolech, kdy jsme ztráceli zbytečně body, naše hra nebyla dobrá. Pokud se týče vyváženosti první a druhé části soutěže, tak musím konstatovat, že výsledkově jsme byli přibližně na stejné úrovni. Neboť za úvodní polovinu základní části první ligy jsme získali pět bodů, za druhou půlku pak bodů šest, což stačilo na celkové šesté místo, a tedy opět na postup do play-off. Zde jsme po naprosto vyrovnaném boji podlehli venku Modřicím B těsně 4:5 po jednom z našich nejlepších výkonů v sezóně. Kluci se za předvedenou hru určitě nemuseli stydět.“
* Jak by znělo hodnocení vašich jednotlivých svěřenců?
„Musím předeslat, že nohejbal sice je výkonnostní sport, ale s naprosto amatérskými podmínkami. Jako trenér si proto musím na hráčích cenit, že obětují tomuto malému sportu stovky hodin na úkor svého volného času i rodin, a přitom podávají tak kvalitní výkony. Pravým kapitánem mužstva byl opět Honza Valenta, určitě nejzodpovědnější a jeden z nejzkušenějších hráčů, na kterého bylo v každém utkání spolehnutí. Výborný nahrávač s nepříjemným servisem, kvalitní hrou v poli a ve dvojkách i s přehledem v zakončení. Tomáš Roba byl pravým tahounem týmu z hlediska odvedených výkonů. Hrál všechny disciplíny, vždy fyzicky skvěle připravený a obětavý ve hře s dobrým útokem, ve dvojicích jeden z nejplatnějších členů našeho celku. Kuba Klaudy je určitě jeden z nejtechničtějších ligových hráčů včetně extraligy. Pokud hrál, bylo na něj spolehnutí zejména ve dvojicích. Navíc dokázal přes svou nevelkou postavu i účinně blokovat, a co potřebuje zlepšit, to určitě sám dobře ví.“
* Co další plejeři?
„Marián Příhoda si počínal výborně na nahrávce, zlepšil se i v poli a ve dvojkách hrál většinou tu vloženou bez problémů, s výjimkou rozhodující dvojice v závěrečném střetnutí předkola play-off v Modřicích. Martin Deutsch tvořil s Příhodou a Matkulčíkem výbornou spolehlivou trojici, kde se opírali o svou sehranost, bohužel ne vždy nastoupili v kompletním obsazení. Honza Matkulčík byl určitě nejlepším blokařem a nejtvrdším smečařem týmu, chybí mu však větší pestrost v útočné fázi a lepší pohyb po kurtu při dvojicích. I tak patřil k nejvíce bodujícím hráčům družstva a na jeho příspěvek se dalo spolehnout, bohužel nebyl k dispozici při několika důležitých zápasech. Lukáš Wiesner nastoupil jen do dvou duelů a nelze tak jeho výkony kvalifikovaně zhodnotit. Tomáš Jorda je při trénincích i v účasti na střetnutích stoprocentní, z kolektivu má ovšem nejméně zkušeností, což se při utkáních projevovalo. Přesto může být v dalších letech pro mančaft prospěšným přínosem. David Pazdera má zdravotní problémy a nemůže absolvovat zápasy v plné zátěži, což je velká škoda. I tak je na něj spolehnutí, má smysl pro partu a správný duch v mužstvu. Radek Omelka nastoupil jen jednou, aby vypomohl při personálním výpadku, a nelze ho tedy hodnotit. O účasti předsedy oddílu Jardy Faltýnka, který ve svých pětašedesáti letech dokázal vyhrát obě trojice během jednoho venkovního zápasu nemluvě.“
* Jakou představu máte o složení hráčského kádru do dalšího období?
