„Nejsem zvyklý příliš odpočívat,“ říká o přechodu mezi dvěma fotbaly penaltový exekutor Jan Koudelka

Neměl to vůbec jednoduché. Předminulou neděli ráno se vrátil s úspěšným reprezentačním týmem z evropského šampionátu v malé kopané a hned v pondělí naskočil do tréninkového procesu v Prostějově. Jak se Jan Koudelka adaptoval zpět na klasický fotbal a jak prožíval zápas se Zbrojovkou, vylíčil v exkluzivním rozhovoru pro Večerník.

* Měl jste za sebou obtížný týden naplněný zápasy na šampionátu v malé kopané. Jak jste se adaptoval zpět na ligové zápasy?
„Šel jsem trénovat hned od pondělí, trénoval jsem bez omezení, takže jsem byl na Zbrojovku připraven. Zpočátku jsem pociťoval určitou únavu, ale chtěl jsem udělat vše, abych se opět dostal do normálního fotbalu, nejsem nějak zvyklý odpočívat. Raději se budu trápit na tréninku, ale zato vím, že to nějakým způsobem do sebe dostanu. Přechod nebyl těžký, ale je to přece jen něco jiného. Jak říkám, obojí je stejně fotbal.“
* Takže do zápasu jste šel stoprocentně připravený a v dobrém rozmaru?
„Samozřejmě pomohlo, že nás čekala zrovna Zbrojovka a zápas byl v televizi, motivace je zase úplně jiná. Přišlo hodně fanoušků, což bylo fantastické, to pak motivace přijde sama. Jenže my bychom takhle měli být motivovaní na každý zápas, nejen na Zbrojovku. Stejný výkon jako v druhém poločase bychom měli předvádět doma se všemi soupeři.“
* Vnímal jste určitý respekt k soupeři v úvodních fázích zápasu, kdy tým působil příliš zakřiknutě?
„Je možné, že tam nějaký respekt byl. První poločas jako takový jsme ovšem hráli špatně. Byli jsme hodně zalezlí a pořád si přihrávali, pak jsme se více vysunuli a soupeř to najednou neměl tak jednoduché s rozehrávkou. Najednou přišly šance, brejkové situace, víc jsme se prosazovali.“
* Sám jste měl také několik dobrých průniků před bránu, zakončení ovšem nevyšlo podle představ?
„Chtěl jsem střílet na zadní tyč, což se mi nepovedlo, kdybych to trefil dobře, možná by to skončilo v bráně, ale to jsou spekulace. V závěru zápasu jsem toho už měl ‚plné brejle‘.“
* Na pokutový kop jste připraven jako druhý v pořadí, domlouvali jste se s Karlem Kroupou, kdo půjde kopnout druhou penaltu?
„Karel mi říkal, ať si to vezmu, tak jsem si to prostě vzal. Není úplně jednoduché jít na penaltu, když se předtím jedna nepromění, i Karel to kopnul dobře, jenže míč skončil na tyči. Kdyby šel o deset centimetrů do brány, brankář by na to nedosáhl a byl gól. Penalta se dá špatně kopnout, ale to nebyl ten případ. Já čekal na pohyb gólmana, naštěstí skočil na druhou stranu. Na poslední chvíli jsem se podíval a pak je to jen o tom, jak se trefí míč.“
* Závěr zápasu jste sledoval z lavičky, věřil jste ještě v obrat, i když na vítězství evidentně hrála Zbrojovka?
„Brno nás zatlačilo, ale my měli také brejky. Věřit se musí vždycky. Teď na šampionátu jsme prohrávali o gól, byly dvě minuty do konce a pořád jsme věřili, že s výsledkem něco uděláme. Žikol to fantasticky trefil, takže pro nás cenné tři body. Pravda, za první poločas jsme si to moc nezasloužili, ale za druhý určitě už jo.“
* Máte za sebou tři těžké soupeře v řadě, čtyři body z těchto utkání asi málokdo čekal?
„Troufnu si říci, že někteří fanoušci možná čekali i víc. (směje se) Pro nás jsou čtyři body fantastické. Opět jsme doma neprohráli, což je pro nás velké plus. Navíc jsme otočili výsledek s těžkým soupeřem. Viděl jsem, že jsme mohli proměnit nějaké šance i s Hradcem Králové, teď se nám to tak trochu vrátilo.“