Příjemnou noc, dnes je čtvrtek 20.6.2024
svátek slaví Květa,
zítra Alois
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Pivínský soubor ve čtvrtek v divadle zabodoval s třetí hrou z pera slavného všeuměla

vrba
Dlouholetý divadelník, aktivní milovník folkloru, ředitel festivalu, skvělý cyklista, vystudovaný horník, špičkový hasič, profesionální pečovatel, pojišťovací agent a čtyřnásobný otec, to je jen několik málo z mnoha rolí, ve kterých „vystupuje” dvaašedesátiletý Jiří Vrba. Při tomto výčtu se hned na první pohled nabízí srovnání s Járou Cimrmanem, jehož divadelní hry Divadelní společnost Větřák od svého založení inscenuje.

Nejprve tak činila pouze pro obyvatele Pivína, v roce 2004 se poprvé představila na prknech Městského divadla v Prostějově s hrou Dobytí severního pólu, o tři roky později následovalo představení Záskok-Vlasta. Ve čtvrtek pak v podání Větřáku měla premiéru hra Vražda v salonním coupé, která se od zaplněného sálu dočkala neutuchajícího potlesku...

mikrofonHry Járy Cimrmana lidi zaručeně rozesmávají. Předpokládám však, že není snadné získat souhlas s jejich uváděním. Bylo to pro vás složité?

„Napřed jsme to příliš neřešili. Větřák vznikl v roce 1991, hned rok nato jsme začali dělat divadlo. V souboru tehdy byli samí mladí kluci, kterým se Cimrman líbil, tak jsme se do něj pustili a jeho hry uváděli například při mikulášském posezení pro pivínského občany. S panem Svěrákem jsem se potkal později v prostějovském divadle, kam jsem chodil jako hasič. Tehdy jsem mu prozradil, že hrajeme jejich hry pro naše občany. Omlouval jsem se mu, že to děláme a on reagoval, že v Pivíně určitě můžeme.“

mikrofon V případě uvádění v prostějovském divadle, kam už přijde podstatně více lidí, už to zřejmě muselo být jinak...

„Nastudovali jsme Dobytí severního pólu a přišlo nám to hodně dobré a tak nás napadlo, že bychom s tím mohli vyrazit i do Prostějova. Navázali jsme tedy kontakt s panem Kotkem, který žižkovské Divadlo Járy Cimrmana v těchto věcech zastupoval. Od něj jsme dostali povolení na premiéru a dvě reprízy. To se opakovalo i v dalších dvou případech.“

mikrofon V čem je vaše zpracování jiné, než u pražského souboru?

„Těch změn není moc, protože originál je výborný. Lidé jej mají rádi a nedá se do něj příliš zasahovat. Jinak byste jej zničili. Ovšem například v inscenaci Dobytí severního pólu nás u originálu nijak zvlášť nenadchlo, jak tam byla podána polární záře. V podstatě se jednalo pouze o zablikání barevného světla nad scénou. To nám přišlo hodně slabé. Vždyť se mělo jednat o motivaci pro chlapy, kteří jsou na pokraji smrti, k tomu, aby se nevzdávali a šli dál. Vymysleli jsme si tedy, že polární záři ztvárníme jako tanec čtyř lehce oděných děvčat a to se divákům hodně líbilo.“

mikrofon Cimrmani jsou známí tím, že v souboru nemají ženy. Je to i váš případ?

„Není. Ve Větřáku působí spousta šikovných děvčat. My bychom bez ženských nemohli nic dělat! Ovšem přímo v Cimrmanových hrách nehrají. Poslední inscenace je však výjimkou. V této hře se má těsně před koncem na jevišti objevit Vilma, která je jinak po celou dobu ve vedlejším kupé, takže na ni není vidět. Policejní praktikant Hlaváček pro ni jde, ovšem u „Cimrmanů“ žádnou nepřivede, pouze se zhasne a je konec. U nás ale máme děvčicu, která nám dělá nápovědu, a ta se díky svým fyzickým předpokladům pro tuto roli dokonale hodí. Takže jsme do Cimrmana propašovali i ženu. Ale skutečně jen na chvíli.“

mikrofon Větřák není pouze o divadle, stojí za spoustou zajímavých akcí. Jak vznikl?

„V roce 1968 byl v Pivíně obnoven ostatkový průvod. Od té doby jej pořádal Svaz socialistické mládeže. Ten však po revoluci skončil a nebylo jasné, kdo bude v roce 1992 pivínský masopust organizovat. Z tohoto důvodu jsme 1. prosince 1992 založili Větřák, který funguje dodnes. Z pěti zakládajících členů jsme zůstali dva. Nyní má společnost asi pětadvacet členů, kteří se neustále rekrutují z dorůstající mládeže, zatímco zasloužilí ženáči pomalu odpadají.“

mikrofon Naplnily se představy, se kterými jste spolek zakládali?

„Kromě masopustu jsme několik let pořádali například kácení Máje, a to nejen v Pivíně, ale i v Prostějově. Velkou oblibu si získalo i kosení louky, hod školní brašnou či domlácená, kterou jsme vždy spojovali s autorským představením, ale i další akce. Ovšem největší úspěch pro nás znamenalo, když jsme si zahráli na prknech krásného prostějovského divadla. Naším snem je, abychom zde jednou vystoupili s vlastní autorskou hrou. Muselo by to však být něco vtipného, co by bylo schopné zaujmout hodně lidí. Píšeme si vlastní skeče, třeba se z nich jednou něco vyvine...“

mikrofon Šestatřicet let jste pracoval v prostějovském hasičském záchranném sboru. Po pětatřiceti letech služby jste v listopadu 2007 dostal od generálního ředitele HZS ČR a ministra vnitra medaili. Přitom jeho nařízení nakonec vedlo k tomu, že jste od hasičů v osmapadesáti letech odešel. Jak na to vzpomínáte?

