„SÁZÍM NA SLUŠNOU KAMPAŇ A VĚŘÍM, ŽE TO VOLIČI OCENÍ“

Božena Sekaninová (na snímku) není v politice žádným nováčkem. Kromě toho, že v Prostějově jako místostarostka stála u zrodu Radničních listů, které jsou dodnes významným komunikačním prostředkem mezi vedením města a obyvateli, má na svém kontě počin takřka husarský. Byla to právě ona, kdo tak dlouho hledal cestu a možnost postavit v historické budově radnice výtah, až se jí to podařilo. Podporovala a často i iniciovala utváření neziskového sektoru v Prostějově. Díky její přízni a spolupráci jsou mnohé z těchto organizací dodnes významnými poskytovateli sociálních a návazných služeb nebo významnými zaměstnavateli na chráněném trhu práce. „Každý má svůj rukopis. Já jako senátorka stojím vždy na straně občana, přičemž návrhy zákonů konzultuji s odborníky a připomínkuji,“ říká o sobě stávající senátorka. V jejím případě vyčnívá zejména snaha v sociální a zdravotní oblasti eliminovat negativní dopady právě na běžné občany. „Vím, jak se lidem ve městech a obcích žije, a přispívám k tomu, aby naše společnost byla ohleduplnější k hodnotám, jejichž cena se nevyjadřuje penězi,“ dodala Sekaninová v obsáhlém rozhovoru.

* V horní komoře Parlamentu ČR působíte už dvanáctým rokem. Necítíte už takzvanou vyhořelost?
„Ale naopak, právě mě to začíná bavit. (úsměv) Mám za obě volební období dobrý pocit, že se mi práce daří, vnímám podporu lidí. Když máte výsledky, chuť a sílu pokračovat, je to velká motivace. Pak je jedno, jestli je to ve sportu, v politice, v pracovním procesu nebo osobním životě.“
* Podle vašich kritiků jste neviditelná a vaše jméno je v parlamentním zákulisí prý neznámé. Co můžete těmto hlasům vzkázat?
„Můžete mi prozradit, kolik mají dioptrií? (smích) A teď trochu vážněji. Domnívám se, že mám v Senátu velkou úspěšnost. Všechny zákony, na kterých jsem pracovala, byly totiž nakonec schváleny. Pokud to protikandidáti neví, nebo nevnímají, tak jen ukazují, že se veřejnému životu nevěnují a na práci senátora nejsou dobře připraveni.“
* Často také slýcháme, že za vámi není žádný velký počin, který by si veřejnost uchovala v paměti a řekla: to zařídila Božena Sekaninová.
„Z velkých počinů politiků se často stanou velké průšvihy. (pousměje se) A je jedno, jestli jsou to IT zakázky, důchodové pilíře, nebo S-karty. Existují pouze dva důvody. První je, že politik je neschopný, ale chce si postavit ´pomník´. Pak máme megalomanské projekty, kde nejsou peníze na provoz, nedostavěné aquaparky, silnice odnikud nikam, biostatice, které nefungují a mnohamiliónové ztráty. Důvod druhý je tunelování státních peněz. Takových případů je tolik, že se to nedá ani napsat. Je chyba, že jen občas jsou aktéři potrestáni jako například lobbista Dalík. A jistě každý chápe, že se ani jedné varianty nechci účastnit.“
* Může vůbec senátor či senátorka přilákat do svého obvodu například investory či získat dotaci?
„To je nepochopení práce senátora. Zákonodárce se má starat o to, aby zákony byly dobré pro lidi. Pokud jde o dotace, mohu pomoci radou, kde a jak žádat o dotace, případně doporučit agenturu, která je solidní. Vždy ale záleží na kvalitě předloženého projektu.“
* Když se na své působení v Senátu podíváte vy sama, co jste pro lidi ze svého obvodu nejen za posledních šest let udělala? A můžete být konkrétní...
