- 22. srpen 2018
- 740x
Karel Foltin je veřejnosti všeobecně známý jako emeritní ředitel školy ve Ptení a zejména principál jedinečného Ptenského dětského divadla, pro které napsal i zrežíroval již pětadvacet her. Tento prostějovský rodák od mládí také vášnivě fotografoval a příjezd okupačních vojsk mu tudíž nemohl uniknout. U příležitosti zítřejšího 50. výročí pořídil Večerník s Karlem Foltinem rozhovor točící se právě kolem událostí ze srpna 1968 pohledem tehdy dvacetiletého studenta pedagogické fakulty v Olomouci.
* Necelý týden před příjezdem okupačních vojsk jste oslavil své dvacáté narozeniny. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
„Byl jsem mladík plný elánu. Studoval jsem v Olomouci na pedagogické fakultě a bydlel s rodiči v Prostějově v ulici Aloise Krále. Po narozeninách jsem se chystal na pionýrský tábor, z něhož jsem měl na vysoké škole dostat zápočet. Začít měl čtyřiadvacátého srpna a moc jsem se těšil. Samozřejmě jsem na něj neodjel. Bezprostředně po okupaci měli rodiče strach pustit své děti z domu.“
* Jak jste vnímal tehdejší atmosféru ve společnosti?
„Jaro a léto 1968 byla nezapomenutelná doba a jsem hrozně vděčný za to, že jsem ji mohl zažít. V celé společnosti panovala atmosféra plná energie a nadšení. Lidé se například začali dobrovolně skládat na zlatý poklad a do Fondu republiky, aby mohla být posílena československá měna. Za necelého půl roku se ve státní bance sešlo skoro padesát kilo zlata a tři sta milionů korun. To je něco, co si dnes vůbec nedokážu představit! Myslím si, že tehdejší euforie byla větší než ta po listopadových událostech v roce 1989. Docela chápu, že z takzvaného pražského jara měli v Sovětském svazu hrůzu. Ono totiž lidé, kteří mají plno entuziasmu, se těžko ovládají. “
Další chyba na Vápenici.