„Vyšel nový služební zákon a já jsem navzdory pětatřiceti letům praxe rázem na svou pozici neměl dostatečné vzdělání. Pokud vám v šestapadesáti letech nařídí, abyste začal studovat vysokou školu, jedná se o degradaci školství. A nejen toho, ale i člověka, který na školu nastoupí jen proto, aby splnil nějaký nesmyslný paragraf zákona. Přitom šlo jen o ten diplom, mohl jsem studovat cokoliv, třeba teologii nebo práva v Plzni. Většina lidí, kteří kvůli tomu museli odejít, věděla, že něco podobného je naprostý nesmysl. Předtím mi vysokou školu nahrazovalo pět let praxe. Kvůli tomu odešly tisíce zkušených hasičů i policistů. Myslím, že se to projevilo na fungování obou těchto složek.“

mikrofon Začínal jste tedy od začátku...

„Udělal jsem si pečovatelský kurz. Když mi nabídli místo v Domově na zámku v Nezamyslicích, tak jsem od hasičů na vlastní žádost odešel. Nyní v Domově stále pracuji na poloviční úvazek, tři dny v týdnu pak pracuji pro Hasičskou vzájemnou pojišťovnu.“

mikrofon Kromě divadla působíte ve folklórním souboru Klas, jste i trojnásobným mistrem ČR v cyklistice. Jak jste to všechno stíhal?

„Dařilo se mi všechno vzájemně propojovat a u jednoho odpočívat od druhého. Pravdou je, že často jsem si přál, abych nemusel vůbec spát. Přitom nespím mnoho, v průměru tak šest hodin denně.“

mikrofon Nabízí se otázka, zda jste se tomu všemu nemohl věnovat i díky tomu, že jste po rozvodu nebyl delší čas ženatý. Nezměnilo se něco po vaší druhé svatbě?

„Jsem ženatý od roku 2003, ale myslím, že od té doby se toho zas tolik nezměnilo. Pravdou je, že moje žena Marie je zlatý člověk, který mě bere takového, jaký jsem. Přesto se snažím rodinu nešidit. Například jedna z dcer tancuje v Klásečku, takže tam můžeme být spolu. Návštěvu rodiny v Pivíně pak vždy spojíme se zkouškou Větřáku a tak dále. Nicméně stále častěji u některých věcí cítím, že je třeba, aby to převzali mladí. Naštěstí se už ve Větřáku takoví našli. Nedávno začali nacvičovat divadelní pohádku, doufám, že se osamostatní a dokáží vše dotáhnout do konce. Těším se na to, že se budu moci chodit jen dívat a že mi to nezabere tolik času. Mám i podobný sen týkající se vlastní smrti. Přál bych si zemřít v devadesáti letech naskakujíc v Pivíně do prudce jedoucí tramvaje ohlížeje se za krásnou dívkou. Tož uvidíme..“

Kdo je Jiří Vrba?

Narodil se 14. dubna 1950 v Pivíně. Pochází z pěti dětí, jeho rodiče byli drobní rolníci. Své dětství, na které stále rád vzpomíná, strávil mezi zvířaty. Po základní škole nastoupil na pětiletý obor důlní technik na hornické průmyslovce. V průběhu studia si udělal ještě záchranářský kurz. Jako horník nakonec nikdy zaměstnaný nebyl. Už během vojny si domluvil místo u prostějovských hasičů, kam v roce 1972 nastoupil. U požárníků prošel nejrůznějšími pozicemi, postupně se vypracoval a stal se operačním důstojníkem. Po šestatřiceti letech u hasičů v osmapadesáti letech skončil. Udělal si rekvalifikační kurz na pečovatele a začal pracovat v Domově na zámku v Nezamyslicích. Jiří Vrba je podruhé ženatý. Z předchozího manželství má dceru a syna, se současnou manželkou Marií dvě dcery. Je pětinásobným dědečkem. Mezi jeho záliby patří kromě sportu, divadla a folkloru také práce na zahradě.

  • Makový pohřební služba
  • 1

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Anketa - hlavní

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Vánoční strom bude.

Tohle nám nemůže vzít ani ten lotr koronavirus! Prostějovští radní oznámili, že konání vánočního jarmarku na náměstí T. G. Masaryka je sice v ohrožení, ale o tradiční a neodmyslitelnou součást rynku nepřijdeme. Vánoční strom je už vybrán a letos ho městu darovala rodina z Lipové.

 

Další chyba na Vápenici.
Špatně vypočítané kilometry na směrovníku u Národního domu nejsou jedinou „mýlkou“ na Vápenici v Prostějově. Jak Večerník upozornili čtenáři, při odbočení vlevo do centra v Prostějově je nakřivo namalován odbočující pruh. Podle zlých jazyků museli být lajnovači pod parou...

Nezapomněli na lidi.

Osobnost týdne

Ladislav ADAMÍK

Úctyhodného věku šestadevadesáti let se před týdnem dožil bývalý kvalitní prostějovský atlet. Osobní výročí blížící se magické stovce oslavil v pondělí 19. října.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Číslo týdne

1 983

Podle posledního sčítání žije v Prostějově 1 983 cizinců. Nejvíce zde pobývá Slováků a Ukrajinců, silné zázemí zde mají Vietnamci.

33

Výrok týdne

„ZATÍM PO NICH NENÍ POJMENOVÁNO VŮBEC NIC!“

Lidé budou vybírat nový název parku v Okružní ulici podle jmen slavných rodáků. A jak zmínil primátor Jura, zatím po nich není pojmenováno vůbec nic...