AKTUALIZOVÁNO: Marie Toufarová: „Rameno léčím a lepší se, naplno trénovat bych měla asi za tři týdny“

Úplně jiný program oproti původním předpokladům měla v několika minulých týdnech volejbalistka Marie Toufarová. Počítalo se s tím, že až do posledního srpnového víkendu absolvuje s reprezentací žen České republiky kvalifikaci o Mistrovství Evropy ve volejbale 2019. Problémy s ramenem však šestadvacetiletou smečařku či univerzálku z národního výběru vyřadily, načež se coby letní posila VK Prostějov připojila ke svému novému klubu. Léčí bolavou ruku, zároveň už dva týdny opatrně trénuje s oddílovými parťačkami. A ve čtvrtek večer po třech cvičných setech věnovala Večerníku následující rozhovor.

* První otázka asi nemůže být jiná: co rameno?
„Není úplně v pořádku, ale teď v období před sezónou ještě je čas na léčení. Chodím na plazmu, rehabilitace, do posilovny a na cvičení, vedle toho trénuju s týmem kromě smečování, blokování i servisu. Věřím, že ruka bude zanedlouho úplně v pohodě.“
* Kdy a jak se tyhle potíže objevily?
„Rameno mě začalo bolet už během prvního bloku v reprezentaci, kdy jsme hrály Evropskou ligu. Vždycky mě to chvíli bolelo a pak zase přestalo, až se udělala kontrolní magnetická rezonance. Ta ukázala, že mám v té ruce zánět s trochou vody, na což je potřeba klid plus léčení. Proto jsem nároďák musela opustit.“
* Oddechla jste si, že nejde v případě volejbalově ožehavého ramene o nic vážnějšího?
„Určitě ano, protože problémy s ramenem u volejbalistů a volejbalistek docela často končí operací. Naštěstí nic takového v mém případě není nutné, stačí konzervativní léčba. Za což jsem samozřejmě moc ráda.“
* Jak se v přípravě vékáčka srovnáváte s tím, že musíte momentálně trénovat jako libero?
„Není to nic příjemného, zvlášť po návratu z nároďáku, kde jsem coby účko hodně často útočila. Ale musím se s touhle situací prostě nějakou dobu vyrovnat. Zakončení mi pochopitelně chybí, na druhou stranu aspoň pořádně procvičím přihrávku. A hlavní je, že můžu trénovat s týmem, být s holkama a sžívat se s novým kolektivem, učit se herní systémy.“
* Kdy výhledově budete úplně v pořádku?
„Za dva týdny půjdu na poslední plazmu, po jejíž aplikaci bude ještě rameno několik dnů hodně citlivé. Proto si myslím, že pokud všechno dobře půjde, mohla bych začít naplno trénovat za nějaké tři týdny. Podstatný bude kontrolní ultrazvuk, který ukáže, jestli je ruka v pořádku. Jako hlavní cíl logicky mám naskočit šestého října do prvního ´mistráku´, ještě předtím snad stihnu aspoň nějaký přátelák.“
* Pokud se ještě vrátím k reprezentaci, co říkáte na její nečekané trápení v kvalifikaci ME?
„Evropskou ligu jsme měly dobrou, v ní se nám docela dařilo herně i výsledkově. Asi všichni čekali, že se na to podaří navázat i během kvaldy, což se ale nestalo. Řekla bych, že soupeři hráli na své poměry výborně, zatímco náš tým neodvedl kromě domácího utkání s Estonskem optimální výkony podle představ. Byly tam nějaké chyby hráčské i systémové, asi chybělo i víc razance. A taky schopnost dotáhnout do vítězného konce aspoň některý ze tří tiebreaků. Prostě se toho sešlo víc najednou a průběžným vyústěním je situace, kdy už postup na Evropu nemáme ve svých rukou.“
* Povede se v lednu vše zachránit?
„Musíme oba zbývající zápasy vyhrát a spoléhat na to, že ostatní výsledky dopadnou příznivě pro nás, abychom se posunuly na postupové druhé místo ve skupině. Každopádně nutností bude vlítnout do závěru kvalifikace naplno a předvést lepší volejbal než teď v srpnu.“
* Pojďme ke klubovým tématům. Jak se vlastně zrodil váš přestup z francouzského Chamalieres do Prostějova?
„Loni jsem chtěla jít do ciziny a dostala nabídku z Francie, což mě lákalo. V té zemi se mi moc líbí a klidně bych tam dál zůstala, ale jedině v jiném týmu. Mezitím však přišla nabídka od Prostějova, který mě chtěl už před rokem. Nakonec jsem jí dala přednost před hledáním nového angažmá ve Francii nebo jinde venku, kde bych přesně nevěděla, do čeho jdu. Tady ve VK mám mnohem víc jistoty a ta nabídka navíc byla bez ohledu na změnu oddílové filozofie velice dobrá. Kromě toho jsme se zasnoubili s přítelem, a když budu takhle blízko domova, můžeme být častěji spolu. Takže jsem zde v Prostějově, a to ráda. Pořád jej beru jako nejlepší klub v České republice.“
* Kam podle vás mohou směřovat ambice současného prostějovského družstva?
„Posledních deset let byl Prostějov vlastně každý rok jasný favorit, v podstatě devětadevadesátiprocentní. Zatímco teď by extraliga měla být podstatně vyrovnanější včetně boje o titul i další medaile. A náš tým se podle mého názoru určitě může pohybovat někde nahoře v tabulce. Pokud se nám bude herně dařit, třeba zabojujeme přímo o první místo. Samozřejmě Olomouc má silný kádr, ale stejně jako v našem případě záleží, jak se sehraje, nakolik se povede začlenit nové hráčky. Každopádně se lze těšit na hodně zajímavou a napínavou soutěž.“
* V reprezentaci jste univerzálkou, ale do VK přicházíte coby smečařka. Je to tak?
„Ano, do Prostějova jdu hrát na smeč. Ve Francii jsem poslední sezónu nastupovala na tomto postu, totéž předtím dva roky v Ostravě. I když tam jsme se s Pompem (trenérem Zdeňkem Pommerem – pozn.red.) časem dohodli, že podle potřeby někdy zaskočím i na účku. Kde mě celou dobu nasazoval v nároďáku. Já osobně už upřednostňuju smečařskou pozici, kterou mám ráda včetně přihrávky.“
* Za měsíc vstoupíte do nového extraligového ročníku duelem v Ostravě, kde jste strávila dva roky. Jaké to bude?
„Uvidíme. Hrálo se mi tam dobře, v Ostravě je dobré zázemí a měly jsme dobrou partu, vzpomínám ráda. Pokud vím, tak tamní fanoušci moc nepískají na soupeře, snad tedy mě i Peťu Kojdovou přivítají bez problémů. Na vzájemný zápas se každopádně těším a věřím, že my zvítězíme.“ (smích)