„Odpověď na tuto otázku je tak obsáhlá, že se nedá shrnout do jedné věty. V Senátu jsem byla zpravodajkou třiceti zákonů a navrhovatelkou osmnácti zákonů! Například zákona o zaměstnanosti, zákoníku práce, zákona o sociálních či zdravotních službách. Aktivně jsem vystupovala proti zavedení takzvaných S-Karet a předložila návrh na jejich zrušení. Podílela jsem se na zrušení druhého pilíře důchodového systému, který vyváděl peníze do soukromých fondů. Zasadila se o odstranění diskriminace pracujících důchodců, kdy si opět mohou odečítat slevu na dani. Aktivně jsem pracovala na potřebném znění loterijního zákona, který umožňuje jednotlivým obcím regulaci hazardu na svém území. Vystupovala jsem proti zrušení kategorie osob zdravotně znevýhodněných. V poslední době jsem bojovala například za zvýšení příspěvku na domácí péči o lidi s nejtěžším postižením či proti diskriminaci při vyplácení příspěvku na mobilitu.“
* A co se týče místního obvodu?
„Vždy jsem se snažila prospívat regionu, za který jsem byla zvolena. Lidé mají otevřené dveře nejen v mé kanceláři, ale i v Senátu jako instituci. Senátních seminářů či veřejných slyšení se zúčastňují zástupci z našeho regionu. Kromě toho každoročně organizuji v Senátu vernisáže, kde představuji umělce z Prostějovska. Při letošních Krojovaných slavnostech dvacátého května ve Valdštejnské zahradě účinkoval folklorní soubor Mánes i s dětským Mánesáčkem. Zahrady byly plné turistů obdivujících nádheru hanáckých krojů a toužících se s Hanáky vyfotografovat. Podobné to bylo 5. července na akci Kulturního léta v Senátu, kdy ve Valdštejnské zahradě vystupoval sedmdesátičlenný dechový soubor z Němčic nad Hanou. Nezapomínám ani na školní mládež, která jezdí na prohlídky Senátu a jeho historických prostor, čehož se již zúčastnily desítky nejen prostějovských škol. Po celou dobu jsem také byla nápomocna obcím při hledání alternativních finančních zdrojů a snažila se jim pomáhat získávat potřebné informace a rady, kde a jakou formou se mohou o dotace ucházet a čerpat je. Dlouho také spolupracuji se Sdružením na ochranu nájemníků, zvláště pak v případech bytových družstev. Podílím se na vedení sociálního družstva, zaměstnávajícího výhradně osoby se zdravotním postižením. Dlouhodobě velmi úzce spolupracuji s neziskovým sektorem ve svém volebním obvodu a nejsem lhostejná k existenčním problémům občanů. Pomáhat při jejich řešení znamená hodně práce, ale těší mě, že v regionu mě lidé znají a že se na mě obracejí s důvěrou. Právě ta důvěra zavazuje, tu nemohu a nechci zklamat.“
* Poslední roky s sebou přinesly obrovský nárůst nákladů na bydlení. Snad nejhůře se dotýká lidí, kteří žijí v nájemních bytech, a těch, kteří žijí sami. Nájemné šplhá mnohem rychleji, než představuje růst penzí, a levnější byty nejsou k dispozici. Znáte řešení této tíživé situace?
„Ano, otázky dostupnosti bydlení jsou stále palčivější. Poslední dobou se hodně hovoří o takzvaném sociálním bydlení. Raději bych používala označení dostupné bydlení, protože nejen skupina seniorů má problémy s cenou bydlení, ale i mladí lidé, maminky s dětmi a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Bydlení za tržní ceny je pro ně v podstatě nedostupné. A jiné možnosti? Například v Prostějově je zhruba tři sta padesát míst v domech s pečovatelskou službou, která jsou obsazena, a v evidenci je zhruba dalších dvě stě čtyřicet žádostí. Pravidla pro výstavbu sociálních bytů máme, nejsou však dostačující. Domnívám se, že garantem dostupnosti takového bydlení by měly být obce, ale stát je v tom nesmí nechat bez systémové a účinné pomoci. Je také třeba si uvědomit, co je to sociální bydlení. Stát, potažmo obec, by měl povinně stavět levné a dostupné byty a nájemníci by platili nižší, tedy sociální nájemné. Pokud by se jejich situace změnila, řešili by i bydlení jiným způsobem. Vidím velký potenciál i našeho města, aby v této oblasti zvýšilo svou aktivitu, směrovanou jinak, než je komunitní dům v Sušilově ulici. V každém případě by obec měla svým občanům pomoci v tom, aby poslední roky svého života prožili důstojně. Budu podporovat výstavbu startovacích bytů pro mladé, ale i výstavbu sociálního a družstevního bydlení.
