- 13. září 2018
- 536x
Papoušek, Pospíšil, Hunal, Pavlík, Bureš, Zelenka... To jsou zvučná jména, která se zapsala do novodobé historie prostějovské kopané a pomohla k nastartování současné éry eskáčka. Před měsícem přibylo do kroniky další známé jméno. Člen úspěšné tuzemské generace z doby, kdy český fotbal na světové úrovni něco znamenal, někdejší 57násobný reprezentant, který v „áčku“ debutoval už jako osmnáctiletý, aby poté dosáhl na titul mistra i vicemistra Evropy do 21 let. To je Jan Polák (na snímku), který toho hodně odehrál také v kvalitních zahraničních klubech, v nichž si vybudoval více než solidní renomé. Na sklonku kariéry pak posílil v sedmatřiceti letech 1.SK Prostějov. Premiéru si odbyl proti svému mateřskému klubu, brněnské Zbrojovce. A byla vítězná, stejně jako následující vystoupení ve Znojmě!
* Začněme pěkně od prvních krůčků. Jak jste se vlastně dostal k fotbalu?
„Měl jsem tak trochu rodinné zázemí, otec hrával fotbal a bral mě s sebou. Fotbal dosud hraje i můj bratr, který působí v Rakousku. On se dostal v Brně nejvýš do druhé ligy, ale oba jsme šli od počátku v otcových šlépějích.“
* V té době jste asi netušil, kam až povede vaše kariéra, že?
„To vůbec ne. (úsměv) Když je člověk malý, tak chce především hrát fotbal. V nějakých deseti letech jsem se z Bohunic přesunul do Zbrojovky. Tehdy to nebylo o nějakých cílech. Teprve až je člověk starší, začíná vnímat věci okolo fotbalu mnohem víc. Vidí fotbal v televizi, poznává hráče, kteří to někam dotáhli. Postupně jsem se začal dostávat do výběrových týmů, tak jsem si začal říkat, že by bylo fajn tímto směrem pokračovat. Ve čtrnácti letech přišla reprezentace, docela se mi v ní myslím dařilo a byl jsem pravidelným účastníkem srazů národních celků. Jezdil jsem na ně rád, protože se hrály mezinárodní zápasy, trenéři mě stavěli, byla tam skvělá parta, docela nám to šlapalo a dosahovali jsme celkem dobrých výsledků. Teenager to pořád vnímá spíše jako zábavu, má kamarády, fotbal ho prostě baví. Navíc jsem dělal školu, takže nějaké myšlenky směrem k fotbalovým výšinám jsem neměl. To až tak v šestnácti letech, když jsem postoupil do staršího dorostu a ve Zbrojovce do ´béčka´, který tenkrát hrál MSFL. Tam jsem se začal otloukat v mužském fotbale a v sedmnácti už hrál za áčko.“
* V začátcích má asi každý kluk své velké vzory. Které to byly ve vašem případě?
„V té době hrával Edgar Davids, který byl známý i svými brýlemi, hodně se mi líbil také Ruud Gullit. Hrával pod hrotem, dával hodně gólů, měl dobrou techniku, uměl rozdělovat přihrávky. Vynikajících hráčů bylo jistě víc, ale na tyto dva jsem se tak nějak zaměřil. Byli to rozdílní hráči, ale shodou okolností oba Holanďani, kde fotbal vždy byl, je a myslím, že i bude na vysoké úrovni. Jsem rád, že jsem se mohl inspirovat právě u nich.“
Další chyba na Vápenici.