„Téměř každý rok máme problémy zejména s početností, ale i zvýšením kvality kádru. Přitom jak v našem oddílu, tak v celém okolí Prostějova je dostatek nohejbalistů, kteří by při trénincích mohli zlepšit svou výkonnost a být pro klub přínosem. Osobně preferuji především hráče, kteří jsou členy TJ Sokol I, po nohejbalové stránce zde vyrostli anebo jsou z blízkého okolí našeho města. Nevím, jak to bude příští rok s hostujícím Mariánem Příhodou a taky s Martinem Deuschem, který končí školu ve Zlíně a čekají ho závěrečné zkoušky. Jinak počítám s následujícími hráči: Jan Valenta, Jakub Klaudy, Jan Matkulčík, Tomáš Roba, Tomáš Jorda, Martin Deutsch a jeho bratr Petr Deutsch z Ivanovic na Hané. K tomu jednám s jedním z nejlepších regionálních nohejbalistů hrajících soutěže neregistrovaných Lukášem Pírkem, jenž má určitě prvoligovou kvalitu. V týmu bych rád měl i Kamila Husaříka, případně Tomáše Procházku, kteří mají mnohaleté ligové zkušenosti. A dále počítám i s dalšími, dosud nejmenovanými členy oddílu. Cíl bude stejný jako v každém roce: to znamená postup do závěrečných bojů play-off první ligy mužů.“
* Během aktuálního podzimu má být zrekonstruována divácká tribuna v areálu u sokolovny na Skálově náměstí. Můžete k tomu říct víc?
„Náš antukový kurt u sokolovny patří z hlediska svého povrchu k nejlepším v první lize, bohužel však dosud nesplňoval podmínky týkající se divácké tribuny, stanoviště rozhodčích, hráčských laviček i míst k sezení pro fanoušky. Tenhle areál byl vybudován před více než šedesáti lety a dělal nám velké starosti, neboť nebyl důstojný při pořádání různých celorepublikových akcí, šampionátů mládeže a podobně. Z těchto důvodů jsme se rozhodli, že v rámci vypsaných projektů Olomouckého kraje na rekonstrukce tělovýchovných zařízení požádáme o dotaci a v případě kladného vyřízení záležitosti starou nevyhovující tribunu zrekonstruujeme. Díky rozhodnutí Olomouckého kraje, zastupitelstva města Prostějova – což byla podmínka poskytnutí dotace – i vedení TJ Sokol I Prostějov je už nyní připravena smlouva s firmou Gréza coby dodavatelem stavby a právě v těchto dnech se začne na rekonstrukci pracovat. Dočkají se tak nejen sami prvoligoví nohejbalisté jednoty, ale i školy, pro něž bude v areálu připravena dlouhodobá soutěž v nohejbalu. Náš klub zde navíc plánuje v roce 2019, případně 2020 i pořádání mistrovství republiky dorostenců, stánek bude k dispozici pro herní vyžití také případným zájemcům z podniků a vlastním sportovcům Sokola I. Jakožto oddíl nohejbalu TJ Sokol I Prostějov si velice ceníme rozhodnutí i podpory všech výše zmiňovaných orgánů.“
* Jak je na tom prostějovský nohejbalový klub po stránce celkového chodu?
„Určitě máme co zlepšovat a zkvalitňovat. Jde o vytvoření funkčního týmu, který bude mít na starost celé zázemí oddílu, zajištění tělocvičen, sponzorů, komunikaci s vlastní jednotou, materiální vybavení a tak dále. Nelze se stále spoléhat na trenéra, funkcionáře, manažera, vedoucího týmu a hospodáře oddílu v jednom. Tedy člověka, který pro nohejbal pracuje vytrvale mnohá desetiletí a vytváří podmínky pro zdárný chod klubu, jehož přibývající roky ale nelze zastavit. A byla by nejen pro oddíl, ale i celý Prostějov škoda, kdyby zde závodní nohejbal za několik roků již neexistoval. Navíc po ekonomické stránce je na tom náš oddíl vždy tak, že sotva každou sezónu přežije. V tomto směru musím vzpomenout všechny naše dlouhodobé partnery či sponzory, kterými jsou město Prostějov, Olomoucký kraj, Česká obec sokolská, Auto - Rolný, Vodovody a kanalizace Prostějov, Fedor Auto, DT - Výhybkárna a strojírna, Montáže inženýrských sítí, Tomi-Remont Prostějov a Zdravotnické potřeby ALVA ZPO. Bez jejich pomoci bychom nemohli hrát první ligu mužů ani vychovat několik juniorských mistrů světa a Evropy.“
* Na kontě máte se svými svěřenci za poslední dvě dekády spoustu velkých úspěchů, především v mládežnických kategoriích. Co však vaše další trenérská dráha?
„Musím stát nohama pevně na zemi a dívat se na to realisticky. V letošním roce dovrším sedmašedesát let a trenérská práce v tomto věku i sportu obecně není jednoduchá. Přesto bych chtěl alespoň ještě nějaký ten rok vydržet a pokusit se vychovat svého nástupce, což je v současném amatérském sportu dost problém.“