* Co říkáte debatě o znovuzavedení poplatků za pobyt v nemocnici a u lékaře?
„Do zdravotnictví stále více proniká nutnost platby od pacienta. Přitom si hrajeme na „bezplatné“ zdravotnictví. Poplatky, to bylo první veřejné a státem organizované zlo ve zdravotnictví. Myslíte, že ve třetím tisíciletí je bílá plomba luxusem? Pokud ne, tak proč je ze zdravotního pojištění hrazen jen amalgám? Nerada bych se dožila toho, kdy létáme na Měsíc a přitom nám veřejný systém poskytne zdarma jen odvar z babského ucha... (úsměv) Abych to ale ukázala v souvislostech. Mnoho lidí obdivuje západní systém. Z veřejných zdrojů se však můžeme dočíst, že například v USA nemá zdravotní pojištění celých čtyřiadvacet procent obyvatel! Zatím jsme na tom tady ještě dobře. Zatím...“
* V současnosti jsou penze na hranici čtyřiceti procent průměrné hrubé mzdy. To je nejhorší stav od roku 1989 a prognózy nejsou příznivé. Co vy na to?
„Možná si ze školy pamatujete Nerudovu báseň Dědova mísa. Vnuk říká svému otci: ‚Až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá!'. Jan Neruda zcela přesně popsal situaci. Mladí se mají učit a připravovat na život, střední generace vydělávat a nejstarší lidé mají doslova nárok na to, aby se o ně mladší a produktivní postarali. Nejsme vlčí smečka. Mladé generaci musíme dopřát vše, aby v současném světě uspěla. Ale také jí musíme stále vštěpovat, že svůj dluh budou jednou vracet. Důchod není charita, ale poděkování za celoživotní práci Z tohoto pohledu považuji výši důchodu v naší zemi za selhání společnosti.“
* Vaše kandidatura ale nebyla jednoduchá, provázely ji určité rozpory uvnitř ČSSD. Strana vám nakonec dala přednost před Pavlem Holíkem. Jak jste nesla skutečnost, že prostějovští sociální demokraté o vaší kandidatuře pochybovali?
„V demokracii je dobře, když je více kandidátů. Kolega Holík byl v primárkách dobrým soupeřem, ale nakonec zvítězily výsledky mé práce.“ (pousměje se)
* Jak byste nesla, kdyby se vaše mateřská strana rozhodla poslat do boje o Senát Pavla Holíka?
„Pogratulovala bych mu a popřála hodně štěstí. Volbu bych pak plně respektovala.“
* Jak byste charakterizovala velmi ostrou a hlavně rozsáhlou konkurenci svých protikandidátů? Bude těžké usednout opět do lavic Senátu ČR?
„V minulých volbách jsem musela vydržet velmi nechutnou kampaň vůči mé osobě, takže letos mě nemůže už nic překvapit. Osobně sázím na slušnou kampaň a věřím, že to voliči ocení. Trochu mě mrzí, když někteří kandidáti nemají lidem co nabídnout, proto se opírají o jednoduchá a podbízivá řešení, ale o reálných problémech ve skutečnosti nic neví. Faktem však je, že noví neznámí kandidáti mají nespornou výhodu. Mohou slíbit cokoliv a nikdo si jejich skutečné názory a činy nemá možnost ověřit. Právě proto se pak někdy voliči diví, koho si to vlastně zvolili.“

BOŽENA SEKANINOVÁ
* narodila se 4. října 1957 ve Šternberku
* vystudovala Střední zdravotní školu v Prostějově
* je rozvedená, má dvě dospělé děti a tři vnoučata – dvojčata Patrika a Matiase a holčičku Annabellu
* dvacet roků pracovala jako zdravotní sestra a jako dispečerka záchranné služby, byla také vrchní sestrou v agentuře domácí péče
* je dlouholetou členkou ČSSD a v komunální politice působí od roku 1998, kdy se stala místostarostkou města
* od roku 2006 působí v Senátu České republiky jako senátorka za obvod č. 62
* v Senátu pracuje jako členka Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, členka Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova a předsedkyně Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu
* zastává post místopředsedkyně senátorského klubu ČSSD
* mezi její koníčky patří především sport
zajímavost: jejím krédem se stal výrok Reinharda K. Sprengera „Každá práce je vaším vlastním, vámi podepsaným portrétem“